Rekonstrukcí prsu vrací lékaři ženám chuť do života

52letá Marie se dozvěděla o nálezu v pravém prsu v lednu roku 2007. Následovala ablace prsu, šest chemoterapií, 25 ozařování, pak přišla roční léčba Herceptinem. „V duchu jsem se neustále zabývala myšlenkou na rekonstrukci prsa. Už jen ta možnost mi po celé dva roky léčby dávala obrovskou duševní sílu bojovat. Na jaře roku 2009 jsem získala doporučení od onkologa a pak už zbývalo jen čekat na termín plastické operace. Nejprve mi v říjnu roku 2009 lékaři vymodelovali z břišního svalu základ prsa. Za půl roku pak prsní dvorec a bradavku. Vůbec nedokážu popsat, jaký vděk cítím k panu doktorovi. Jsem už zase sebevědomější, v létě se nebojím vyjít si v tílku ven, chodím plavat do bazénu,“ vypráví jedna z pacientek plastických chirurgů, jejíž příběh má dobrý konec.

Plastický chirurg Roman Kufa ze zkušenosti potvrzuje, že pro mnohé ženy je dokonce těžší vypořádat se s odstraněním prsu než se smrtelným onemocněním. „Prs je vnímán jako symbol ženství a jeho ztrátu nese žena velmi bolestivě. Rekonstrukci prsu vnímají pacientky de facto jako nový začátek života a uzavření jedné tíživé kapitoly. O to silnější je motivace a touha operaci podstoupit,“ míní Kufa, který je vedoucím lékařem kliniky plastické chirurgie Perfect Clinic a od jara tohoto roku také vede tým nově zřízeného oddělení plastických chirurgů Fakultní nemocnice Motol.

Lékaři se shodují, že rekonstrukční operace prsu patří k nejsložitějším v oblasti plastické chirurgie. Operatér totiž musí mít zkušenosti nejen s rekonstrukční chirurgií, ale i s onkologickými pacienty. Ozářená kůže se totiž chová jinak než zdravá, také často bojují s nedostatkem tkáně a oslabená bývá i její výživa. „Rozhodně si myslím, že každá rekonstrukční operace je výzva pro chirurga a každá rekonstrukce potřebuje individuální přístup, protože výchozí stav je u každé pacientky jiný. Do této navýsost tvořivé práce se proto vždy promítá i velký kus operatéra,“ konstatuje plastický chirurg Lukáš Frajer.

Existuje několik způsobů rekonstrukce prsou. Lékaři mohou, podobně jako u zvětšování prsou, použít silikonový implantát, který se vloží pod kůži v místě, kde byl prs odstraněn. Podobně lze chybějící část prsu doplnit i vlastním tukem.

Někdy se však potýkají s nedostatkem kůže a pak je nutné ji přesunout z okolí, většinou ze zevní strany hrudníku. Pod takto vytvořený kožní lalok poté vloží implantát. Další možností je použití vlastní tkáně z břicha, kdy chirurgové odeberou kůži s podkožím z oblasti pod pupkem a celou tkáň přenesou na hrudník. Pod mikroskopem se pak napojí cévy přenesené tkáně s cévami v oblasti hrudníku a tkáň se vymodeluje do tvaru prsu. Tato mikrochirurgická technika je technicky i časově náročnější, ale výhodou je, že se používá vlastní tkáň. Ve druhé fázi operace pak lékaři rekonstruují bradavku a dvorec, aby nové prso vypadalo co nejvěrněji. Ve snaze o symetrii je zároveň možné podle potřeby upravit i druhé prso.

„Snaha o dosažení symetrie je naší prioritou, ale výsledek ovlivňuje nález před operací, užitá operační technika, ale i třeba předchozí léčba zářením, která rekonstrukci může komplikovat v pooperačním období,“ uvádí Kufa.

V Česku je každoročně diagnostikováno více než šest tisíc nových případů onemocnění karcinomem prsu. Součástí léčby je v mnoha případech nezbytné odstranění celého či části nemocného ňadra.

Zhruba tři čtvrtiny žen po ablaci si přejí podstoupit chirurgickou rekonstrukci prsu. Pouze zbývající čtvrtina se spokojí s používáním prsní epitézy (výstelky) či jiných náhrad. Podle současného trendu je běžné plánovat rekonstrukční operaci již během primární léčby prsu. „Přístup – buďte ráda, že jste přežila a další operace není třeba – je v dnešní době naštěstí nemyslitelný,“ říká plastický chirurg Frajer.

Rekonstrukční operace jsou plně hrazeny pojišťovnou. Pro pacienty zdarma je ovšem provádí jen omezený počet pracovišť, která mají smlouvu s pojišťovnou. I v soukromém sektoru se najdou kliniky, které provádějí jednodušší formy této operace, ale zde si rekonstrukci ženy plně hradí.