Článek
Práci z domova si mnozí lidé spojují s větší pohodou a klidem, kdy si udělají do práce jen to potřebné a pak mají čas se věnovat i jiným aktivitám, které v běžném pracovním procesu nestíhají.
Jak ale ukazují nová data získaná britskými odborníky z období jarní karantény kvůli pandemii koronaviru, více jak polovina lidí doma pracuje mnohem více a déle, než je tomu při klasickém chození do zaměstnání. V průměru si tak lidé při práci z domova během jarní karantény nadělali sedm pracovních dnů.
Mnozí z nich přitom pracovali skutečně tvrdě a dlouze, a přitom bez sociální interakce, což u nich nakonec vyvolalo i syndrom vyhoření.
Zdravotní úskalí práce z domova
Postupný nástup
Odborníci se shodují v tom, že u většiny vyhořelých je v první fázi onemocnění typické nadprůměrné pracovní nasazení. Člověk má velká očekávání a spoustu ideálů, přeceňuje své síly a hýří optimismem.
Pak přichází zklamání a často i první konflikty. Také se mohou projevit první tělesné příznaky, jako jsou bolesti hlavy či poruchy spánku. Syndrom vyhoření se totiž nepodepisuje jen na psychice, ale i fyzickém zdraví. Často se tak objevují i bolesti svalů, zad, vysoký krevní tlak, větší náchylnost k infekcím a náhlému přibývání na váze, nebo naopak hubnutí.
Jak tělo dává najevo, že nám hrozí vyhoření
Syndrom vyhoření nelze vyléčit lusknutím prstů
Duše zůstává duší a emoce emocemi, ať je doba jakkoli rychlá a technika jakkoli moderní. Jestliže duše nezíská dostatek času, ani hojení těla nebude rychlé, a hlavně trvalé.
Nemají-li se potíže vrátit, je nutné stanovit si v životě priority, mít jasně stanovené kompetence a nenabalovat na sebe tisíce povinností, které vám způsobují stres, protože nejste schopni je zvládnout. Někdy je dokonce dobré vyměnit povolání. Změna prostředí, které krizi nastartovalo, může být nezbytným krokem na cestě k nápravě.
Bohužel mnozí z nás si něco takového nemohou z existenčních důvodů dovolit. A proto se budou muset spolehnout na to, že se naučí sebereflexi a budou si klást realistické požadavky.
