Proč darovat kostní dřeň

„Spousta lidí má trochu strach, že jim lékaři budou odebírat kostní dřeň pomocí vpichů do pánevní kosti,“ říká MUDr. Jan Straub z hematologické kliniky ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. „Obávají se bolestí. Tento způsob odběru se však využívá už jen velmi málo.“

Hematologové sahají v současné době po elegantnější metodě. Aplikují dárci nejprve injekci se speciální látkou. Tím zvýší počet zárodečných kmenových buněk vyplavených z dřeně do krve. Pak dárce napojí na speciální přístroj, který z ní tyto buňky oddělí od ostatních složek krve. Ta potom putuje zpátky do žil svého majitele. Podobně jako tomu je třeba při odběru krevní plazmy v dárcovských centrech.

Dalším zdrojem kmenových buněk může být pupečníková krev. Tu obvykle daruje matka v porodnici. Lékaři jí odebírají malé množství z pupečníkové šňůry krátce po porodu. Samozřejmě s jejím předchozím souhlasem.

Proč je kostní dřeň tak důležitá? Vznikají v ní zárodečné kmenové buňky, které se mohou proměnit v jakoukoliv jinou buňku. Také se v ní tvoří krev, tedy hlavně červené a bílé krvinky nebo krevní destičky. Tyto tři složky krve mají pro nás zásadní význam. Červené krvinky dopravují k buňkám kyslík a odvádějí z nich kysličník uhličitý. Bílé krvinky tvoří základ naší imunity. Krevní destičky mají na starosti srážlivost krve.

Z toho jasně vyplývá, proč je velkým malérem, když lékaři pacientovi diagnostikují rakovinu krve. Pacient sice nemusí mít nádor, tak jako u jiných druhů rakovin, ale bojuje o život, protože se některá ze složek krve začne nekontrolovatelně množit. Většinou to dělá na úkor těch zbývajících.

Lékaři musí nasadit chemoterapii. „Jejím cílem jsou hlavně nádorové buňky rozseté po celém těle, ale částečně i zdravá kostní dřeň, ve které vznikají,“ říká doktor Straub.

Lékaři odebírají části nemocných kostní dřeň, respektive zárodečné kmenové buňky. Snaží se tím zlepšit výsledek standardní chemoterapie. Vezmou ji buďto samotnému pacientovi, nebo jeho dárci.

Následná agresívní chemoterapie většinou zbaví tělo i zárodků rakoviny, které hrozí návratem nemoci.

Pak pacient dostane infuzi: 1. S vlastní kostní dření (lékaři sledují, jestli se přihojí tam, kde má a tak jak má). 2. Nebo s dření od dárce. Tento postup se nazývá transplantace kmenových buněk kostní dřeně.

Malé děti pak mohou obdržet pupečníkovou krev.

Laikům připadá docela dramatický okamžik, kdy má pacient po drsné chemoterapii skoro zlikvidovaný imunitní systém, a musí být proto v téměř sterilním prostředí speciálního oddělení, jinak mu hrozí nejrůznější infekce a velmi snadno i smrt.

Podle lékařů je nejchoulostivějším momentem transplantace dřeně od dárce, to období, kdy se organismus vyrovnává s cizí tkání v těle. „Specialisté musí dosáhnout, aby ji neodmítl,“ vysvětluje MUDr. Straub. „Aby ji nevnímal jako nepřátelskou tkáň. Jinak by na ni imunitní systém zaútočil a pokoušel by se ji zlikvidovat.“ Snaží se zmírnit tuto reakci léky (imunosupresivy).

Ale ještě důležitější bývá jejich úsilí před samotnou transplantací. Pokoušejí se najít co největší shodu darované dřeně s dření pacienta podle jasně daných kritérií. Ve hře je to, aby imunitní reakce pacienta byla co nejmírnější nebo prakticky žádná (to je možné třeba u jednovaječných dvojčat).

„Proto hledají dárce nejprve mezi příbuznými nemocného člověka, kde je větší šance na značnou shodu,“ říká MUDr. Straub. Teprve pak pátrají v registrech s tisíci, a dnes už vlastně milióny, lidí po celém světě (zhruba 18 miliónů).

V bankách kostní dřeně mají jen malé vzorky krve. Pro posouzení shody to stačí. Teprve když je vyhovující, přistoupí lékaři k odběru potřebného množství dřeně. Tím, že ji darujete, zvyšujete šanci postižených na úspěšnou léčbu.

Česká republika na tom není špatně díky úsilí primáře MUDr. Vladimíra Kozy z Hematoonkologického oddělení FN Plzeň, ale i dalších lékařů, kteří u nás pomohli vytvořit dobrý systém. Ale třeba v porovnání s Německem máme ještě co dohánět. Tam daroval vzorek krve k typizaci zhruba každý dvacátý Němec, u nás přibližně každý dvěstěpadesátý Čech.