Hlavní obsah

Proč nás online komunikace tolik vyčerpává

Všichni už se delší čas potýkáme s pandemií koronaviru, která s sebou přinesla kromě mnoha omezení i řadu nových zvyklostí. Například práci z domova a s tím související online konverzace všeho druhu. Co se ale na počátku zdálo bezproblémové, z nás po čase může doslova vysávat energii, i když se nehneme z domova.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Je jasné, že z domova nemohou pracovat všichni. Ale ti, u kterých to lze a byli nuceni tak učinit, velmi brzy zjistili, že díky moderním technologiím všeho druhu je možné se přes počítač spojit formou různých videokonferencí téměř s kýmkoli a kdekoli a vyřešit tak mnohé věci.

Tato nová denní „norma” ale s sebou kromě pozitiv nese i negativum v podobě častého vyčerpání a únavy. Vědci nedávno zjistili, proč se tak děje a přinesli rovněž některé tipy, jak toto negativum minimalizovat.

Podle studie, kterou provedl profesor Jeremy Bailenson ze Stanfordské univerzity, existují hned čtyři důvody, proč videohovory ovlivňují naše rozpoložení. Za vším stojí blízký oční kontakt, schopnost vidět sami sebe na obrazovce, snížená osobní pohyblivost, ale i usilovnější práce a soustředění při odesílání a přijímání zpráv a signálu. To vše dohromady nás jednoduše dokáže utahat.

Jak dohadování s lidmi na internetu ovlivňuje naše zdraví

Sex a vztahy

„Desítky let psychologických výzkumů jasně dokazují, že když se díváme sami na sebe, máme tendence se zkoumat a hodnotit, což ve výsledku znamená více stresu a negativních emocí,” vysvětlil Bailenson pro BBC Radio 4.

Jak dodal, při videohovorech, když jsme mnohým lidem tak blízko, zažíváme něco jako stav „velkého vzrušení”, který obvykle zažíváme před pářením nebo nějakým konfliktem.

Naštěstí existují způsoby, jak intenzitu daných interakcí zmírnit – lze zmenšit chatovací okno, případně zcela skrýt vlastní zobrazení, abyste viděli jen druhé. V kritických bodech rovněž pomůže zcela vypnout kameru a jen „mluvit”.

Lidská schopnost se přizpůsobit

Mezi pozitivní lidské vlastnosti kromě mnoha dalších patří i schopnost přizpůsobit se různým formám technologií. Podle Jeffa Hancocka, zakládajícího člena Stanford Social Media Lab, to můžeme udělat i nyní.

„Když začaly fungovat první výtahy, lidé také nevěděli, kam se dívat a co dělat,” popisuje pro Stanford News.

Sociální kontakty dětí v době covidové aneb Proč není dobré jim zcela zakazovat online svět

Dítě a rodina

„V počátcích cestování osobními vozy pak zase často vyvstávala otázka, zda za jízdy mluvit s řidičem, či nikoli, případně zda sedět vedle něj či vzadu,” popisuje další zajímavé aspekty ohledně nových vymožeností v lidských životech pro server Independent.

„Jednoduše jsme si vyvinuli a přizpůsobili vše tak, aby to bylo v náš prospěch. Nyní zažíváme éru rozmachu videokonferencí – když pochopíme tento mechanismus, určitě najdeme způsob, jak si vše nastavit podle sebe a různých typů videokonferencí,” dodává.

Odborníci dokonce navrhli platformu, kde uživatelé technologií z řad zaměstnavatelů, zaměstnanců, ale i studentů mohou sdílet své zkušenosti ohledně únavy během opakujících se videohovorů.

„Výsledky by mohly být dobrým tipem pro vývojáře různých komunikačních platforem, jak případně systém přehodnotit či přenastavit ve prospěch většiny uživatelů,” doufá vědkyně Géraldine Fauvilleová.

Anketa

Jsou součástí vaší práce i videokonference?
Ano, alespoň jednou denně
47,5 %
Ano, ale ne každý den
24,2 %
Ano, ale jen zcela výjimečně
8,5 %
Ne, vůbec
10,2 %
Nemohu pracovat z domova
9,6 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 2088 čtenářů.
Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám