Proč čas utíká rychleji, když jsme starší

S koncem roku většina z nás přemítá o tom, jak čas rychle utíká. Zatímco pro dospělé rok 2022 utekl jako voda, pro malé děti se táhl o poznání déle.

Proč tomu tak je? Odborníci se domnívají, že naše vnímání času se s přibývajícím věkem výrazně mění, což způsobuje, že určitá období ubíhají rychleji.

„Zdá se, že naše vnímání dnů, týdnů, let je zvláště ovlivněno naší perspektivou. Prožíváme svět v daném okamžiku, nebo se na něj díváme zpět v čase?“ říká Cindy Lustigová, profesorka psychologie na University of Michigan pro Huffington Post.

Dále dodává, že vnímání času je také ovlivněno pamětí a tím, kolik jste toho zažili. Pro 8leté dítě je týden velkou částí jejich života. Pro 80letého člověka je týden daleko kratší časový úsek života, což přispívá k pocitu, že rychle utekl.

Seniorovi může připadat, že jeho den ubíhá velmi pomalu ve srovnání s osmiletým žákem, který je zaneprázdněn školními povinnostmi a kroužky. Když se však oba tito lidé ohlédnou za měsícem nebo rokem, staršímu člověku bude tato doba připadat, jako by uběhla rychleji.

Důvodů je hned několik. Život 80letého muže se pravděpodobně příliš neliší od toho, když mu bylo 78 nebo 79 let. „Pravděpodobně se ohlíží za méně událostmi a čím méně barvitý náš život je, tím více se nám zdá, že utíká,“ říká Lustigová.

Naopak díky novým a vzrušujícím věcem se dny a měsíce liší, a proto je v našich myslích odlišujeme.

„Naše mozky jsou navrženy tak, aby zaznamenávaly změny,“ říká Adrian Bejan, profesor strojního inženýrství na Duke University.

Mnoho zážitků, které malé děti za den zažijí (jako je učení se novým věcem ve škole, návštěva baletu nebo návštěva domu nového kamaráda), přispívá k představě, že mají mnoho času, který mohou zasvětit nespočtu aktivit.

Totéž lze aplikovat i u dospělých. „Když se ohlédneme zpět do časových období, kdy jsme zažívali mnoho nových věcí, jako je například cestování, můžeme mít pocit, že tento časový úsek trval mnohem déle, než tomu opravdu tak bylo,“ říká Lustigová.

Někteří odborníci se také domnívají, že jak zpracováváme to, co vidíme, může také ovlivnit to, jak vnímáme čas. Příkladem jsou kojenci a malé děti, pro které jsou všechny obrazy nové, a proto jim čas utíká velmi pomalu.

„V dospělosti naopak mozek přijímá méně obrazů, než na jaké byl trénován, když byl mladý. Proto máme pocit, že čas utíkal rychleji. Jinými slovy, ve hře jsou fyziologické faktory, které ovlivňují naše vnímání času,“ říká Bejan.

I když reálně nemůžeme zastavit čas, existují způsoby, jak mozek ošálit tak, aby nám připadalo, že žijeme déle.

Jedním ze způsobů je dělat nebo zažívat věci, které jsou nové a mimo váš obvyklý režim. To může znamenat, že se začnete věnovat nějakému koníčku z dětství (jako je tanec nebo housle), vydáte se do města, které jste nikdy nenavštívili, nebo se přihlásíte na kurz vaření.

„Učení se novým věcem je další dobrý způsob, jak si prodloužit čas. Pamatujte na to, že rozmanitost je kořením života. Měli byste se vymanit ze své rutiny a využít čas, který máte,“ dodává Bejan.

Lustigová také upozorňuje na důležitost fenoménu zvaného mindfulness, který odkazuje k tomu, aby člověk věnoval maximální pozornost danému okamžiku a neodbíhal myšlenkami do minulosti či budoucnosti.

„Nikdo z nás neví, kolik času má, ale je zajímavé, že ve skutečnosti máme velkou kontrolu nad tím, jak daný čas prožíváme,“ dodává.