První pomoc: Akce místo apatie

Jakmile jde o krizi, jsme my lidé zvláštní tvorové. To zjistili v 60. letech 20. století i američtí psychologové Bibb Latané a John Darley. Provedli několik experimentů, z nichž vyplynulo, že jakmile se někdo ocitne v nebezpečí a je u situace více lidí, většina zkoprní. Naopak pokud je svědek jen jeden, nepřemýšlí a jde pomoci. Ve zkratce řečeno – čím více přihlížejících, tím menší motivace zasáhnout.

S efektem přihlížejícího se dennodenně setkávají záchranáři, kteří stále opakují: Nečekejte, že ostatní budou v krizi jednat jako první! Jednejte vy. „K dotyčnému přijďte a zeptejte se ho, zda něco nepotřebuje. Když vám neodpoví a nehne se, ani když mu zatřesete rameny, něco mu opravdu je,“ dává tip na první kontakt Marek Dvořák, který kombinuje práci u pozemní a letecké záchranné služby v Hradci Králové a na urgentním příjmu.

Zavolejte na linku 155, operátorce popište situaci a řiďte se jejími radami. Pokud budete potřebovat posilu hned na místě, chytře oslovte kohokoli z přihlížejících. Na toho, koho si vyberete, ukažte a nahlas řekněte: Vy, pane v modré košili, prosím, pojďte mi pomoci.“ Existují čtyři stavy, kdy se člověk v nesnázích bez vašeho okamžitého zásahu neobejde, a když mu ho neposkytnete, do příjezdu záchranky nevydrží a zemře. Parťák se v tu chvíli bude hodit.

První krizová situace je zástava oběhu, která vyžaduje okamžitou resuscitaci. Takový člověk nereaguje a nedýchá. Nebo dýchá jakkoli jinak než normálně.

„Nejste-li si jistí, zakloňte mu hlavu, aby měl volné dýchací cesty a dejte mu ucho k puse,“ vysvětluje Marek Dvořák. Když se vám podezření potvrdí, položte dotyčného na tvrdou plochu. Klekněte si vedle něj, jednu ruku položte na střed hrudníku, druhou na ni, propleťte prsty a stlačujte stokrát až sto dvacetkrát za minutu do hloubky pět až šest centimetrů. U dětí pak zhruba do třetiny hloubky hrudníku.

„Hrudník stlačujte až do příjezdu záchranky, což je do pěti až osmi minut. Připravte se na to, že prvních pět zmáčknutí křupne. Vždycky. Vůbec se toho nebojte, jen se uvolnily chrupavky,“ uklidňuje záchranář a pokračuje: „V případě druhého závažného případu, což je úder do hlavy, po němž pacient nedýchá, budete mít o něco jednodušší práci. Stačí dát dotyčnému jednu ruku na čelo, druhou pod bradu a tu nasměrovat k nebi. Záklonem hlavy uvolníte dýchací cesty a pacient se postupně sám probere.“

Třetí případ jde na krev, a to doslova. Konkrétně se jedná o masivní krvácení, kdy z rány krev stříká nebo teče velkým proudem.

„Tady jde opravdu o minuty a nejjednodušší je strčit do rány prsty nebo ruku. Jestliže máte po ruce obvaz, triko nebo kus hadru, pěchujte je do rány tak dlouho, dokud ji nevyplníte. Když už se dovnitř nic nevejde, položte na ránu ruku a tlačte,“ popisuje záchranář.

Odvahu je třeba mít i v případě čtvrtého nebezpečí, což je dušení se cizím tělesem. „Dusícího člověka poznáte snadno – mává rukama a celkově je v obrovské panice,“ popisuje Marek Dvořák. Jestliže začne v obličeji promodrávat, navíc není schopen kašlat, je to už na vás.

„Přistupte k němu z boku a dejte mu ránu dlaní mezi lopatky, a to pořádně. Žádné bouchnutí pěstičkou.“ Podle záchranáře je třeba pět ran za sebou. Cílem je dosáhnout toho, abyste vyvolali kašlací reflex. Jestliže k němu nedojde, přichází čas na tzv. Heimlichův chvat.

„Stoupněte si za dusícího se člověka, jednu ruku mu dejte mezi konec hrudníku a pupek, druhou položte na ni a rázně zatlačte k sobě a nahoru. Zvýšíte tím nitrohrudní tlak a vzpříčený předmět vyletí ven,“ doporučuje Marek Dvořák.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zdravotní kurzy