Proč lidé lžou o své nemoci

Nejspíš to znáte sami – máte před sebou důležitou schůzku, pracovní pohovor, zkoušky ve škole, rande, dovolenou nebo třeba dlouho plánovanou akci a chvíli předtím bác, o slovo se přihlásí nemoc. Co teď? Samozřejmě nejlepším řešením je zůstat doma a vykurýrovat se, jenže…

Pokud si myslíte, že lhaní druhým o tom, že vám vlastně nic není, je poměrně výjimečné, asi budete překvapeni. Až 75 % lidí někdy lhalo, že nemají nějakou infekční nemoc, přičemž byli viditelně nemocní.

Příčiny jsou poměrně jednoznačné – upřednostňování vlastních potřeb či práce před zdravím ostatních, uvádí pro server Psychology Today Sebastian Ocklenburg, profesor na katedře psychologie na MSH Medical School v německém Hamburku.

Pozitivním bodem budiž alespoň to, že mnohem častěji lžou o méně závažných infekcích než o těch vážných. Což ale i tak samo o sobě není dostatečná omluva.

Navzdory vysokému významu z hlediska přenosu infekčních nemocí se dosud o psychologii toho, proč lidé právě v takových situacích často lžou, moc nevědělo. Na zodpovězení otázek se proto zaměřila nová studie, jejíž zjištění byla publikována v časopise Psychological Science.

Studie, kterou jako první sepsal vědec Wilson N. Merrell z katedry psychologie na Michiganské univerzitě, se skládala z 10 různých experimentů, ve kterých bylo u různých skupin obyvatel (studenti, zaměstnanci ve zdravotnictví a další pracovníci) zkoumáno právě zapírání či skrývání nějaké infekční nemoci.

Studie se zúčastnilo přes 4000 dobrovolníků, díky čemuž byly podle vědců výsledky poměrně jasné a důvěryhodné. Vyšlo z ní pět základních vědeckých poznatků.

1. Infekci skrývá až 75 % lidí

Jakkoli se čekalo, že někteří lidé v průběhu života alespoň jednou zatají infekci, data byla i tak překvapivá. V celkovém průměru se výsledná hodnota pohybovala kolem nelichotivých 75 procent, přičemž 53 % tvořili zdraví lidé, kteří předpokládali, že infekci dokážou „skrýt“, a  85 % pak studenti vysokých škol.

2. Dva způsoby, jak „zatajit“ infekci

Vědci v datech odhalili dva základní způsoby, jak utajit infekci. Jedním z nich bylo opomenutí (jednoduše nezmínit nic na téma infekce či nemoci a tvářit se, že je vše v pořádku).

Druhým pak bylo úmyslné zakrývání aktivních příznaků a lhaní o nich – například, že rýma či kašel nejsou příčinou infekce, ale výsledkem alergie, tudíž nejsou tyto příznaky pro okolí nebezpečné atd. Oba způsoby byly velmi běžné.

3. Existují čtyři hlavní motivy pro skrytí infekce

Psychologických motivů pro skrývání aktuálního zdravotního stavu je hned několik, přesněji čtyři. Dvěma nejčastějšími jsou „upřednostňování sebe sama“ (uvedlo 46 % dobrovolníků) a „problémy se školou či prací“ (rovněž uvedlo 46 % dobrovolníků).

Dalšími méně běžnými motivy bylo poněkud překvapivě „upřednostnění druhých“ (jednoduše nechtěli říct pravdu, aby si ostatní nedělali starosti) nebo „pracovní podmínky“ (např. nemít mnoho zameškaných dnů jako nový zaměstnanec, popřípadě strach z propuštění kvůli časté nemocnosti).

4. Nejčastěji se lže o infekcích s mírným rizikem

V závislosti na typu mohou být infekce rozděleny na ty s poměrně nízkým rizikem (např. nachlazení) až po ty závažné, kdy hrozí trvalé zdravotní následky, nebo dokonce úmrtí.

Ze studie jasně vyplynulo, že lidé by skrývali (nebo už tak někdy učinili) nejvíce infekci s mírným rizikem. Doba nemoci přitom neměla vliv na to, zda o ní bude dotyčný lhát či nikoli.

5. Nemocní vs. zdraví testovaní

Lidé, kteří byli dotazováni na lhaní o nemoci ve chvíli, kdy byli nemocní, uváděli častěji, že by to i nadále dělali, než ti, kteří byli v době průzkumu zdraví.