Článek
Kvůli původně nezhoubnému nádoru mozku musel Lukáš v roce 2016 podstoupit operaci. Lékaři mu tehdy odstranili 80 % nádoru, více nemohli, protože hrozilo riziko úmrtí nebo ochrnutí.
V patnácti letech přišla kvůli rakovině o ruku. Díky protéze může Amálka i nadále malovat
„Po operaci manžel nedokázal chodit po schodech, ovládat své tělo. Musel se naučit znovu chodit, nebo si třeba namazat chleba,“ vzpomíná na těžké období Nikol.
Podařilo se mu ale vrátit se do běžného života, kvůli epilepsii ale musel zanechat své milované práce řidiče, po devíti měsících od operace začal pracovat jako skladník. Navíc jeho životní pojištění nemohlo být po uplynulé lhůtě obnoveno, právě kvůli záchvatům.
Lukáš s rakovinou bojoval, aby viděl vyrůstat své děti.
Vzhledem k tomu, že se manželé vrátili do normálních kolejí, rozhodli se konečně založit rodinu, což se jim i záhy podařilo. V roce 2017 se narodil syn Jáchym. Lukáš se o synka staral, byl nadšený, ale přál si ještě holčičku. Jenže když Nikol znovu otěhotněla, přišla od lékařů další zdrcující zpráva. Lukášův nádor se změnil na zhoubný a začal se rozrůstat.
„Ty znaky už tam byly, začal zapomínat, postupně ochrnoval, ke konci nás už vůbec nepoznával,“ říká Nikol, která v té době cítila velikou bezmoc.
O manžela i děti se celou dobu starala sama. Ale od toho podle ní manželky jsou. „Bylo pro mě normální se o něj starat, on by to pro mě udělal taky. Vždycky jsem ale věřila, že se z toho dostane,“ dodává maminka dnes už čtyřletého Jáchyma a jednoroční Rozárky.
Podle jejích slov si situaci nemohla připouštět, kvůli dětem musela být silná.
Dlouhý boj s rakovinou ji připravil o možnost mít dítě. Nakonec pomohla náhradní matka
Kvůli Lukášovu zhoršujícímu se zdravotnímu stavu už nemohl být v domácí péči. Byl na kapačkách, musel na něj dohlížet odborný personál. „Nejvíce si přál vidět děti. Když byl v nemocnici, přál si být s námi doma, jenže to už bohužel nešlo,“ vzpomíná Nikol.
Po Lukášově úmrtí 7. listopadu 2021 nastalo pro rodinu velmi těžké období. Syn Jáchym se kvůli tomu stále velmi trápí. Emoce sice najevo příliš nedává, ale právě proto s ním Nikol dochází k psychologovi. „Jáchym to chápe až moc dobře. Dennodenně se mě ptá, kdy přijde táta, i když ví, že je v nebíčku. Rozárka to zatím tolik nevnímá, ale bude,“ doplňuje vdova.
Aktuální příjem rodiny činí pouhých 9 tisíc korun. Nikol sice vyřizuje sirotčí důchody, ale protože byl manžel řidič z povolání, nebude to prý tolik peněz. Mohly by ale alespoň vystačit na pokrytí hypotéky. Proto se rozhodla založit pro své děti sbírku. Aby měly alespoň trošku normální dětství.
Nikol a Lukáš se těšili na obyčejný společný život.
„Po manželovi zbyla hypotéka, úvěry, nebylo to pojištěné, protože jsme si úvěry brali v době, kdy byl už nemocný, takže ho nepojistili. Sbírka je pro děti, aby měly normální dětství, Rozárka plínky a abych nemusela řešit, kde vezmu na jídlo,“ vysvětluje maminka.
Případné vybrané peníze budou použity i na kroužky pro děti, školní pomůcky a výlety nebo na kojeneckou stravu. Dárci mohou přispívat na platformě Donio.
„Co bych vzkázala všem v podobné situaci? Pojistěte si svého partnera a buďte silní. Nikdo si nedokáže představit, co to je, dokud to nezažije,“ říká maminka dvou dětí.