Senzační zpráva: nahrazují inzulín tabletkami

Tablety zvyšují citlivost tkání respektive buněk na inzulín. Označují se zkratkou PAD a mluví se o nich jako o inzulínových senzitizérech. Představují mírnější a pro pacienty mnohem pohodlnější způsob léčby. Hodně pacientů PAD zná, protože to byla léčba, která u nich obvykle předcházela píchání inzulínu.

Je vhodná pro spoustu diabetiků, jejichž problémy s vysokou hladinou krevního cukru vyvolává inzulínová rezistence. To je porucha, při které se tkáně a buňky stávají stále méně a méně citlivé na inzulín přirozeně produkovaný lidským organismem. Ten v určitém okamžiku nestačí pokrýt stále vyšší potřebu těla, a proto bývá nutné, aby si ho pacient začal píchat.

Ladislav Mádle z Prahy na tom nebyl dobře. Vedle cukrovky ho trápila nadváha, vysoký tlak a cholesterol, otoky nohou, ale třeba také puchýře na kůži.

Inzulín užíval rok a půl ve značných dávkách. Měl extrémní hodnoty krevního cukru: 15-20 mml/l (lékaři považují za normální hodnotu 6 mml/l).

Šok pro něj znamenalo to, když mu jeho diabetoložka ukázala diabetiky, kterým lékaři museli kvůli zhoršujícímu se prokrvení a následným infekcím amputovat například nohu. Snažil se svou chorobu zlepšit i pomocí ajurvédské medicíny.

O klinickém experimentu v Motole se dozvěděl z rozhlasu. Lékaři ho tam nejprve důkladně vyšetřili, aby zjistili jeho stav, ale také to, do jaké míry je pro něj tato nová metoda vhodná.

Pod jejich pečlivým dohledem začal cvičit, rehabilitovat, držet dietu a jíst léky na zvýšení citlivosti organismu na inzulín. Za čtvrt roku shodil pět kilo. Shozená kila zlepšila hypertenzi i další potíže. Krevní cukry mu díky nové metodě a zejména usilovnému cvičení, klesly na hodnoty 6,5 až 7 mml/l, tedy téměř na horní hranici, kterou je možné ještě považovat za normální. Také se nesrovnatelně lépe cítí.

"Pro diabetika je složité třeba to, když si v hospodě píchne inzulín a oni mu do 15 minut nepřinesou jídlo," říká Ladislav Mádle. "Hladina krevních cukrů mu začne nebezpečně klesat a hrozí mu hypoglykémie, která může skončit až bezvědomím. Toho se všichni diabetici bojí. Navíc hrozí, že jim normální lidé nepomůžou, poněvadž si budou myslet, že jsou opilí nebo zfetovaní. S prášky místo inzulínu tahle věčná obava a hlídání se, jestli jsem nejedl moc nebo málo, jestli jsem si dal dost inzulínu, jestli ho mám sebou, prostě ta věčná starost a obavy zmizí. Začnete si daleko víc užívat normálního života."

Snižující se citlivost tkání na inzulín, tedy inzulínová rezistence, trápí většinu diabetiků druhého typu. Jejich slinivka břišní ho však stále produkuje. U diabetiků prvního typu ho vylučuje málo nebo vůbec. Proto se bez něj neobejdou.

"Vysoké hladiny inzulínu, které jsou typické pro syndrom inzulínové rezistence, vyvolávají v lidech silný pocit hladu," říká MUDr. Miloš Matouš, interní a tělovýchovný lékař, který se na experimentu v Motole podílí. "Navíc jsou pro organismus signálem, že má maximum energie přijaté stravou ukládat do zásob ve formě tuků. Proto lidé s inzulínovou rezistencí jen obtížně hubnou. Naopak, spíš přibírají a tím zvětšují problém snižující se citlivosti tkání na inzulín. Naše metoda se snaží tuto spirálu otočit. Spolu s rezistencí se pak obvykle zlepšují i další zdravotní problémy, jako nadváha, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a tak dál."

Taťána Loudová z Prahy užívala inzulín deset let. Proto jí její diabetoložka nedoporučovala experiment v Motole. Ona se ale rozhodla, že to zkusí. Byla dalším z 25 pacientů, které se lékařům podařilo převést z inzulínu na léky snižující inzulínovou rezistenci.

Ale nejen to. Shodila za 4 měsíce šest kilo a pomalu hubne dál. Se snižující se váhou se zlepšují i její zdravotní problémy. Protože lépe vypadá, zvedlo se také její sebevědomí. To, že si nemusí píchat inzulín je jí příjemné z řady důvodů. Ne všichni lidé třeba chápali, že není feťačka, ale diabetička. Navíc dnes už nemusí stále myslet na to, jestli má s sebou svoje nádobíčko, jestli se inzulín v horku nepřehřál nebo v zimě příliš nepromrzl atd. Cítí se daleko svobodnější, klidnější a spokojenější.

Nechodí cvičit jen do Motola, ale také do Geri centra v Praze na Smíchově. Tam ji učí správně dýchat i držet tělo a pomáhají jí odstraňovat nerovnováhy svalů. Také tu cvičí na rehabilitačních míčích. Toto cvičení podobně jako plavání totiž nezatěžuje klouby.