S hadičkou v srdci bojuje mladý muž s vážným onemocněním

Světový den plicní hypertenze 5. května tradičně připomínají modře nasvícené významné budovy v Praze, Brně a Olomouci. V metropoli zazáří například Tančící dům, v Brně Janáčkovo divadlo, divadlo Husa na provázku, v Olomouci radnice na Horním náměstí. Modrá proto, že pacientům se často nedostatečně okysličuje krev, což se mimo jiné projevuje modrým zbarvením rtů.

Častějšímu zadýchávání v dětství dnes třiadvacetiletý Martin ani jeho rodiče zpočátku nevěnovali přílišnou pozornost. Zpozorněli, když se nadějný sportovec musel každých sto metrů zastavit a nemohl ani vyjít schody. Na konci kolotoče vyšetření vyslechl Martin diagnózu, se kterou bojuje dosud. „Bylo mi asi osm let, když jsme moje potíže poprvé začali řešit s lékaři. Nejprve měli podezření na astma, ale brzy jsme se přesunuli na kardiologické oddělení, kde jsem poprvé slyšel diagnózu plicní hypertenze,“ vzpomíná Martin.

Plicní hypertenze je nemoc, při které se zvyšuje krevní tlak v plicích. To vede k nadměrné námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje a může postupně selhat. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami.

V dětské nemocnici lékaři chlapci zavedli do srdce katetr z pumpy, která přímo do plicních cév dávkuje lék. Díky tomu se mohl poměrně rychle vrátit zpět do života. „S hokejem byl samozřejmě konec, skončil jsem i s tenisem. Pár let trvalo, než jsem se dostal do stavu, kdy bych se cítil úplně normálně a mohl zase sportovat,“ vypráví.

Na život s hadičkou v srdci si zvykl poměrně rychle. Stejně tak jeho rodiče, kteří se museli naučit správně míchat a dávkovat léky, bez kterých by se jeho stav začal opět horšit. „Jasně že v dospívání to nebylo úplně příjemné, nemohl jsem dělat to, co ostatní, třeba jezdit na tábory nebo školy v přírodě. Rodiče se o mě báli a musel jsem být pod dohledem nebo museli jezdit se mnou,“ vzpomíná.

Přes střední elektrotechnickou školu se později dostal až ke studiu filmařiny. „Bůh ví, co bych teď dělal, nebýt plicní hypertenze. Je ale pravda, že při různých hospitalizacích jsem na filmy koukal hodně, a i později mě to k nim táhlo, proto jsem začal dělat osvětlovače a později kameramana,“ přemýšlí mladý muž s tím, že nemoc jej v ničem neomezuje.

„Mohu studovat, ale i sportovat nebo cestovat. V tuto chvíli je nemoc stabilizovaná, nijak se nezhoršuje a většinu času o ní ani nevím,“ dodává.

Chorobu lékaři nejčastěji objeví jako komplikaci jiného onemocnění srdce a plic. Za jejím vznikem mohou stát autoimunitní onemocnění nebo plicní embolie. „Při plicní hypertenzi dochází ke zvýšené námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje. To může vést k jejímu postupnému selhání. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami,“ konstatoval Pavel Jansa, kardiolog z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze. Častým, ale již pozdním příznakem jsou podle něj otoky kotníků a nohou.

Protože je onemocnění relativně vzácné, lékaři tuto možnost podle Jansy zvažují až mezi posledními. „Léčba choroby v pokročilém stadiu je mnohem složitější, proto je důležité se k diagnóze dopracovat co nejdříve,“ poznamenal. Pokud dušnost nelze odůvodnit jiným onemocněním, měl by pacient absolvovat ultrazvuk srdce a následně navštívit specialisty. I proto byly nedávno aktualizovány doporučené postupy pro léčbu těžkého astmatu a pro praktické lékaře doporučené postupy pro chronickou tromboembolickou plicní nemoc.

V posledních letech díky fungujícímu systému referujících pracovišť pozorují lékaři nejen rostoucí počty diagnostikovaných pacientů s plicní hypertenzí u dospělých, ale objevují se i pacienti v adolescentním či dětském věku. „V posledním roce jsme ve spolupráci s dětskými kardiology zahájili léčbu u několika dětí. Současná terapie, zejména ta včasná, skýtá velkou šanci na významné zlepšení obtíží a prognózy malých a velkých pacientů,“ ujišťuje Jansa.

Odstartovala i řada slibných studií s moderními léčivými přípravky, které pomáhají snižovat tlak v plicích. „Pokroky děláme také v oblasti léčby plicní hypertenze po plicní embolii, kde se kromě chirurgické léčby nově významně uplatňuje miniinvazivní léčba katetrizační a farmakoterapie. Díky tomu jsme dokázali výrazně snížit úmrtnost na tuto nemoc, ale hlavně pacientům prodloužit kvalitní život,“ dodal. Ve srovnání s dobou před dvaceti lety tak podle něj mají lékaři v rukou naprosto nevídané prostředky.

V Česku působí tři specializovaná centra pro léčbu plicní hypertenze: II. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Kardiologická klinika IKEM a I. interní klinika – kardiologická, FN Olomouc.