Článek
Záludnost alkoholu spočívá v tom, že řada zdravotních problémů se může projevit až po letech. Alkoholici tudíž začnou mít skutečné problémy, až když alkoholu zcela propadnou, a ne v okamžiku, kdy si problém jsou schopni ještě přiznat a všemu udělat přítrž.
"Obecně platí, že v čím nižším věku a ve vyšším množství začne člověk pít alkohol, tím je rozvoj poruch a chorob rychlejší, takže se nezřídka setkáváme s rozvinutým alkoholismem a závislostí již u 20letých a třeba s jaterní cirhózou u 30letých pijáků," vysvětluje psychiatr MUDr. Ivo Klár z pražské kliniky Medicon.
Bohužel dřív než rozsáhlé zdravotní problémy se u alkoholiků objevují vztahové a sociální problémy, případně i psychické poruchy buď v podobě zvýšené agresivity a impulsivity, nebo naopak deprese a úzkostných stavů. "Naprostým omylem a slepou uličkou jsou pak pokusy (bohužel poměrně časté) 'léčit' deprese alkoholem. Zlepšení nálady je jen přechodné, zato po vystřízlivění následuje propad do ještě hlubší deprese," varuje psychiatr.
Poškození orgánů
Mozek – alkohol poškozuje mozkové buňky, které se při jeho soustavném pití nestačí obnovovat. U chronických alkoholiků tak dochází k postupnému úbytku mozkové tkáně, a tedy jeho atrofii, a začínají se objevovat některé z alkoholických psychických poruch jako delirium (snížená schopnost se soustředit a udržet pozornost), alkoholické poruchy paměti, např. Korsakovova psychóza (porucha krátkodobé paměti a dezorientace při zachování dávných zážitků a profesionálních dovedností, mezery v paměti vyplňuje nemocný nesmysly, kterým sám věří), Wernickeho choroba (porucha koordinace spjatá s úbytkem svalové hmoty, třesem a brněním končetin, přidat se mohou také poruchy řeči a polykání), dále poruchy periferních nervů a poškození funkce mozečku, což se projevuje pohybovými poruchami, třesem rukou a také někdy alkoholovou epilepsií. V konečném stadiu nastává alkoholická demence, jíž předcházejí typické povahové změny osobnosti – poměrně známé i z běžného styku s alkoholiky v populaci.
Játra – orgán, který se podílí na zpracování alkoholu na méně škodlivé sloučeniny. Nejčastěji vlivem alkoholu dochází ke ztučnění jater (steatóze), která je ještě vratná, pokud člověk přeruší nebo podstatně omezí konzumaci alkoholu. Pokud tak jedinec neučiní, čeká ho tzv. svraštění jater, cirhóza, jež je již vážnou chorobou, vedoucí i při léčbě k smrti selháním jater (jedinou nadějí je pak transplantace jater, přirozeně při záruce, že postižený již nebude pít).
Žaludek a střeva – pitím alkoholu, zvláště koncentrátů je také poškozen žaludek a následně i sliznice střeva, které trpí nejen alkoholem samotným, ale produkty jeho rozkladu, a tedy acetaldehydem a kyselinou octovou. Poškození zažívacího traktu se projevuje chronickým zánětem žaludku (gastritidou) s možným rozvojem žaludečních a dvanáctníkových vředů. Rovněž je prokázáno, že nadměrný konzum alkoholu zvyšuje hladinu cholesterolu a také riziko nádorů střev.
Srdce a cévy – nadměrné pití zvyšuje i krevní tlak a přispívá k rozvoji a urychlení arteriosklerózy s jejími dalšími následky, jako jsou infarkty a mozkové cévní příhody ("mrtvice"). Zvláště pivní alkoholismus je v tomto směru zrádný – výrazně zatěžuje srdce a cévní systém vůbec a přispívá k rozvoji obezity i cukrovky.
Další orgány – při alkoholismu může docházet k překrvení plic, což se projevuje dechovými potížemi. V součinnosti s častějším kouřením se poté u těchto lidí zvyšuje i riziko plicních nádorů. Kromě celé řady dalších orgánových poškození alkohol poškozuje i ledviny (v rozporu s tvrzením řady alkoholiků, že "prolévání a dezinfekce ledvin je zdraví prospěšná") a také pohlavní orgány – u mužů snižuje tvorbu spermií a způsobuje poruchy potence, u žen vyvolává hormonální poruchy s nepravidelností menstruace a urychluje nástup menopauzy.
Pití alkoholu v těhotenství je ze všeho nejnebezpečnější
Vůbec nejvíce trpí požíváním alkoholu ještě nenarozené děti. Je již dostatečně znám škodlivý důsledek alkoholu u dětí těchto matek, především v podobě fetálního alkoholového syndromu, který se vyskytuje u více než 40 % dětí alkoholiček, přičemž za kritickou hranici závažného poškození plodu se považuje 60 g alkoholu denně.
Tyto děti se rodí předčasně s nižší porodní váhou, jsou častěji postižené vývojovými vadami (rozštěpy tváře, vady kostry, srdce a pohlavních orgánů) a především psychickými poruchami – intelektu i výrazně vyšším výskytem poruch chování.
Ženy jsou alkoholem ohroženy více
Ženy jsou obecně k poškození alkoholem náchylnější než muži, což je dáno jednak jejich odchylnou enzymatickou výbavou, genetickými faktory, ale i nižší hmotností.
Podle klinických údajů se u mužů rozvíjí cirhóza jater až po 10–20 letech při pití více než 130 g alkoholu denně, zatímco u žen byla jaterní cirhóza zjišťována již po 5 letech při denní dávce cca 50 g alkoholu. Rovněž statistické údaje o úmrtnosti alkoholiků sledované v Kanadě na 6,5 tisíce případů vykázaly výrazně vyšší úmrtnost v mladších věkových skupinách, přičemž ve věkové skupině 30–44 let byla u mužů alkoholiků 2,2krát vyšší než u ostatní populace, kdežto u žen stejné věkové skupiny 7,3krát vyšší než u nepijících žen.
| Ženy alkoholičky lze rozdělit do dvou skupin |
|---|
| 1. Tzv. s časným začátkem, někdy již v rané dospělosti, u nichž se dříve a rychleji rozvíjí sociální poruchy (až kriminalita) a také sexuální promiskuita. Často je u nich pití alkoholu sdruženo s užíváním dalších drog a zde také dochází k projevům tělesného poškození v již poměrně mladém věku – pokud se nepodaří léčebný zásah, který konzumaci alkoholu zastaví. |
| 2. Tzv. s pozvolným začátkem po 30. až 40. roku věku – často souvisí se stresem, osamělostí, popřípadě i s nastupujícím klimakteriem. Na počátku probíhá v rámci společenských aktivit, ale velmi záhy se mění v samotářské a před okolím utajované pití. Rodiny takových žen nemají o jejich závislosti mnohdy ani tušení, což oddaluje účinný zásah. Zde bývá i rozvoj tělesných chorob a potíží déletrvající a obvykle se projeví neurčitými poruchami a potížemi, často v podobně snížení imunity a hormonálních změn. |
Závislost na alkoholu je jevem trvalým a neměnným. Kdo se již stal závislým, nenaučí se (až na nepodstatné výjimky, potvrzující pravidlo) znovu získat kontrolu nad svým pitím. Alkoholik dokáže abstinovat, ale nedokáže pít s mírou.
"Nicméně ani perspektivy člověka závislého na alkoholu nejsou beznadějné. I poměrně závažné poruchy zdraví po dlouhodobém nadměrném konzumu jsou při správném léčení a přirozeně při plné abstinenci většinou léčitelné (kromě závažných a těžkých stadií nemocí v konečném stadiu, jako např. u těžké mozkové atrofie s demencí nebo jaterní selhávání při pokročilé cirhóze, kde jedinou nadějí je transplantace jater, která však nemusí být vždy dostupná a někdy ani vhodná)," upozorňuje MUDr. Ivo Klár.
"Existují četné případy, kde i závažná orgánová poškození se podařilo vyléčit a při dobré životosprávě umožnit nemocným návrat do normálního života. Je však nezbytné, aby nemocný se sám chtěl vyléčit a přiměřeně při léčbě spolupracoval – nelze léčit alkoholika bez jeho účasti! Což však bohužel nebývá vždy pravidlem. Často se stává, že postižený přes veškerá lékařská varování a doporučení se nechce vzdát své závislosti a pokračuje v pití, čímž si většinou podstatně zkrátí život," dodává psychiatr.
Alkoholici se v průměru dožívají o 10 až 15 let nižšího věku než nepijáci, přičemž jednou z nejčastějších příčin jejich konce bývá sebevražda.
