Článek
Věk je jen číslo, které není pro užívání si života tak podstatné, alespoň ten chronologický, který se počítá od data narození, určitě. Existuje ale i věk biologický, který poukazuje na to, jak „staré“ jsou buňky v našem těle na základě jejich aktuálního stavu. A toto číslo už by nás alespoň trochu zajímat mělo.
Může nám být sice podle kalendáře teprve 30 let, ale biologicky můžeme být výrazně starší. Ale třeba i o něco mladší, záleží na životním stylu a tom, jak se budeme chovat k vlastnímu tělu. A právě ke snížení biologického věku napomáhá i pravidelný spánkový režim, uvádí server Daily Mail.
Tým z Augusta University v americké Georgii zkoumal v rámci studie 6052 účastníků v průměrném věku 50 let, kteří v rozmezí 4 až 7 dnů nosili sledovací měřitelná zařízení, která shromažďovala údaje o celkové délce spánku, pravidelnosti uléhání do postele ve stejný čas, ale třeba i tom, jaká byla pravidelnost tzv. středního bodu spánku.
Čtyři překvapivé způsoby, jak se stres projevuje ve spánku
Stejně tak odborníci zjišťovali rozdíly mezi spánkem v průběhu pracovního týdne a víkendu, nebo také v závislosti na změně časových pásem atd. U dobrovolníků byl rovněž sledován jejich celkový zdravotní stav, včetně váhy, zda jsou kuřáci, kolik pijí alkoholu či jak často cvičí.
Biologický věk byl pak vypočítáván analýzou vzorků krve na možné přítomné známky různých onemocnění – jater, poškození ledvin či cukrovku, ale i vysoký tlak či cholesterol.
Výsledky publikované v časopise Sleep Health ukázaly, že přibližně dvě třetiny účastníků spaly sedm až devět hodin, 16 procent z nich pak méně než 7 hodin a 19 procent více než 9 hodin. Průměrná doba spánku účastníků se měnila zhruba o 60 minut za noc, o víkendu pak spali o průměrných 78 minut déle.
Anketa
Lidé s nejvyššími rozdíly v době spánku jak v týdnu, tak ve srovnání s víkendem, pak vykazovali nejvyšší biologický věk, uvádí studie. Někteří byli podle srovnání až o 9 měsíců starší než ti, kteří dbali na spánkový režim důsledněji.
Podle vědců je zásadní problém nepravidelného spánku v narušování cirkadiánního rytmu – což jsou jakési vnitřní tělesné hodiny. Studie na zvířatech již dříve poukázaly na fakt, že právě změny cirkadiánního rytmu urychlují stárnutí v tělesných buňkách a zhoršují nemoci související s věkem.