Původně valentinské šifle pečou manželé celoročně

„Šifle jsou obdélníčky rozdělené na 24 dílků. Dělávaly se i ve formách, já je dělám od ruky. Vykrojím z vyváleného těsta obdélníček a naznačím do něj 24 dílků,“ popsal cukrář, jak zvláštní cukrovinka vzniká. Upozornil, že na kilo mouky se vždy dává půl kila medu.

„Když spočtete všechny suroviny, tak v každém kousku je čtvrtina medu. V perníčcích ho tolik není,“ poukázal a dodal, že šifle se nezdobí. Jen se upečou v troubě a zabalí.

Do jedné dávky dávají Gilarovi šest kilo mouky, tři kila medu, kilo a půl cukru, 24 vajec, kypřicí prášek nebo sodu a 100 gramů koření. „Skořice, hřebíček, fenykl, badyán a anýz. Musí se to ale smíchat ve správném poměru. Ten je důležitý, aby to mělo tu správnou chuť.“

Šifle se pekly v Příboře vždy o Valentinské pouti, která se konala až do doby po druhé světové válce, pak ji zakázali komunisté. K tradici se Příborští vrátili až v roce 2004. A spolu s nimi se opět objevily i šifle, které v té době už jen málokdo uměl.

V prvních letech obnovených poutí se o výrobu šiflí pokoušelo několik místních, mimo jiné kuchařky ze školní jídelny či majitel cukrárny. Gilarovi je poprvé upekli v roce 2006.

„Dostali jsme tři recepty a zkoušeli metodou pokus–omyl. Ptali jsme se i pamětníků, jaké šifle mají být, jak mají chutnat. Každý říkal něco jiného,“ pousmál se Gilar.

Nakonec se k nim dostal recept, podle něhož pekla šifle ještě za totality místní učitelka sborového zpěvu Marie Těšlíková. Gilarovi ho dostali od její bývalé žačky. „Porovnal jsem ho s tím, co jsme měli, a v podstatě byl stejný, jen tam byla trošku jiná skladba koření,“ přiznal a dodal, že od té doby pečou šifle, na něž mají regionální značku Moravské Kravařsko regionální produkt, celoročně.

Dnes jsou Gilarovi na Příborsku jediní, kdo šifle peče. „Je to trošičku pracné, protože to těsto je takové lepidlo, když smícháte suroviny do kupy. Asi tady nejsou lidi, které živí perníkářské řemeslo,“ odpověděl Gilar na dotaz, proč zůstali na výrobu šiflí sami.

Na letošní pouť, která se konala tuto neděli (12. února), jich napekli asi tisíc kusů.

Podle cukráře Gilara ale nejsou šifle zřejmě jen příborskou specialitou. Hledáním v minulosti totiž zjistil, že perníčky, ve kterých byl med, bylo kdysi tzv. dílo marcipánové.

V Čechách se dodnes někde používá pro perníky název marcipán. A od toho se dostal k marcipánové abecedě i k tomu, že šifle nebo šiflata si děti kupovávaly ještě uprostřed 19. století i jako učební pomůcku.

„Podle vyobrazení byla marcipánová abeceda v podstatě šifle. Byla tam i písmenka. Proto má šifle 24 čtverečků, protože abeceda v té době měla 24 písmen,“ objasnil a dodal, že slovo šifle pochází zřejmě z němčiny.

„Vzniklo asi zkomolením slova schiefer, břidlice, břidlicové tabulky. Střechy tady asi většinou břidlicové byly, a i ve škole se používaly břidlicové tabulky,“ nastínil cukrář.