Robotická tělocvična pomáhá lidem po mozkových mrtvicích, nádorech či úrazech

Ramenní i kolenní motodlahy, dynamický chodník, vertikalizační lehátka či elektromagnetické křeslo. To jsou jen některé z přístrojů, které pořídil Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí do své nové robotické tělocvičny, jedné z nejmodernějších u nás.

Zatím je jich šestnáct, další mají ještě přibýt. „Jsou to přístroje v řádu milionů korun. Celkově jsme investovali z programu IROP 16 milionů a z vlastních prostředků 10 milionů,“ přibližuje ředitelka ústavu Světlana Jeřábková náklady.

Vybavení má pomáhat především pacientům se získaným poškozením mozku. „Pro laiky se dá říct: po cévních mozkových příhodách (CMP). Ale také po úrazech, traumatech mozku nebo třeba po operaci při onkologické diagnóze. Přijíždějí k nám v podstatě z celé České republiky,“ uvádí ředitelka.

CMP je podle ní třetí nejčastější příčinou úmrtí v ČR. Ročně postihne až 35 tisíc lidí. Do Brandýsa se jich každý měsíc dostane zhruba pět a pobývají zde maximálně osm týdnů. Pak se přesouvají do domácí péče nebo jiného zařízení.

Velkorysá tělocvična v patře ústavu je naplněná světlem z velkých oken i samotnými cvičebními stroji. Stojí rozmístěné podél všech stěn. Některé jsou mobilní, dají se lehce „sbalit“ a v případě potřeby přesunout blíž k pacientům.

Jedním z nejdražších a největších zakoupených zařízení je ErigoPro. Vertikalizační lehátko stálo více než čtyři miliony korun. Neurologické pacienty a ty upoutané na lůžko zvedne do vertikální polohy. Robot pak opakujícími pohyby a senzomotorickou stimulací procvičuje jejich postižené dolní končetiny, aby mohly znovu fungovat.

Jedním z prvních pacientů, kteří přístroj zkoušejí, je padesátiletý Karel Trnka. Před rokem a půl mu praskla výduť cévky v mozku a masivně do něj krvácel. „Nevíme proč, byl úplně zdravý, nekuřák, sportovec,“ nechápe dodnes jeho matka Marie, která ho v léčebném ústavu doprovází.

Ochrnul na obě nohy a levou ruku a prodělal tři operace mozku.

„Po měsících a měsících snahy umístit ho do rehabilitačního ústavu, který je zařízen na takto těžké postižení, se nám to nepodařilo. Poslední čtyři měsíce byl doma, starali jsme se o něj s manželem a pak nás byli ochotní přijmout tady v Brandýse,“ říká vděčně paní Trnková, která je se synem i při rehabilitaci na robotickém lehátku.

„Jednak ho vertikalizuje, takže se postaví, celý organismus se napřímí, nadechne a zatíží se do nohou, do kloubů. Nohy se mechanicky pohybují a mozku se tak připomíná, že někdy uměl chodit,“ vysvětluje zjednodušeně, jak věc jejímu synovi pomáhá.

„Na přístroji jsou robotická ramena, která jsou automatizovaná přes tablet, dokážou pokrčovat a natahovat do různých rozsahů panu Trnkovi nohy a může se tam různě nastavovat vodicí síla a zatížení nohy,“ přibližuje fyzioterapeut Matěj Jeřábek, jak přístroj funguje.

„Kdybychom měli repetitivní opakování pohybů dělat my fyzioterapeuti, tak jsme schopni udělat nějakých sto až dvě stě pohybů na jednu nohu za terapii. A ten přístroj je nám schopný udělat sedm set až osm set opakování. Ta intenzita terapie je pak na úplně jiné úrovni,“ vysvětluje důležitost zapojení stoje.

„Máme velkou naději, že se syn zase postaví na nohy, svaly se mu oživují a nohy se pokrčují,“ věří paní Marie. „Nebude sice běhat maraton, ale bude zase stát na nohou.“ Po šesti strávených týdnech jim tu rehabilitační pobyt končí, ale v budoucnu se do Brandýsa chtějí zase vrátit.

„Tento přístroj se jmenuje Zebris,“ představuje nám fyzioterapeutka Maria Kopecká další stanoviště v tělocvičně. Zařízení vypadá podobně jako běhací pás, který známe třeba z fitness center. Na tomto dynamického chodníku se ale nikam neutíká, neurologičtí a ortopedičtí pacienti se na něm pomalu prochází.

„Využívá se pro nácvik stereotypu chůze a nácvik stability, jsme na něm schopní zanalyzovat stoj i chůzi,“ vysvětluje Kopecká. A to pomocí až tisícovky silových senzorů, které se nacházejí pod pohyblivým pásem.

Pacient kráčí ve virtuálním prostředí, jež sleduje na obrazovce před sebou. „Má tam za úkol zdolávat různé překážky a zároveň tak trénuje koordinaci při chůzi,“ říká terapeutka. Na monitoru před ní zrovna běží simulace přírody a lesa s občas poházenými větvemi či kameny na zemi, které musí pacient překračovat.

„Byl jsem velice překvapený, co ten přístroj všechno dovede nasimulovat, jaké situace, které člověk potom musí tím krokem a vlastně i přemýšlením řešit,“ říká nám muž na pásu.

Další z přístrojů zase nabízí znehybněným pacientům postupnou vertikalizaci z lehu přes sed až do plného stoje. Dostupné je třeba i speciální křeslo, které pomocí řady kontrakcí stimuluje svaly pánevního dna a pomáhá tak lidem trpícím inkontinencí.

Zřízení tělocvičny je prvním krokem k tomu, aby mohl ústav poskytovat léčbu v rámci tzv. kranioprogramu. Jde o komplexní intenzivní rehabilitační péči, která zahrnuje fyzioterapii, ergoterapii, logopedii i psychologickou pomoc tak, aby došlo k co největšímu zlepšení kvality života pacientů.

V současné době není program dostupný všem, kteří by ho potřebovali, poskytují ho v ČR pouze čtyři zařízení, například v Kladrubech či Hrabyni.

Ústav v Brandýse musí ještě splnit podmínky zdravotních pojišťoven, zajistit specializovaný personál a veškeré technické vybavení pro léčbu. Oddělení kraniopraogramu chce vedení zařízení i jeho zřizovatel, Pardubický kraj, přesídlit do nové multifunkční budovy, kterou v areálu postaví.

„Předpokládáme, že ta stavba by měla započít v roce 2025 až 2026. Náklady se budou pohybovat ve velmi vysokých částkách, bavíme se zhruba o 350 až 360 milionech korun,“ doplňuje ředitelka.

A takto bude asi vypadat: