Před 25 lety se v Česku poprvé operovala Parkinsonova nemoc. Blanku operace mozku vrátila do života

Blance onemocnění lékaři diagnostikovali ve 37 letech. Předtím ale chodila na fyzioterapie a snažila se přijít na to, proč ji bolí rameno a má třes v rukou. Na vážnost situaci ji tehdy upozornila kolegyně, která trpí roztroušenou sklerózou.

Tak se Blanka dostala na neurologickou kliniku 1. LF UK a VFN k profesoru Rothovi, ten jí sdělil, že trpí Parkinsonovou nemocí.

„Já to před svým okolím mnoho let tajila. Hlavně kvůli dcerce, které v tu dobu byly 3 roky, a byla, a i nadále bude, velmi citlivá a křehká, to už máme v rodině,“ rozpovídala se Blanka.

Blanka měla problém o své nemoci mluvit. Svěřila se pouze manželovi, zbytku rodiny až po několika měsících.

„Nemohla jsem ani vyslovit název nemoci, protože mě to hned odbouralo. Jednou jsem si při kontrole všimla, že mám na složce napsáno G20, a tak jsme od té doby doma o nemoci mluvili jako o G20,“ vzpomněla Blanka.

Už tehdy padla zmínka o možné operaci mozku, to ale pacientka zásadně odmítala.

„Uběhly asi tři roky a já začala mít výraznější zdravotní potíže. Do této doby se mi bez léků jen třásly ruce, pak se začaly přidávat potíže s motorikou – nemohla jsem zapnout knoflíky na košili, špatně se mi psalo, ztrácela jsem sílu v nohou i rukou, tělo bylo ztuhlé,“ vysvětlila Novinkám Blanka.

Tou dobu užívala hrst léků po třech hodinách, fungovala po nich ale pouze jen ty tři hodiny.

„Stále častěji jsem musela říkat ‚teď ne, až naskočím‘ a čekala jsem, až léky zaberou. Intervaly, kdy jsem byla funkční, se rychle zkracovaly, přestala jsem se účastnit rodinných aktivit, vše bylo na manželovi,“ popsala svůj tehdejší stav.

Tehdy začal profesor Roth citlivě Blanku připravovat na myšlenku operace mozku.

„Věděl, že mi to nemůže rovnou navrhnout, jen zmínka u mě vyvolala bouřlivou plačtivou reakci. Jeho věta ‚ono si tělo řekne samo‘, byla zásadní. Moje tělo si opravdu řeklo. Byl rok 2017, léky přestaly účinkovat a já fungovala zhruba 3 hodiny denně,“ vysvětlila pacientka.

Nakonec se tehdy pro operaci pomocí metody hloubkové mozkové stimulace, neboli DBS (Deep Brain Stimulation) rozhodla. Blanka musela projít pohovorem s psychologem, psychiatrem, absolvovala předoperační vyšetření a magnetickou rezonanci.

V létě roku 2019 podstoupila Blanka zákrok na neurochirurgickém oddělení v Nemocnici na Homolce. „Vše se děje při vědomí, měla jsem jen znecitlivělá místa pro navrtání lebky. Nejprve jednu stranu, kam se vkládá elektroda a trvá to asi tři hodiny, a potom druhá strana. Operatér se mnou laškoval a říkal ‚madam, vy asi budete pěkně tvrdohlavá, já se vám do té lebky nemohu provrtat!‘,“ dodala s úsměvem Blanka.

Od operace zase pacientka funguje téměř jako zdravý člověk. „Pracuji na zkrácený úvazek ve školce blízko bydliště, mám vlastní výtvarný ateliér, kde s dcerkou malujeme a tvoříme. Připravujeme momentálně vernisáž mých obrazů,“ doplnila.

Blanka stále bere udržovací léky, jejich účinek nastupuje přibližně za hodinu. Jak sama říká, výrazně ztuhlejší bývá spíše ráno.

Operace, která se provádí při indikaci Parkinsonovy nemoci je v českém zdravotnictví již standardní metodou, přes to o ní společnost stále ví málo.

„Operaci provádíme u vybrané skupiny pacientů, kteří musí splnit určitá kritéria. Ta metoda není vhodná pro všechny pacienty,“ sdělil Novinkám přednosta neurologické kliniky 1. LF UK a VFN, prof. Robert Jech.

Ideální je podle Jecha provádět operaci mezi třemi a sedmi lety od vzniku komplikací. Většinou se čeká do chvíle, kdy komplikace spojené s chorobou začnou pacientům ovlivňovat běžné fungování.

Hlubokou mozkovou stimulací lze navíc ovlivnit pouze některé příznaky onemocnění.

Úkolem neurologa je vybrat správné pacienty. Těm pak také dělá průvodce při zákroku. Zároveň pomáhá i neurochirurgovi najít ideální místo, kam umístit elektrody.

V umisťování elektrod právě spočívá smysl operace mozku. „V mozku nemáme žádný konektor, kam bychom se mohli připojit. My ale empiricky víme, kam ideálně elektrodu umístit, takže ji vkládáme do levé i do pravé hemisféry.“

Při léčbě Parkinsonovy choroby elektroda vkládá převážně do subtalamického jádra. Vzhledově připomíná zrnko rýže. Lékaři se navíc musí trefit jen do jeho určité části.

Proto musí neurochirurg pomocí magnetické rezonance a pečlivého plánování určit souřadnice cíle. Pomocí rámu, který má pacient na hlavě se pak souřadnice přenáší na operační sál.

Znalost souřadnice a místa vstupu pro návrt jsou klíčové informace, které neurochirurgovi umožní se tam dostat.

Vzhledem k tomu, že pacient je po celou dobu zákroku při vědomí, mohou lékaři rovnou zkoušet stimulaci, aby otestovali její funkčnost.

Samotná stimulace začíná až po zákroku. „To je už jiná kapitola. Pacienta si pozveme k nám do neurologické ambulance Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde začneme testovat každý jeden z těch kontaktů a hledáme optimální nastavení tak, aby přinesly ten nejlepší benefit za nejméně energie,“ vysvětlil Robert Jech.

Nastavení optimálních parametrů stimulace může trvat týdny i měsíce. Zároveň se k tomu ladí i užívané léky. Ty pacient nevysadí, většinou ale zredukuje.

Výsledek je ale znatelný hned po zákroku. „Je to jako když zapnete spotřebič. Když naopak stimulaci vypnete, člověk se nehýbe a je ztuhlý, a když ji zapnete, tak prostě jde a funguje,“ doplnil Jech.

Neurolog ale upozorňuje, že nejde o vyléčení onemocnění. „Ta metoda nevyléčí, ale léčí. Ona mu přestaví motorické fungování sítí v mozku tak, jako by to bylo u zdravého člověka,“ upřesnil.

Stimulace se navíc může upravovat postupem času společně s tím, jak se mění nemoc. „Děje se tak třeba jednou za rok,“ dodal Jech.