Článek
Všichni se v určitých okamžicích života potýkáme s různými problémy a výzvami, které nás stresují, vyčerpávají. Ovšem právě v takových chvílích nás „sociální normy“ nabádají, abychom nedávali až příliš často najevo svůj smutek či vyčerpání, ale jednali spíše pozitivně.
A to často v podobě následných rad:
- „Možná teď nevidíš výsledek, ale zkoušej to, dokud se to nepovede."
- „Je to jen ve tvé mysli.“
- „Usměj se a bude ti lépe.“
- „Mysli pozitivně a tvoje problémy se rázem zmenší.“
Zatímco pozitivní postoj může být opravdu v některých okamžicích dobrým nástrojem k překonání problémů či nezdarů, dlouhodobé předstírání, že je vše v pohodě, už takové výhody nemá. Může si pak vybrat daň na vašem duševním zdraví, dokonce i bránit v řešení základních příčin problémů.
Americký psycholog Mark Travers pro server Psychology Today představil tři výzkumem podložené důvody, proč není dobré se vždy jen usmívat.
Omezuje to skutečné emoce
Zadržovat dlouhodobě emoce a maskovat je úsměvem není řešení. Naopak, může to být znakem hlubšího toxického problému uvnitř vás samotných.
Studie publikovaná v Academy of Management Journal například zjistila, že pracovníci, kteří se snažili předstírat své emoce a pokračovali ve své práci i přes vnitřní problémy, hlásili později celkové zhoršení emočního stavu.
„Usmívat se, abychom si udrželi tzv. tvář, je sebeklam a pouze oddaluje nevyhnutelné. Potlačování skutečných pocitů pak napáchá o to víc psychické škody,“ tvrdí Travers.
Vede k nerealistickým přesvědčením
Jisté moudro tvrdí, že čím více se lidé usmívají, tím pozitivněji se cítí – a tyto pocity pak zvyšují jejich celkovou pohodu.
Článek publikovaný v časopise Journal of Experimental Social Psychology zpochybňuje toto tvrzení a uvádí, že časté falešné usmívání se může dost vymstít. Nejde ani tak o samotný akt úsměvu jako o jeho výklad.
Jednoduše řečeno, přesvědčení „Jsem šťastný/á, protože se usmívám“ může být kontraproduktivní než „Usmívám se, protože jsem šťastný/á“.
Ovšem existují i jiná neužitečná přesvědčení, která následně vedou k nerealistickým očekáváním a ohrožují pohodu.
„Jsem neporazitelný/á, nic mě nebolí“ versus „Jsem dostatečně silný/á, abych tuto překážku překonal/a“.
„Můj život je dokonalý“ versus „Jsem šťastný/á tam, kde jsem, a budu pracovat na ještě lepším životě“.
Ujištění, která nejsou v souladu se skutečnými vnitřními hodnotami člověka, mohou vést k dalšímu a většímu odporu, vytváření samolibosti a snížené odpovědnosti za vlastní štěstí.
Působí nepravdivým dojmem
Snaha přesvědčit sami sebe o svém štěstí odráží podobné dojmy i na okolí. To pak ovlivní způsob, jak se k vám budou druzí chovat.
Jednoduše řečeno, pokud se budete usmívat, můžete působit šťastně, ale v nitru se tak cítit nebudete. Jenže vaše okolí to nevidí, a myslí si, že jste šťastní. A proto třeba někdo nepodá pomocnou ruku ve chvíli, kdy byste to opravdu ocenili.
