Článek
Na vzniku Parkinsonovy nemoci nenese nemocná osoba žádnou vinu: životní styl, druh práce či stravy. Parkinsonova nemoc přináší postupem doby mnohým, ne však všem pacientům různá nepříjemná omezení a obtíže, obvykle však nezkracuje délku života pacienta, nicméně průběh nemoci je vždy velmi individuální.
Strach umocňuje obtíže
Často lze průběh nemoci zpomalit a udržovat dané stadium choroby s minimálním množstvím obtíží po řadu let. Průběh nemoci a míra obtíží jsou závislé stejně tak na léčbě, jako na duševním stavu pacienta. U nedostatečně informovaných pacientů se často stává, že trpí nepřiměřeným strachem z neznámé choroby. Průběh nemoci si totiž pacient nedokáže představit a jeho strach zcela zákonitě umocňuje obtíže stávající i potenciální. Důsledkem jsou těžko zvládnutelné duševní problémy, což má negativní dopad na zdravotní stav.
Jasně podaná informace o diagnóze, realistický pohled na vývoj nemoci, pravidelný kontakt s ošetřujícím lékařem a jeho podrobné a srozumitelné vysvětlení léčebného postupu, jakož i věcné vysvětlení konkrétních komplikací mnohdy předejdou zbytečnému trápení.
Muži mezi pacienty lehce převládají
Výskyt Parkinsonovy nemoci v populaci se pohybuje mezi 84 až 187 postiženými na 100 000 obyvatel, tedy přibližně každý tisící člověk trpí Parkinsonovou nemocí. Budeme-li sledovat Parkinsonovu nemoc pouze u osob starších 60 let, zjistíme, že postihuje až jedno procento této populace. Jde tedy o nemoc poměrně častou.
Rozdíl výskytu Parkinsonovy nemoci mezi ženami a muži je malý, nicméně se jeví lehká převaha postižení u mužů. Nebyl pozorován žádný rozdíl ve výskytu Parkinsonovy nemoci podle společenské vrstvy, vzdělání, stravy, zaměstnání, kontaktů se zvířaty, očkování, životního standardu, příjmu alkoholu.
Přichází ve středním věku
Parkinsonova nemoc obvykle začíná ve středním věku, průměrný věk pacientů při počátku onemocnění se pohybuje okolo 50 až 60 let, nebývá však vzácností ani ve vyšších věkových skupinách. Počátek před 40. rokem věku je poměrně vzácný (přibližně 10 procent všech případů). U těchto pacientů se nemoc v některých rysech liší od průběhu nemoci u pacientů s pozdějším počátkem.
Otázka dědičnosti Parkinsonovy nemocí není jednoznačně vyřešena. Nebylo prokázáno, že by její výskyt u jednoho z členů rodiny výrazně zvyšoval možnost vzniku tohoto onemocnění v dalších generacích. Riziko však stoupá u přímých příbuzných těch osob, u nichž Parkinsonova nemoc vznikla před 40. rokem a kteří mají současně více než jednoho takto postiženého příbuzného.
Pro člověka, který trpí Parkinsonovou nemocí, jsou pouze dvě možnosti: vzdát se, nebo bojovat. Druhá možnost je těžká, přináší nutnost každodenního vzdorování tělesným obtížím i skepsi a nejistotě. Je to však jediná cesta, jak úspěšně nemoci čelit a současně se naučit s ní žít. Ze zkušeností pacientů vyplývá, že to možné je.
Materiál převzat z publikace: Parkinsonova nemoc, 3.vydání: Jan Roth, Marcela Sekyrová, Evžen Růžička a kolektiv. Vydalo nakladatelství Maxdorf.