Článek
Lidé experimentují s muchomůrkami, muškátovým oříškem, lysohlávkami, durmanem nebo šalvějí divotvornou. Podle Miovského jsou tyto látky rizikové hlavně pro nepoučené mladé lidi, kteří neumějí odhadnout jejich množství.
Halucinogeny mohou způsobit nepříjemné stavy podobné psychóze. Smrt mohou podle Miovského způsobit spíš nepřímo, ve stavu psychózy může člověk třeba vyskočit z okna nebo se utopit. Velké škody mohou některé látky způsobit na játrech, například muchomůrka červená.
"Většina těch látek je neregulovatelných, to bychom museli vysekat louky a lesy, to je skutečné obrovské množství látek," řekl Miovský. Nejčastěji v ČR používaným rostlinným halucinogenem jsou houby rodu lysohlávek. Celkem přírodovědci popsali 116 druhů lysohlávek, v Česku lze najít asi 17 z nich.
Lidi, kteří halucinogeny užívají, Miovský rozlišuje na tři kategorie. Jde o klasické experimentátory, kteří si látku vyzkoušejí a pak už se k ní nevracejí, popřípadě jen ojediněle. Druhou skupinu tvoří takzvaní rekreační uživatelé, pro něž je užívání různých halucinogenů životním stylem, například při tanečních akcích. Třetí skupinu představují závislí na jiných drogách, třeba pervitinu, kteří berou halucinogen jako doplněk.
Vedle rostlinných halucinogenů lidé znají i živočišné
Halucinogenní účinky má například ropuší jed, někteří lidé tedy kvůli navození zážitků olizují žáby. Jisté halucinogenní látky se ale podle Miovského vytvoří i v bílku, který zůstane pár dnů v ledničce.
Mezi umělé halucinogeny pak patří LSD a extáze. Zejména v 60. letech byly experimenty s nimi velmi populární. Zkoumal se také jejich léčebný účinek. Vědeckým výzkumem halucinogenů se světově proslavil český psychiatr žijící ve Spojených státech Stanislav Grof.
Velký potenciál mají halucinogeny i v léčbě
Četné vědecké studie přinesly například poznatky o souvislostech psychických nemocí schizofrenního typu a účinky halucinogenů.
Přírodní halucinogeny jsou v drogové problematice považovány spíše za marginální záležitost. Například v protidrogové léčbě se uživatelé halucinogenů vyskytují jen výjimečně. Odborníci nemonitorují ani přímou smrt z předávkování.
Podle Miovského představují velké nebezpečí pro mladé experimentátory spíše těkavé látky, například toluen nebo plyn ze zapalovačů. Právě těkavé látky a rozpouštědla patří hned po lécích k nejčastějším příčinám předávkování drogami v ČR. Průměrný věk zemřelých po předávkování rozpouštědly je 19,5 roku.