Progresivní neuropatie připravila Vladimíra o nohu i prsty na druhé noze. O chuť žít ale nepřišel

„Dnes je to opravdu už 20 let, co mi diagnostikovali cukrovku. Postupem času jsem byl na tabletkách, poté přišel inzulin, k tomu se přiřadila neuropatie, takže necitlivost dolních končetin,“ rozpovídal se Vladimír Dubový.

V posledních třech letech docházelo k postupnému zkracování jeho dolních končetin „Nejdřív přišel palec levé nohy, poté hallux na pravé noze, to je ta velká kost u palce. A tam už mi pan doktor říkal, že tady nemáme vyhráno,“ vzpomněl Vladimír.

Situace chvíli vypadala lépe. Ale jen do loňského března, kdy náhodou Vladimír zjistil, že chodí se šroubkem zabodnutým v noze. „Čtyřapůlcentimetrový vrut. Já jsem si při koupání říkal, že tam mám něco přilepené. Přítelkyně přišla a vyšroubovala mi z nohy šroub. Já jsem o tom nevěděl. Až taková je ta necitlivost. Lékaři mi pak cvakali články prstů bez umrtvení,“ popsal.

Od osudového března až do letošního ledna byl Vladimír na antibiotikách. Ránu v noze pravidelně lékaři čistili a právě na začátku letošního roku mu nohu rozřezali. „Dali na to takovou odsávací pumpu, kdy jsem vlastně třikrát tu náplň zvládl, a když mi ji dali počtvrté, tak jsem dostal horečky a bylo mi strašně zle,“ vysvětlil.

V nemocnici absolvoval vyšetření krve, při kterém mu diagnostikovali sepsi a otravu organismu. „CRP jsem měl nějakých 460,“ dodal.

Po čtyřech dnech v nemocnici absolvoval amputaci nohy. „Na druhé noze mi už dva roky chybí palec a ukazováček, to vše se odvíjí od neuropatie,“ dodal.

Nemoc i amputace způsobily Vladimírovi nejen fyzické, ale také psychické obtíže. „Lidské ego jde hodně dolů. V každém případě je ale člověk vděčný. Je spousta skvělých lidí, kteří mě třeba vidí přijíždět no vozíku k autu, tak přiskočí mladí kluci, jestli nepotřebuji pomoc,“ svěřil se.

Život má složitý ale hlavně po praktické stránce. Potřebuje hlavně osobu, která mu bude pomáhat v každodenních záležitostech.

„Třeba v noci neodskáču na záchod, sám se ani neosprchuji, což je ve vedrech velmi náročné - navíc s cukrovkou se člověk potí o to více,“ řekl.

„Cukrovka je nepříjemná, zákeřná nemoc, protože nebolí a člověk si neuvědomuje její sílu. Až ve chvíli, kdy najednou dojde ke zlomu, že už se to nedá vrátit, tak si uvědomí, že to mohl dělat všechno jinak,“ dodal.

Kromě přítelkyně, která je Vladimírovi nepřetržitou oporou, se spoléhá také na své vozidlo, které ale absolutně neodpovídá jeho potřebám. „Moje auto je 23 let staré, navíc s vysokou amputací se nedostanu pod volant,“ vysvětlil.

„Před pár dny se mi navíc poškodila převodovka a jen odtah měl vyjít na šest tisíc korun. To je při důchodu opravdu dost. Takže bych potřeboval spíše spolehlivé auto,“ řekl.

I proto jeho přátelé vypsali sbírku na platformě Donio, která má za cíl vybrat peníze na Vladimírovo nové auto.

„Mělo by být vyšší, něco na způsob dodávky, kde není středový tunel a člověk může protézu posunout mimo volant,“ doplnil.

Lidem s postižením na nové auto přispívá úřad práce částkou do 200 tisíc korun. Podle asociace pro vozíčkáře ale absolutně nestačí, a to i kvůli inflaci.

„O zvýšení příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla se aktuálně neuvažuje - v kontextu konsolidace veřejných financí. Další významnou podporou ze strany státu je vrácení DPH u takto zakoupených vozidel, a to až do výše 100 tisíc korun,“ sdělila České televizi letos v srpnu mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Eva Davidová.

I tak ale peníze na nové vozidlo nestačí. „Všem, kteří jsou ochotni přispět, bych chtěl touto cestou moc poděkovat. Musím říct, že podpora lidí, kterou získávám, i na Facebooku, mě neskutečně nabíjí. Díky tomu si nepřipadám tolik na obtíž,“ uzavřel povídání Vladimír Dubový.

„Rozhodl jsem se Vláďovi společně s portálem Donio a vámi všemi pomoci v jeho těžké životní situaci a uspořádat tuto sbírku na speciálně upravené auto, které bude mít nakládací rampu pro řidiče na vozíku, otočné sedadlo řidiče a kompletní ruční řízení,“ uvedl ke sbírce její iniciátor Jarek Jesenský.