Článek
Podobné rady by vám dal lékař, který se zabývá psychosomatikou. Jde o medicínský obor, který naše tělo a mysl považuje za celek a jako takový se ho snaží léčit a harmonizovat. Psychosomatikou se ovšem zabývají i léčitelé a terapeuti, kteří využívají tzv. celostní přístup k pacientům.
O tom, že psychika může způsobit svému majiteli řadu zdravotních problémů, již dnes nikdo nepochybuje. Namátkou můžeme jmenovat třeba anorexii či bulimii, migrénu nebo astma.
U nádorových onemocnění nebo třeba artritidy bývá psychosomatické nahlížení oříškem sváru dvou zcela protichůdných lékařských postojů. A tak je to i u řady „lehčích“ onemocnění. Takže se může klidně stát, řečeno s trochou nadsázky, že zatímco v jedné ordinaci dostanete hrst receptů na nejrůznější medikamenty, v druhé „jen“ doporučení změnit životní styl a začít si zpívat.
Co nám signalizuje nemoc
V okamžiku, kdy vstupujeme do ordinace lékaře, stáváme se pacientem, očekáváme stanovení diagnózy a léčbu. Pokud si neodneseme předpis na pár léků, nejsme spokojeni. Možná je všechno jinak.
Domnělou nemoc můžeme dle celostní medicíny považovat za zprávu, kterou nám naše tělo sděluje, že bychom měli něco změnit. Proto je dobré se nad každým sebemenším signálem zamyslet a upřímně si přiznat, že právě takhle to může být.
Názorný příklad dala jedna obsáhlá studie z Dánska, kde na stovce rodin zkoumali děti s astmatem. Výsledek byl jednoznačný a potvrdil předpoklady lékařů - zastánců psychosomatiky. Astma u dětí sice pozitivně ovlivnila čistota vzduchu a zdravý životní styl, včetně stravy a pohybu, výrazně negativní roli ovšem hrály špatné finanční poměry a bytové podmínky rodin.
Zdaleka nejvíc ale astma zhoršovaly špatné vztahy v rodině, rozvod rodičů nebo všeobecně dětem nepřátelské prostředí, např. šikana ve škole nebo nevhodně zvolený studijní obor.
„Mnoho našich tělesných a psychických chorob vzniká, když se na delší dobu odmlčíme a nerealizujeme náš život v řeči a vztazích. O čem není možno mluvit, tím se musí onemocnět!“
Co z toho vyplývá? Možná hlavně to, že spoléhat na léky nestačí. Vždy je třeba celkový přístup a zhodnocení aktuální situace pacienta. A měl by to udělat odborník, i když na internetu můžeme najít řadu přehledů psychosomatických příčin nejrůznějších nemocí. Ale aspoň pro dokreslení uvádíme příklady podle knihy známého odborníka na celostní medicínu Gerharda Danzera s názvem Psychosomatika, každá nemoc pramení z psychického traumatu.
Např. kardiovaskulární onemocnění podle něj způsobují dlouhodobé frustrace a nespokojenost se svým životem, svědění a vyrážky zase pocházejí ze skryté agresivity, strachu a vzdoru. Revmatismus má svůj původ v touze utéct před svobodou a nutností rozhodovat. Vředové onemocnění tlustého střeva dle Danzera souvisí s přecitlivělostí, depresemi a infantilismem.
Ať už s ním souhlasíme, nebo ne, nic nezkazíme, pokud se alespoň občas nad svým životem a vztahy zamyslíme a pokusíme se něco vylepšit!
Klíč k pochopení
Mnoho nemocí nemusí být tragédiemi, pokud jim dokážeme porozumět. Onemocnění se tak stane sociální událostí, se kterou se musíme vypořádat. Způsob, jak se se zmíněným traumatem popereme, závisí na našem charakteru, odvaze, ale třeba i vzdělání.
Pro zjednodušení můžeme uvést třeba odstávající uši. Co jeden považuje za banalitu, která ani nezaslouží pozornost, druhý bere jako problém, který se musí řešit. Třetí může téměř páchat sebevraždu, protože všichni na světě pozorují jeho plachty a on už nemůže vycházet mezi lidi.
Podobně můžeme přistupovat i k diagnózám, při jejichž vyslovení nikomu do smíchu není. Existuje například mnoho studií, které se zabývaly kvalitou života žen postižených rakovinou prsu a těch, jimž byly odstraněny prsní žlázy. Nás zaujala ta, která k problému přistupovala z hlediska psychosomatického. Dotazníky vyplňovalo 300 takto postižených žen v průběhu 10 let. Tedy v čase, kdy jim byla sdělena diagnóza, před operací a po ní, v průběhu další léčby a po ukončení léčby, včetně rekonstrukce prsu, pokud si to přály.
Naprostá většina žen hodnotila svoji nemoc jako něco, co zásadně změnilo jejich život. A překvapivě téměř 70 procent žen tvrdilo, že nemoc změnila jejich život k lepšímu! To i navzdory tomu, že mnohé přišly o partnera, zaměstnání a koníčky. Shodně totiž uváděly, že změnily přístup k životu, přehodnotily priority a začaly si víc užívat každého dne, každé hodiny svého života. Ideální by bylo, kdybychom toto dokázali i bez všech prodělaných nemocí a traumat.
Co doporučují terapeuti
Pokud už jakákoli nemoc propukla, určitě bychom neměli zatracovat klasickou medicínu. Oba přístupy by se měly doplňovat a v ideálním případě zcela prolínat. Než začnete pátrat na internetu po lékařích, kteří se zabývají i psychosomatikou, zkuste být vy sami prvním terapeutem, rádcem, supervizorem.
Položte si několik jednoduchých otázek, na které přinášíme příklady varovných typů odpovědí: Jaký význam může mít moje nemoc, moje bolesti? Mohu získat neschopenku, mám důvod si vzít pár dnů volna, nechce se mi do práce. Nemám problém s okolím, s komunikací? Ano, pohádala jsem se s kolegyní, teď ji nechci vidět, jsem nemocná… Dá se v mém životě něco změnit k lepšímu? Určitě hodně, ale nemám odvahu, utíkám do nemoci. Co dobrého mi může nemoc přinést? Mohu odložit řešení problémů, mohu odpočívat. Co díky své nemoci získávám? Může to být pozornost okolí, mohu se na nemoc vymlouvat, zaštítit se jí apod.
Už pouhý fakt, že nad těmito zdánlivými banalitami začnete přemýšlet, je velkým krokem kupředu, který s sebou může nést mnoho změn. Je tedy jen na vás a vašem postoji, jestli při chřipce budete skuhrat pod peřinou nad svým těžkým osudem, nebo se zamyslíte nad zjevným faktem, že je váš organismus prostě vyčerpaný a dal vám to taktně najevo.
Ve Švédsku na Uppsalské univerzitě zkoumali nemocnost seniorů a věk, kterého se dožívají. Očekávali, že na dlouhověkosti se bude podílet sociální prostředí, profese, sociální vazby a další zadané faktory. K překvapení lékařů ale vyšel najevo fakt, se kterým nikdo moc nepočítal. Vyššího věku se i navzdory prodělaným těžkým nemocem či osamění nebo chudobě dožívali lidé optimističtí, s tak trochu bezstarostným přístupem k životu. Prostě ti, kteří si z ničeho nedělali hlavu a ze svého života si vybírali jen to dobré.
Jak nemocem předcházet
Prevence je důležitá, to ví každý. Jenže jak teorii uvést do praxe? Máme jíst zdravě, hýbat se, odpočívat, relaxovat. Tak proč se cítíme tak nějak těžce, unaveně a občas i smutně? Odpověď můžeme hledat kdekoli, ale začněme ve své rodině.
Obecně lze říct, že existují po všech stránkách zdravější a nemocnější rodiny. Ty první jsou ochotné měnit svoje názory a postoje, jsou modernější a jaksi nezatuhlé v rigidních zásadách. Členové takové rodiny se cítí bezpečně, vzájemně se podporují, což vytváří zdravé klima, ve kterém se rodí jakákoli nemoc hůře než v rodinách, kde se dodržují často nesmyslné tradice a rituály, mlčí se a lže.
Po rodině můžeme stejným způsobem zhodnotit svoje pracoviště. Těším se do práce, nebo je mi každé ráno na zvracení? Mám přátelské spolupracovníky, či je považuji za svoji konkurenci, nebo dokonce nepřátele? Naplňuje mě vykonávaná práce, nebo ji nenávidím?
Takto můžeme pokračovat a zhodnotit svoje přátele a známé. Mám dlouholetou kamarádku z dětství ještě ráda, nebo se jedná o zvyk, který mě už dávno obtěžuje? A co pravidelné dovolené s přáteli, které končí každý rok fiaskem? Proč někdy nejedeme sami? Pokud nás kamarádka připravuje už dlouho o energii, proč jí věnujeme tolik drahocenného času? A proč chodím do práce, kde jsem nešťastná, když bych za stejně malé peníze mohla vykonávat něco, co mě baví? Atd. A proč necháme souseda tyranizovat naše děti a nedáme mu jasně najevo, co si myslíme?
Možná si touto virtuální inventurou vlastní mysli uvědomíme řadu problémů, které nemáme chuť ani sílu řešit, a proto je stále odkládáme a zasouváme kamsi do podvědomí. Ony nás ale neopouštějí, jen se přetaví v něco jiného, třeba v bolesti břicha, migrénu nebo pořádný, nezvladatelný hlad.
Psychosomatika nám nabízí možnost ovlivnit svůj život, zdraví i dění kolem nás. Tak proč se o to alespoň nepokusit. Postavit se k problémům a zlozvykům čelem a polehoučku je začít řešit. Už pouhá snaha nám přinese velké uspokojení, vždyť každá změna k lepšímu stojí za trochu námahy. Tak s chutí do toho!
