S metastázami v kostech jezdí do nemocnice tři hodiny. Na sanitku nemá nárok

Když se ptala na možnost odvozu sanitkou, dostalo se jí odpovědi jako z Hlavy 22 (slavný protiválečný román). Aby mohla podstupovat biologickou léčbu, musí být fit. A když je fit, nemá nárok na sanitku. Žena má přitom, přestože se její stav díky léčbě lepší, stále zdravotní potíže.

„Mám metastáze v žebrech, pánvi, páteři a v lopatce. Jednou za tři měsíce musím jezdit do Nového Jičína. Přímý spoj od nás není, musím jezdit čtyřmi autobusy, cesta tam mi trvá skoro tři hodiny,“ svěřila se Novinkám pacientka.

„Cesta sanitkou by zabrala tři čtvrtě hodiny. Moje ošetřující lékařka i revizní lékař v pojišťovně mi ale řekli, že bohužel na sanitku nemám nárok, když mám předepsanou biologickou léčbu, na kterou musím být fyzicky v pořádku,“ uvedla žena.

„I můj praktický lékař na několika místech zjišťoval, jestli by mi ji nemohl napsat. Všude se dozvěděl, že to nejde,“ řekla.

„Před celotělním CT mám nařízeno odpočívat, a po něm se mám zase vyhýbat kontaktu s lidmi, protože jsem dostala do žíly radioaktivní látku. Obojí jde při cestě autobusem jen velmi těžko,“ popsala pacientka absurditu, s níž se musí potýkat.

Vendula se vydala i do místní třinecké nemocnice, kde hovořila s řidiči záchranné služby. „Řekli mi, že skoro každý den vozí pacienty do Nového Jičína na chemoterapii a že jezdí třeba s jedním pacientem, takže druhý by se do vozu klidně vešel. Ale protože na to nemám papír, vzít mě nemůžou,“ uvedla.

„Je pravda, že normálně chodím, zvládnu si nakoupit. Ale cesta do nemocnice autobusem je pro mě náročná a opravdu bolestivá. Nechci, aby to vyznělo tak, že si stěžuji na lékaře, kteří dělají, co můžou. Je ale zarážející, že s takovou diagnózou nemám nárok na sanitku,“ řekla.

Je to začarovaný kruh. Mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob Novinkám sdělil, že klíčovou roli hraje ošetřující lékař, který může pacientům sanitku předepsat. Právo se obrátilo na zdravotnické zařízení v Novém Jičíně, kde se žena léčí. Mluvčí nemocnice Gabriela Lefenda potvrdila to, co pa­cientka slyšela už dříve: pokud je „papírově“ fit, nemá na převoz nárok, bez ohledu na to, jak náročná je její cesta za specialisty.

„Biologická léčba má přísná kritéria, podle kterých je indikována a podávána. Jedno z těchto kritérií je i tzv. výkonnostní stav. Pro všechny typy biologické léčby je stanoven na úrovni 0-1, tedy, že pacient má minimální odchylku od běžného stavu zdravého člověka,“ řekla Lefenda.

„Zdravotní transport je určen pouze pacientům, kteří k tomuto transportu mají zdravotní indikaci či jsou nějak dále zdravotně omezeni. Nelze jej indikovat na základě dojezdové vzdálenosti do zdravotního zařízení,“ řekla mluvčí.

A podobně hovoří i pojišťovny. „Přepravu indikuje výhradně příslušný ošetřující lékař pacienta podle aktuálního zdravotního stavu pacienta. Toto ustanovení platí i u pacientů s onkologickým onemocněním, kteří současně podstupují biologickou léčbu. Indikace přepravy ošetřujícím lékařem je založena na individuálním posouzení zdravotního stavu konkrétního pacienta,“ řekla Právu Elenka Mazurová z České průmyslové zdravotní pojišťovny, kde je Vendula pojištěna.

„Přeprava pacienta je hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění v případě, že jeho zdravotní stav neumožňuje přepravu běžným způsobem bez použití zdravotnické dopravní služby,“ dodala.

„Nárok není definován diagnózou či typem léčby, ale odvíjí se od posouzení ošetřujícího onkologa, který hodnotí míru soběstačnosti pacienta, respektive jeho schopnost sebeobsluhy,“ sdělila Právu mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Viktorie Plívová.

„Ani v případě chemoterapie, ani v případě biologické léčby není nárok pacienta na zajištění hrazeného převozu do zdravotnického zařízení automatický. Závisí na aktuálním zdravotním stavu pacienta, který posoudí jeho ošetřující onkolog, který mimo jiné také hodnotí a zohlední, jak pacient léčbu přijímá a zda se při podání léku vyskytují či nevyskytují další komplikace,“ doplnila.

Se zapeklitou situací si neví rady ani pacientské organizace. „Praktičtí lékaři mají povinnost psát poukaz na sanitku lidem s omezenou hybností či ve špatném zdravotním stavu, což může být hlavně při podávání chemoterapie. Kdežto biologická léčba tolik vedlejších účinků nemá,“ míní Marcela Vörösová z organizace Kapka 97.

„Je to ale individuální, ve špatném stavu může být i pa­cient s touto léčbou. Problém také je, že biologická léčba se podává pouze ve speciálních centrech, a ta mohou být pro některé pacienty hůře dostupná. Individuálně by to měl posoudit praktický lékař,“ řekla.

Jenže i ten má svázané ruce. „Je to byrokratický nesmysl. Paní by musela být nechodící. Když člověk může chodit, přestože má rakovinu a má objektivní potíže, pojišťovna by to ne­uznala,“ řekl Novinkám praktický lékař Venduly Jan Boháč.

„Je paradoxní, že sanitky jezdí tam i zpátky s jedním člověkem, ale jí to nikdo nenapíše,“ dodal.