Rakovina štítné žlázy – několik varovných signálů, které by se neměly podceňovat

Nejčastějším příznakem, který většinu pacientů donutí k návštěvě lékaře, je nahmatání uzlíku v přední části krku, kde se štítná žláza nachází.

Pacienti si také často stěžují na neúměrnou únavu nebo nadměrné pocení, varovným signálem jsou také obtíže při polykání a dýchání. Statisticky jsou rakovinou štítné žlázy více ohroženy ženy.

U nádoru štítné žlázy jsou rizikové faktory dány především předešlým vystavením se ozařování a genetika. Oproti jiným typům rakoviny tak nelze případný vznik nádoru příliš ovlivnit například zdravým životním stylem.

Právě proto je stěžejní všímat si změn na svém těle – zejména pokud zpozorujete hmatný útvar v přední části krku. V takovém případě je důležité obtíže neignorovat a neoddalovat návštěvu lékaře, stejně tak jako dbát na prevenci.

Prvním krokem při diagnóze nádoru je základní klinické vyšetření, kdy lékař hmatem vyšetří štítnou žlázu, krk a lymfatické uzliny na krku, zda se zde nenacházejí uzlíky, výrůstky nebo jiné neobvyklé nálezy. Poté následuje také rozbor krve, který sleduje hladinu hormonů štítné žlázy, protilátky a nádorové markery.

Dále je běžné vyšetření ultrazvukem, které případné uzlíky na štítné žláze odhalí. Využívaná je i biopsie společně s cytologickým vyšetřením přítomných uzlů pro potvrzení diagnózy. Výpočetní tomografie (CT), speciální rentgenové vyšetření, pak může napomoct upřesnit rozsah tumoru a odhalit případné metastázy v okolních uzlinách nebo i vzdálených orgánech.

Na základě výsledků všech vyšetření doporučí odborníci léčbu.

Nádory štítné žlázy dělíme na několik typů. Nejčastěji diagnostikovanými jsou diferencované karcinomy, jež se dělí na papilární a folikulární, dále méně častý je karcinom anaplastický a medulární karcinom.

Po určení finální diagnózy závisí následná léčba na celkovém stavu pacienta, typu nádoru, stádiu a rozsahu onemocnění a případném postižení dalších struktur.

Každý z typů nádoru štítné žlázy se liší histologicky i svým biologickým chováním, ale také agresivitou. Každý z nich tedy vyžaduje odlišné léčebné postupy, které jsou každému pacientovi individuálně stanoveny v souvislosti s dalšími charakteristikami konkrétního stavu.

Ve většině případů dochází k chirurgické léčbě. Pacientovi je provedena totální thyreoidektomie, tedy úplné odstranění štítné žlázy. Poté následuje terapie radiojódem, který je pacientovi podáván ambulantně, nutná je hospitalizace. Jeho funkce je eliminovat zbytky nádorové tkáně nebo metastázy. Radiojód nemá vliv na plodnost. Naopak u nádorů, které neakumulují jód a u kterých se radiojódová léčba neaplikuje, se využívá zevní radioterapie.

Po odstranění štítné žlázy je nezbytná hormonální léčba. U perzistujících nádorů musí pacient dodržovat léčbu již celoživotně, nahrazuje totiž hormony, které předtím produkovala právě štítná žláza. V ostatních případech závisí délka léčby na stratifikaci rizika tumoru.

V případě anaplastických a medulárních karcinomů je pak častá chemoterapie.

Rakovina štítné žlázy je podle posledních dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2018 čtrnáctým nejčastěji diagnostikovaným karcinomem v České republice.

V témže roce bylo nově diagnostikováno 1042 případů, kdy 793 z nich tvořily ženy. Karcinom štítné žlázy mnohonásobně více ohrožuje právě je, poměr zastoupení mužů a žen v roce 2018 byl 0,3:1.

Tento typ karcinomu se vyskytuje napříč téměř všemi věkovými kategoriemi, nejvyšší zastoupení je nicméně patrné pro věk 60–69 let. U pacientů diagnostikovaných v I. klinickém stadiu, což se v období 2014–2018 dařilo v 70 % všech případů, je pětileté přežití podle dat ÚZIS 100%.

U pacientů diagnostikovaných ve II. a III. klinickém stadiu je pozorováno 5leté přežití vyšší 90 %, u pacientů ve IV. klinickém stádiu kolem 70 %.