Šest časných příznaků Parkinsonovy choroby

Parkinsonova choroba způsobuje odumírání mozkových buněk (substantia nigra), které produkují dopamin, životně důležitý neurotransmiter, jenž funguje jako posel mezi částmi mozku a nervovým systémem, který pomáhá kontrolovat a koordinovat pohyby těla. Přestože moderní medicína dokáže velmi zásadně mírnit příznaky onemocnění, vyléčit tuto nemoc zcela nelze.

Podívejte se s námi na nejčastější varovné příznaky tohoto onemocnění.

Třes nebo nekontrolovatelný pohyb je jedním z nejznámějších příznaků Parkinsonovy choroby a může být úplně prvním, který se objeví. Obvykle začíná v rukou a postupně se rozšíří do zbytku paže, někdy dokonce až na chodidlo. Ke třesu přitom dochází nejčastěji v okamžiku, kdy jsou končetiny uvolněné.

Třes ale i další mimovolné pohyby se přitom zhoršují emočním nebo fyzickým stresem, úzkostí, únavou a nemocí. Ke zmírnění třesu tak mohou částečně pomoci i relaxační cvičení a další techniky snižující stres. Prospěšné mohou být i změny v jídelníčku, a to zejména vynechání stimulantů, jako je kofein, káva, čokoláda apod., které zhoršují stres.

Pomoci mohou i některé léky, které ale nefungují u každého. U části lidí může pomoci i operativní řešení v podobě tzv. hluboké mozkové stimulace.

Pokud máte pocit, že jsou vaše pohyby pomalejší než dříve a celkově vám většina věcí trvá déle, než tomu bylo dřív, může se jednat o příznak této choroby. Nejvíce je to přitom patrné na chůzi, kdy nemocný člověk dělá velmi krátké a někdy až „šouravé“ kroky.

Objevit se nicméně mohou i potíže s polykáním, žvýkáním či ztráta koordinace. Někdy má člověk problém se i doširoka usmát.

I za tímto příznakem stojí dopamin, který ovlivňuje způsob, jakým svaly pracují.

Ztuhlé svaly jsou dalším příznakem Parkinsonovy choroby. Napětí a nedostatek flexibility ve svalech mohou ztěžovat mimiku a pohyb. Často tak může docházet k bolestivým svalovým křečím a problémům s rovnováhou.

V souvislosti s tím může být pro člověka poměrně těžké houpání rukama, vstávání ze židle, převracení se v posteli či dýchání a mluvení.

Ztráta čichu je časným varovným příznakem Parkinsonovy choroby. Postihuje až 95 procent všech nemocných. Objevit se přitom může i několik let před propuknutím samotné nemoci.

Ztráta čichu u některých lidí vede k hubnutí, u jiných naopak k přibývání na váze, ale také k náladovosti.

Podle výzkumu za tímto příznakem nejčastěji stojí část mozku, zvaná čichová žárovka, zodpovědná za zpracování pachů, která je u některých lidí s parkinsonem menší. Podle dalších studií se přitom jedná o první část těla, ve které se projeví nahromadění alfa-synukleinu – proteinu, který se nachází v buňkách produkujících dopamin.

U pacientů s Parkinsonovou nemocí se proteiny zamotávají a tvoří shluky, o kterých se odborníci domnívají, že mohou šířit nemoc do celého mozku.

Noční vstávání na toaletu se často objevuje s věkem. Může se ale také jednat o raný příznak parkinsona. Chození na záchod více než jednou nebo dvakrát za noc – lékařsky známé jako nykturie – může být příznakem nemoci.

Příznakem může být také urgentní inkontinence, potřeba okamžitého vymočení a boj s „vydržením“.

Vše může přitom souviset s poklesem a kolísáním hladiny dopaminu, což může ovlivnit i funkci svalů močového měchýře a nervů. Ztráta dopaminu může vést také k mozkovým signálům, které nařizují močovému měchýři, aby zadržel nebo vypudil moč apod.

Příznakem tohoto onemocnění může být ale i zácpa, protože nízká hladina dopaminu může negativně ovlivnit i svaly ve střevě a zpomalit peristaltiku.

Dlouhotrvající pocit extrémního smutku může být známkou deprese, která je opět úzce spjata s parkinsonem. Jsou známy i případy, kdy se deprese objevily u jedince měsíce před odhalením dalších příznaků nemoci. Podobné je to i s úzkostí.

K depresím ale může vést i samotná diagnóza nemoci. Dozvědět se od lékaře tuto diagnózu není snadné, spoustu lidí to může pořádně rozrušit. S postupujícím onemocněním se to navíc může zhoršit. Člověk se obvykle musí vzdát činností, které má rád, ale i těch, které jsou pro něj velmi důležité, což může vést taktéž ke smutku a depresi. Mnoho lidí s Parkinsonovou nemocí se navíc začne izolovat od společnosti, což může vést k tísnivým pocitům osamělosti a též k depresi.

Existují studie, které naznačují, že za těmito stavy může stát opět pokles hladiny dopaminu. Aby to mohli ale vědci říct s určitostí, bude zapotřebí ještě dalších studií.