Článek
Bipolární afektivní porucha je psychiatrické onemocnění, vyznačující se prudkými výkyvy nálad.
„Pro oba jeho póly se dříve používal název maniodepresivní psychóza. Pacienti s touto diagnózou se pohybují mezi intenzivní hlubokou depresí a manickou fází, pro kterou je charakteristická výrazně nadnesená nálada. Pokud nemoc zůstává neléčena, pacienti mohou v některé z těchto fází strávit až dvacet procent života. Je to trýznivé nejen pro ně, ale i pro jejich okolí,“ vysvětluje psychiatr Filip Španiel z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ). Vede tým vědců, který spolu s firmou zaměřenou na nové technologie pracuje na vývoji tzv. aktigrafu. Ten by mohl znamenat revoluci v léčbě bipolární poruchy.
Princip není složitý: nenápadný kožený řemínek s mikrozařízením dokáže snímat pohybovou aktivitu svého nositele a upozornit na blížící se projev nemoci. „Data snímající pohyb jsou aplikací na mobilním telefonu ihned vyhodnocována,“ podotýká Španiel.
„Baterie v náramku vydrží oproti běžným krokoměrům a jiným snímačům pohybu mnohem déle, celých deset měsíců. Můžeme tak otevřít Pandořinu skříňku této tajemné nemoci a vyhodnotit pohybové vzorce, které předcházejí fázi mánie či deprese.“
Narušené přirozené rytmy
Bipolární porucha osobnosti je spojena s mechanismy, jež souvisejí s cyklickými ději odehrávajícími se v organismu.
„Říká se jim cirkadiánní rytmy. Nejznámějšími jsou spánek a bdění, ale podobných cyklů proděláváme mnohem víc. Naše teplota či výdej hormonů jim také podléhají. Těmito cykly jsme synchronizovaní s délkou dne. U těch, kdo trpí některou formou psychického onemocnění, je řídící rámec přirozených rytmů narušený. Pacienti s depresí se například pravidelně budí mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní,“ vysvětluje psychiatr Španiel.
„Tyto vnitřní mechanismy jsou velmi silně propojené s motorickou aktivitou. Již jemné pohybové odchylky mohou vydat signál, že bude třeba upravit medikaci či životosprávu, například chodit dřív spát.“
Tým Filipa Španiela náramek testuje na dvou stech dobrovolnících s bipolární afektivní poruchou. Ti si na rok a půl navlékli aktigraf a pravidelně poskytují odborníkům informace o svém stavu.
„Díky tomu vzniká něco, co je unikátní i ve světovém kontextu. Dobrovolníci nám svěřují svá data, aby pomohli ostatním. Jakmile bude vytvořen obecný algoritmus nemoci, bude, jak věříme, možné jej přizpůsobit na míru tak, aby dokázal rozpoznat zhoršení stavu u konkrétního člověka.“
Tímto duševním onemocněním v současné době trpí zhruba jedno procento populace, což je více než těch, kdo si píchají inzulín nebo se potýkají s Alzheimerovou chorobou.
Pokud k tomuto procentu patříte, je možné doplnit tým dobrovolníků unikátního projektu a zapojit se do něj prostřednictvím e-mailové adresy sona.sikorova@nudz.cz.