Článek
Onemocnění je způsobeno biologickou poruchu mozku, která značně omezuje schopnost člověka jasně myslet, vytvořit si vztah k jiným lidem a být někomu prospěšný.
"Je to ale onemocnění, které se vyskytuje na celém světě a podle některých údajů postihuje až jednoho člověka ze sta. Dnes je jí ve světě postiženo až 29 miliónů lidí, v ČR je to asi 100 000 lidí. Někteří z nich mají štěstí - vracejí se alespoň na určitou dobu do života, i když většina není schopna si najít práci nebo životního partnera. Asi 20-30 % trpí chronickým průběhem, který může vyžadovat dlouhodobou celoživotní péči institucí," uvádí prof. MUDr. Eva Češková, CSc., z Psychiatrické kliniky FN MU Brno Bohunice.
Příčinu vzniku schizofrenie zatím zcela neznáme. Nejspíš se jedná o více faktorů, včetně narušení rovnováhy chemických látek v mozku. Podíl mají také genetické faktory. Děti, které mají jednoho z rodičů schizofrenika, mají vyšší riziko rozvoje onemocnění než děti zdravých rodičů. Riziko blízkých příbuzných nemocných závisí na řadě faktorů, které ještě přesně neznáme.
Ovlivňuje život
Nemoc je mnohdy spojena s jakýmsi "označkováním" nemocného, které často vyplývá z mylných představ laiků o schizofrenii. Jedním z vedoucích příznaků schizofrenní poruchy je uzavírání se do vlastního světa. Nemocní se straní dění kolem, stávají se samotářskými.
Pokud se i okolí od nich odtahuje, příznaky choroby se mohou ještě více prohloubit a izolace pacienta pokračuje. Toto stažení a určité narušení poznávacích schopností (nesoustředění, neschopnost využít intelektových schopností souvisí s poruchami myšlení) vede k tomu, že nemocní postupně ztrácejí schopnosti pracovat, vzdělávat se a také pracovní příležitosti. Pomalu se dostávají až na dno společnosti a mohou skončit jako bezdomovci.
Řada schizofreniků trpí také příznaky deprese. Mnozí spatřují jediné východisko v dobrovolném odchodu ze života a pokusí se o sebevraždu. Zhruba čtvrtině z nich se ji podaří uskutečnit.
Onemocnění se dá zvládnout
"Dříve musela přibližně pětina pacientů v civilizovaných zemích trávit svůj život v uzavřených ústavech. Téměř všichni tam strávili alespoň část svého života. Léčili je elektrickými šoky, inzulinovými komaty a lobotomií - chirurgickým přerušením některých nervových drah k čelnímu laloku mozku.
Teprve psychofarmaka, která máme k dispozici od šedesátých let minulého století, přinesla zásadní změnu. Onemocnění lze dostat pod kontrolu a podstatná většina nemocných může žít mimo zdi psychiatrických zařízení při ambulantní léčbě. Nezbytnou podmínkou je ale trvalé užívání léků. Jinak by se příznaky mohly vrátit a pacient by musel být znovu hospitalizován," uvádí prof. Češková.
I když schizofrenie léčitelná není, lze ji zvládnout. Podmínkou je dodržování léčby a určitého režimu. Problémem je, že někteří pacienti, u kterých vymizí nejvíce zatěžující příznaky choroby, přeruší léčbu a vystavují se vysokému riziku, že onemocnění se opět výrazně zhorší. Podle odhadů odborníků pouze 25 procent osob užívá léky nepřetržitě v doporučené dávce.
Nové možnosti léčby
Představují antipsychotika druhé generace. Jsou dostupná převážně v tabletové, některá i v injekční formě. Dnes máme k dispozici i dlouhodobě účinnou injekční formu atypického antipsychotika. Někteří pacienti tomuto řešení dávají přednost, protože nemusejí myslet na každodenní užívání tablet.
Na rozdíl od užívání léků zdravotníci také vynechání injekce okamžitě zjistí a pacienta či jeho rodinu kontaktují. I nové moderní léky však mají vedlejší účinky. Ošetřující lékař by měl nemocného a jeho nejbližší o nich informovat a měl by pečlivě zvažovat, jaká léčba je pro nemocného nejlepší.
Pacient potřebuje rodinu a přátele
Pokud pacient ohrožuje sebe nebo okolí, bývá snadné rodinu přesvědčit, že léčení je nezbytné. Když se ale nemoc stabilizuje a okolí se s diagnózou smíří, bývají problémy s dodržováním léčby. Je proto nezbytné, aby o projevech onemocnění a možnostech terapie věděli všichni co nejvíce. Pokud je to možné, neměl by nemocný přerušovat práci nebo studium, aby si co nejdéle udržel kontakty s okolím.
Problémy s terapií
Pacienti snadno zapomenou užívat léky. Mnohdy jen proto, že jsou staženi do sebe, jejich myšlenky jsou neuspořádané a nesoustředí se. Někteří se také vyhýbají viditelnému symbolu svého onemocnění, který právě časté užívání léků představuje.
Po ústupu příznaků se cítí schizofrenici lépe a domnívají se, že je jejich další léčba zbytečná.
Neuvědomují si, že jde o chorobu, která je většinou bude pronásledovat až do konce života a bude vyžadovat nepřetržitou léčbu. Někdy chtějí být také více nezávislí a každodenní užívání léků cítí jako omezení a připomínku choroby.
Starší léky (antipsychotika první generace) vedou k vyššímu výskytu závažných neurologických účinků, proto se nemocní léčbě více vyhýbají.
Lékař by měl také členy rodiny seznámit s příznaky zhoršování zdravotního stavu. Jeho změny totiž zaznamená okolí dříve než zdravotníci. Postižený začne špatně spát, je podrážděný a změny se projeví i na chování. Začne se chovat zcela jinak. O každé změně zdravotního stavu je proto nezbytné uvědomit ošetřujícího lékaře.
