Potíže spojené s osamělostí a sociální izolací

Podle rozsáhlé studie je největším strašákem spojeným s osamělostí a sociální izolací zvýšené riziko časného úmrtí.

Dřívější studie prováděné na stejné téma byly mnohdy kontroverzní nebo přinášely smíšené výsledky, často hlavně kvůli tomu, že se zaměřovaly na úzký okruh potíží. Výše uvedená studie však byla metaanalýzou 90 studií, které zkoumaly souvislosti mezi osamělostí, sociální izolací a předčasným úmrtím, a to u více než dvou milionů dospělých. Vybraní jedinci byli sledováni v různém časovém rozmezí, od šesti měsíců až po 25 let.

Lidé, kteří delší dobu zažívali sociální izolaci, měli o 32 % zvýšené riziko předčasného úmrtí z jakékoli příčiny ve srovnání s lidmi vedoucími bohatší společenský život. Účastníci, kteří častěji uváděli, že jsou osamělí, měli o 14 % vyšší pravděpodobnost, že zemřou dříve než ti, kteří se tak necítili.

„Tento výzkum dává mnohem větší důraz na význam sociální izolace a osamělosti jako nezávislých rizikových faktorů předčasné smrti,“ upozornila pro CNN Julianne Holt-Lunstadová, profesorka psychologie a neurověd na Univerzitě Brighama Younga v americkém Utahu.

Holt-Lunstadová se nepodílela na výše zmíněném výzkumu, byla ale jedním z vedoucích poradních pracovníků ve zprávě z roku 2023 o sociální izolaci a osamělosti.

Sociální izolace je definována ve chvílích, kdy má někdo objektivní nedostatek kontaktu s jinými lidmi.

Osamělost naproti tomu odkazuje na subjektivní úzkost, kterou lidé pociťují, pokud existuje rozpor mezi kvalitou sociálních vztahů, které skutečně mají, a tím, co chtějí, uvádí metaanalýza.

„Mnozí lidé zůstávají i v současnosti v izolaci a málokdo v tom vidí problém, obzvlášť když je to dobrovolné. Pokud to není spojeno s osamělostí, berou to mnozí jako věc, která je v pořádku. Přesto i v tomto stavu hrozí četná zdravotní rizika,“ dodává k tomu Holt-Lunstadová.

„Všichni se čas od času můžeme cítit osamělí, ale pokud je takový pocit trvalejší, může se podobat chronickému stresu, především nárůstem hladin stresových hormonů, což je pro tělo nezdravé,“ vysvětluje Turhan Canli, profesor zabývající se neurovědou.

Autoři se v rámci studie zabývali i souvislostmi mezi osamělostí, izolací a smrtí lidí s kardiovaskulárními potížemi či rakovinou prsu, tlustého střeva či konečníku. Nemocní účastníci, kteří trpěli sociální izolací, měli větší riziko dřívějšího úmrtí než ti zdraví. Také se poukázalo na nepříjemný fakt, že když lidé onemocní, často se u nich sociální izolace a samota ještě prohloubí, přitom jsou to právě oni, kteří by v takové chvíli potřebovali podporu blízkých a okolí více než když dříve.

Riziko dřívějšího úmrtí u některých sociálně izolovaných lidí může podle odborníků souviset i se špatnými návyky, jako je kouření, nevhodná strava, málo pohybu a podobně. U těchto lidí je pak také mnohem více zaznamenáván tzv. duševní stres.

Odborníci se shodují, že lidé, kteří dlouhodoběji zažívají izolaci a osamělost, by měli aktivně vyhledávat sociální podporu.

„O udržování sociálních kontaktů je třeba uvažovat jako o jakékoli jiné činnosti, která podporuje zdraví, jako je pravidelné cvičení, dobré stravování, péče o sebe. Neomezujte se v tom, že budete blízkým přát třeba jen na svátky. Zapojte se do činností, které vám pomohou poznávat nové lidi, ať už se stejnými, či odlišnými zájmy,“ nabádá Canli.

Stejně tak vyzdvihuje veřejnou pomoc a strategii veřejného zdraví, která by měla napomoci v řešení otázky sociální izolace a osamělosti. Formou možné pomoci by mohlo být rozšiřování různých komunitních center, stejně tak nabídek zdravotní péče všem, kteří se potýkají se sociální izolací.