Článek
Cestovat mohou i pacienti závislí na hemodialýze. Rozdíl je v tom, že si musí najít v místě své dovolené nebo v jeho, pokud možno blízkém, okolí nemocnici, kam budou dojíždět na hemodialýzu. Třikrát za týden tedy vyrazí na několik hodin do nemocnice.
Někdo na to spoléhá, někomu vyhovuje, že na blízkosti nemocnice závislý není. Tak jako paní Marie Obrmanová z Prahy, která má tři děti. Z nich devítiletý Michal má nefunkční ledviny a je odkázaný na pravidelnou dialýzu, tedy odstraňování vody a škodlivých látek z těla umělou cestou, protože jeho ledviny už tuto čisticí funkci nemají.
Domácí dialýza pomáhá i psychicky
„Zpočátku byl Michal na hemodialýze, ale to trvalo jen měsíc. Jakmile se objevila možnost domácí dialýzy, byli jsme rádi,“ vypráví Marie Obrmanová. Michal dnes žije vlastně stejný život jako jeho vrstevníci, dokonce i hraje tenis. Každé léto taky bez problémů absolvuje cestu k moři.
„Michalovi pobyt u moře svědčí, cítí se fyzicky o moc lépe, pomáhá to i jeho imunitě. Proto zde trávíme celé letní prázdniny a cestování s naším typem dialýzy není žádný problém. Zvládali jsme to dokonce, i když jsme se s dětmi ještě plavili po moři na plachetnici,“ říká Michalova maminka.
„Teď už čtyři sezóny jezdíme do malého domku na pevnině v Itálii. Je to relativně blízko a komfort je lepší. Michal používá cycler, to je speciální přístroj, který mu do břišní dutiny přivádí a odvádí dialyzační roztok během noci, a tím se očišťuje krev a nahrazuje správná funkce ledvin,“ vysvětluje Marie Obrmanová.
Při provádění peritoneální dialýzy je třeba dodržovat hygienu, například používat roušku, ale zanedbat nelze ani důsledné mytí rukou a jejich dezinfekci.
Pomůcky pro domácí dialýzu a vaky s dialyzačním roztokem si pacient může přivézt sám anebo si vše může nechat na místo pobytu dopravit. Není třeba se obávat, že by vaky nevydržely transport nebo se nemohly používat v místech, kde je větší teplo než u nás. Sterilitě to nijak nevadí, stejně jako doma je třeba dbát na to, aby byly v chladu a temnu.
Když pacient dochází na kontroly do dialyzačního centra, může se zde domluvit se sestřičkou, která se o dopravu vybavení na místo určení postará. Pacient má pouze povinnost nahlásit přesnou adresu místa pobytu včetně telefonního spojení, jméno kontaktní osoby v místě pobytu, datum příjezdu na místo pobytu i datum odjezdu. V některých zemích vyžadují i kopii cestovního pasu v digitální podobě, například scan.
„Aby vše probíhalo hladce, je třeba nahlásit své cestovatelské záměry nejlépe šest až osm týdnů před samotným odjezdem,“ upozorňuje MUDr. Karel Vondrák z Pediatrické kliniky v Motole, který má ve své péči několik aktivních cestovatelských rodin, které většinou míří k moři do Itálie.
„Pokud se podaří dodržet pár nezbytných zásad, může se s domácí dialýzou podniknout prakticky cokoliv, včetně zahraničních zájezdů,“ vysvětluje doktor Vondrák, a pokračuje: „U moře, kde se předpokládá větší teplo, je například potřeba více sledovat výdej a příjem tekutin, krevní tlak a váhu malého pacienta.
Cestovat mohou i dospělí
Zkušenosti s častým cestováním má i Antonín Smíšovský, který už má za sebou úspěšnou transplantaci ledviny a nyní žije ve Švédsku. „Pět let jsem byl na domácí dialýze a létal jsem podle možností na dovolené letadlem, protože věřím, že cestování je zejména psychicky velmi prospěšné proti pocitu 'koule na noze', který většina pacientů s dialýzou zná.“
„Mám mnoho zážitků z letištních kontrol, někdy jsou kontroly na letištích náročnější, proto doporučuju obstarat si papír v jazyce země, kam plánujete cestu, že s sebou vezete přístroj, který vlastně každý den zachraňuje život, a dále na počáteční dobu roztoky a potřebný materiál,“ dodává Antonín Smíšovský.
