Převratná novinka na těžké astma vrací pacienty do normálního života

Kdysi pracovala jako zootechnička, ale musela zaměstnání opustit. Nezvládala ho fyzicky. Přitom nebyla žádná změkčilá fiflena, naopak, spíš tvrďák. Pocházela z rodiny, kde se sportovalo a nemarodilo. I drobné práce na zahradě však pro ni začaly být dřinou, která ji zadýchávala a příliš unavovala. O sportování ani nemluvě.

Každou chvíli končila v nemocnici na kapačkách. Byla na tom špatně i psychicky. Když proseděla v posteli celou noc ze strachu, aby se nezačala dusit, bylo jasné, že zanícené průdušky bude nutné léčit jinak než stále jen antibiotiky. Obvodní lékařka ji jednou našla sedět na schodech před svou ordinací. Iva Zajíčková nedokázala vyjít k ní nahoru. Sanitka ji odvezla na plicní oddělení do Karlových Varů. MUDr. Vladimír Zindr pomohl pacientce nemoc kompenzovat. „Byla jsem jak takž schopná provozu,“ říká.

Astma se však časem zhoršilo. Navštívila proto specialistu Doc. MUDr. Milana Teřla, Ph. D. ve Fakultní nemocnici v Plzni. Také on se jí snažil pomoct. Těžká nemoc se ale bránila léčbě. Pak se osm let neviděli. Ženu překvapilo, když zavolal a nabídl jí možnost podstoupit v Praze nový typ operační léčby astmatu: bronchiální termoplastiku. Věřila, že se tím její choroba nezhorší a doufala, že se zlepší. Doufala oprávněně.

Dneska vyběhne do schodů nebo do kopce, ani se přitom moc nezadýchá. A je potěšená, když manžel nestačí jejímu tempu. Zase lyžuje, bruslí a chodí po horách. „Za ty roky jsem zapomněla, jak to vypadá, když člověk může normálně dýchat,“ říká.

„Astma umí být takový chameleón,“ říká MUDr. Jiří Votruba, primář 1. Plicní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a průkopník bronchiální termoplastiky v ČR. „I když jde o nemoc, kterou většinou vyvolá alergická reakce, někdy ji spouští i nealergické podněty a vznikne nealergický zánět. Častěji se to stává u žen. Takovou chorobu pak není snadné diagnostikovat ani léčit.“

Řada těchto pacientů skončí s komplikovaným astmatem. Těžcí astmatici musí užívat systémové steroidy ve značných dávkách a někdy i další léky potlačující imunitní reakci. Silné léky často znamenají i velké nežádoucí účinky.

Není to jen oteklá tvář, která změní vzhled člověka. Je to i horší kvalita pleti. Ztenčí se, objevují se v ní krevní podlitiny, vznikají na ní strie apod. U pacientů se sníží také množství svalů a bazální metabolismus, což obvykle znamená, že přiberou. Kromě toho mění svoji vizáž a zároveň hůř zvládají fyzickou námahu. Hrozí jim osteoporóza, šedý zákal, cukrovka, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy i krvácení z nich, ale také deprese.

Toho všeho se mohou zbavit. Princip bronchiální termoplastiky využívající systém Alair je v podstatě jednoduchý. Lékař zavede pacientovi hadičku do dýchacích cest, většinou v celkové narkóze. Tou prohlíží průdušky zevnitř. Je v ní vodicí drát. Když ho dostane na potřebné místo, vysune z jeho konce malý košíček (viz. foto nahoře). Ohřeje stěnu průdušky se zbytnělou hladkou svalovinou na 60 °C.

Tato teplota tkáně nespálí, způsobí jen přirozenou smrt svalových buněk, které jsou v porovnání s okolními tkáněmi citlivější na teplo. Jde o metodu šetrnou. Svalovina zbytnělá kvůli chronickému zánětu se tak ztenčí, zlepší se průchodnost dýchacích cest a oslabí jejich sklon ke stažení, které je typické pro astmatický záchvat.

Specialisté postupují po půlcentimetrových úsecích. Zákrok proto trvá 40 až 60 minut a není možné ho udělat najednou. Lékaři ho musí s dvoutýdenním odstupem zopakovat celkem třikrát, aby ošetřili všechno, co je potřeba.

Pozitivní efekty se dostaví zhruba do 1-3 měsíců, ale někdy i dříve. Pacientovi se lépe dýchá. Klesne počet astmatických záchvatů a jejich závažnost, případně úplně vymizí. Podstatně se sníží také spotřeba léků. Efekt se zatím zdá být dost trvalý, vydrží nejméně 3-5 let, ale také až 8 roků.

Prostředky za operaci se zaplatí za zhruba 18 měsíců jen na ušetřených léčebných nákladech. „To je fantastický údaj,“ říká Jiří Votruba. „Do úspor jsme přitom nezahrnovali prostředky, které stát ušetří třeba tím, že se pacient vrátí do práce, nepobírá tedy nemocenskou, naopak, platí zdravotní i sociální pojištění. Astma je navíc celoživotní choroba, takže celková úspora bude opravdu značná. Zákrok představuje pro pacienty i zásadní zlom v kvalitě života. Ta se však penězi vyjádřit nedá.“

V České republice trápí nemoc asi 800 000 lidí, těžkých astmatiků je 20 až 30 tisíc.

Když byla Simona Haladová (41) malá holka, jezdila k nim pohotovost. Lékaři jí léčili opakované záněty průdušek antibiotiky. V pubertě, místo aby randila, chodila tancovat a dělala to, co většina mládeže v jejím věku, lapala po dechu, byla nešťastná a připadala si nepoužitelná. Třeba výlet na lyže pro ni skončil v nemocnici na kapačkách. Měla pak strach někam jezdit. V osmnácti potíže téměř zmizely, přechodně zvládala i sportovní potápění do hloubky 20-30 metrů, potíže s dechem se ale vrátily.

Ve dvaceti už věděla, že má astma a zvládala ho jen díky mnoha lékům. Nemoc se jí dramaticky zhoršila v 35 letech, po porodu syna. Musela ho všude vozit v kočárku, protože ho neunesla. Každé stoupání a každý schod byl problém. Na potápění, lyže i kolo musela zapomenout. „I malá fyzická námaha mě stála velké úsilí nebo mě úplně vyčerpala,“ říká. „Docent Teřl mi zkusil nasadit velmi silné léky, ale ty mi zhoršily jaterní testy. Hledali jsme dál. Když jsem šla na první bronchiální termoplastiku, měla jsem strach. U dalších dvou zákroků už ne. Cítila jsem se líp hned po prvním.“

Dnes jezdí na kole i lyžuje. Vrátil se jí elán a kuráž, líp zvládá krize a problémy. Život Simonu Haladovou zase těší. Začíná objevovat i svou starou odvahu. „Člověk si rychle zvykne, že opět normálně funguje,“ říká. „Stejně je to nádhera, když se cítíte dobře.“

Více informací na www.tezke-astma.cz a v knize Novinky z medicíny 2012/2013 (Readers Digest).