Převratné léky na revmatoidní artritidu

Lidé si RA pletou s artrózou. Při té dochází k opotřebení a destrukci kostní chrupavky i kloubů. Věkem nebo kvůli přílišné zátěži. RA je autoimunitní choroba. Imunitní aparát při ní napadá tkáně vlastních kloubů. Ty otékají, bolí a tuhnou. Člověk s nimi hýbe jen s krajními obtížemi. To je důsledek chronického zánětu.

"Choroba naruší i jemnou motoriku pohybů a postižený si například nedovede zapnout knoflíky nebo nedokáže udržet ani malé věci pevně ve svých rukou," vysvětluje MUDr. Petr Bradna, primář revmatologie fakultní nemocnice v Hradci Králové. "Pro nemocné s RA bývá proto složité se obléknout, otevřít dveře nebo se napít vody. Hrnek s čajem či s kávou často musí křečovitě držet oběma rukama."

Časem může dojít až k těžké deformaci kloubů. Značná část nemocných skončí v invalidním důchodu. Dalším příznakem RA je únava až vyčerpanost. Podobně jako to, že se pacient často cítí špatně. Co je příčinou nemoci, to lékaři zatím nevědí. Vědí však, že nemoc postihuje ženy až třikrát častěji než muže.

"Nemohla jsem řídit auto, protože jsem pořádně neudržela volat, ale ani fotoaparáty," vyprávěla mi fotoreportérka, kterou RA postihla. "Nemoc vás odřízne od práce, od kamarádů, ale i od takových banalit jako třeba jít si někam sednout a pobavit se. Pokud máte přítele, tak o něj nejspíš přijdete. Kdo by chtěl žít s takhle nesoběstačným tvorem. Na sny o dítěti můžete také zapomenout. Máte problémy postarat se o sebe sama."

Fotoreportérka musí každé ráno dvě hodiny cvičit, aby částečně rozhýbala zatuhlé klouby. Problémem je pro ni i chůze do schodů. Nebo třeba koupání ve vaně. Dostat se s postiženými klouby do vany a z ní, neupadnout při tom nebo si jinak neublížit není snadné. Proto spousta pacientů s RA trpí zároveň těžkými depresemi.

Nemoc ztrpčuje život asi 100 tisícům lidí v ČR. Její léčba zaznamenala v posledních letech dramatické změny. Dlouhá léta mohli lékaři potíže vyvolané chorobou jen mírnit (léky skupiny SMARD). Později se jim dařilo snížit aktivitu onemocnění a přibrzdit jeho rozvoj (léky označované jako DMARD).

Nové biologické léky dokážou rozvoj choroby většinou zastavit. Blokují vznik zánětu a zbavují pacienty bolestí. Někdy úplně, jindy z valné zčásti. Především však pomáhají zastavit destrukci kloubů, která hrozí tím, že klouby úplně ztratí svou funkci. Lékaři označují nové biologické preparáty jako léky kontrolující vývoj choroby (DCART).

Za těmito abstraktně znějícími větami se skrývá to, že se většina z pacientů vrátí úplně nebo z větší časti k normálnímu životu. Zmizí otoky, záněty i bolest. Najednou mohou spoustu z toho, co léta nemohli.

Nové léky nejsou jen účinné, ale také drahé. Léčba jednoho pacienta přijde zhruba na půl miliónu korun ročně. To je hlavní důvod, proč se zatím užívají ve specializovaných revmatologických centrech, a to jen velice omezeně. Navíc často u nemocných s rozvinutým poškozením, kde je návrat k běžnému životu jen částečný.

Lékaři i organizace pacientů se logicky snaží upozornit tvůrce zdravotní rozpočtů a představitele zdravotních pojišťoven, že člověk, který se vrátí do práce a začne být soběstačný, nezatěžuje zdravotní ani sociální rozpočty (nepodstupuje nejrůznější vyšetření a nepobírá ani sociální dávky). Navíc odvádí státu daně. Nemluvě o dopadu úspěšné léčby na jeho rodinný, společenský a profesní život.

Zkrátka stát na něm neprodělává. Jestli hraniční částkou, kdy se mu léčba vyplatí, je 500 000 Kč, o tom odborníci diskutují. Pacienti to vidí jasně, nové léky znamenají pro většinu z nich návrat k normálnímu životu.

Ale ať už revmatologové zvolí jakékoliv léky, je i u této choroby nejdůležitější, aby ji mohli diagnostikovat včas. Pacienti, u kterých vzniknou popsané příznaky, musí co nejdřív upozornit svého praktického lékaře, jestli by je neměl poslat na vyšetření do specializovaného centra. Není náhodou, že většina z nich přichází ke specialistům pozdě, kdy už nemoc značně narušila jejich kostní chrupavky a klouby.

"Účinky biologických léků lze zlepšit kombinací s dalšími léky," říká primář Petr Bradna z fakultní nemocnice v Hradci Králové. "Na druhou stranu mají i své vedlejší účinky. Nejzávažnějším je snížení imunity. To znamená, že se nemocní snáz infikují bakteriemi a viry. Toto riziko je nutné pečlivě hlídat." Některé z biologických léků dostávají pacienti prostřednictvím infuzí, jiné si píchají pomocí injekcí sami. Revmatologové mohou vybírat ze tří léků (Humira, Enbrel, Remicade). Jejich účinky jsou srovnatelné a je na lékaři, aby určil, který z nich bude pro konkrétního pacienta nejvhodnější.

Na trh přicházejí i další léky. Jsou variantou pro případ, že ty první nelze u nemocného nadále používat. Všechny hradí zdravotní pojišťovny, pokud jsou splněny podmínky předepsané pro jejich použití. Nemocných je však u nás mnohem víc než pacientů, kteří biologické léky dostávají. Ale i těch je v České republice, v přepočtu na počet obyvatel, výrazně méně než v jiných srovnatelných zemích.