Podle vědců nám sluneční paprsky víc prospívají, než škodí

Na nedávné mezinárodní konferenci dermatologů v Edinburghu představili experti z tamní univerzity zajímavou a podnětnou studii o vlivu vitamínu D na kardiovaskulární nemoci. Slunce podle nich pomáhá při snižování krevního tlaku, snižuje riziko náhlých srdečních příhod a infarktu a v širším pohledu tak prodlužuje život. Není tedy „jen“ výrobcem důležitého vitamínu D.

Proti tradiční námitce konzervativních dermatologů, že přílišné opalování vede ke vzniku rakoviny kůže, předložili výmluvnou statistiku.

V Británii je počet úmrtí na infarkt a následky hypertenze osmdesátkrát vyšší než na rakovinu kůže. Benefit slunečního záření tak podle nich vysoko převažuje nad jeho škodlivým působením. Edinburští vědci zjistili, že UV záření ve slunečním světle při „výrobě“ vitamínu D podporuje uvolňování oxidu dusíku, což je látka snižující krevní tlak.

Své poznatky tým Richarda Wellera získal při experimentu s 24 dobrovolníky, u nichž sledoval změnu krevního tlaku při expozici lékařské lampy vyzařující UV a IR záření, tedy teplo.

Jestliže dobrovolníci byli na hodinu vystavení působení UV paprsků, jejich hodnoty krevního tlaku klesly, při aplikaci pouze tepelného záření ke změně nedošlo. Při prvním ani při druhém experimentu dobrovolníci nedostávali žádný přípravek, který by obsahoval vitamín D – jeho hladina v organismu se také ani u jedné skupiny nezměnila.

„Domníváme se, že pozitivní působení slunečního záření na zdraví srdce převyšují zápory rizika vzniku rakoviny kůže,“ shrnul Weller. „Naše práce přináší pro toto tvrzení významný argument. Rovněž vysvětluje, že samotné podávání potravních doplňků podporujících tvorbu vitamínu D není schopné vyvážit absenci působení slunečního svitu.“

V další práci chce Weller porovnat u lidí vystavených různým dávkám slunečního záření poměr mezi rizikem vzniku rakoviny kůže na jedné straně a snížením rizika kardiovaskulárních komplikací na druhé. „Jestliže se potvrdí, že slunce skutečně snižuje úmrtnost, bude to znamenat potřebu přehodnotit lékařská doporučení týkající se pobytu na slunci,“ uzavřel své vystoupení na konferenci Weller.

Krátce po konferenci vyšla v britském odborném časopisu Journal of Allergy and Clinical Immunology studie věnovaná souvislostem „slunečního“ vitamínu D a astmatu. Catherine Hawrylowiczová z londýnské King’s College v ní tvrdí, že sluneční záření má na toto onemocnění dýchacích cest příznivý vliv. Nižší hladina vitamínu D v organismu totiž symptomy astmatu zhoršuje.

Hawrylowiczová sice svou hypotézu zatím neověřovala při léčbě astmatických pacientů, ale zjistila, že vitamín D uklidňuje nadměrnou aktivitu imunitního systému. Dlouhodobý zánět sliznic v dýchacím ústrojí, který postupem času vede ke ztíženému dýchání až k dechové nedostatečnosti, popsal už římský lékař Galén, přesto je řazen k tzv. civilizačním chorobám, protože na jeho vznik a rozvoj mají vliv jak genetické, tak environmentální faktory. V současnosti je astma léčeno většinou steroidy, ty však u některých případů nepomáhají.

„Lidé s vyšší hladinou vitamínu D astma většinou lépe zvládají – to je sice známé, ale přesto udivující zjištění,“ poznamenala Hawrylowiczová.

Ve svém výzkumu se zaměřila na interakci vitamínu D a interleukinu IL-17. To je signální protein, produkovaný bílými krvinkami (leukocyty), aktivní v imunitním systému především v boji s infekcemi. Je-li však tohoto interleukinu v organismu nadbytek, může se jeho vliv na zdravotní stav – mimo jiné u astmatiků – obrátit až do negativních důsledků. Hawrylowiczová laboratorně prokázala, že nadměrná hladina IL-17 v krevních vzorcích 28 pacientů s astmatem se po přidání vitamínu D významně snížila.

„Domníváme se, že léčba astmatiků pomocí vitamínu D by mohla u pacientů, kteří nedostatečně reagují na steroidy, zvýšit citlivost na tuto skupinu léků, případně u normálně reagujících umožnit snížení podávané látky,“ napsala imunoložka.

Připomenula, že organismus astmatiků, resistentních vůči léčbě steroidy, produkuje až sedmkrát více interleukinu IL-17 než organismus „klasických“ pacientů. Je tedy teoreticky možné, že doplnění léčby slunečním zářením by mělo u problematických astmatiků vést ke snížení symptomů.

Podle Hawrylowiczové je nárůst výskytu astmatu možné spojovat s kulturou zakrývání těla před sluncem a používáním krémů omezujících dopad UV záření na pokožku. „Je to však třeba posuzovat velmi opatrně, protože víme, jak vážné mohou být následky nadměrného slunění,“ poznamenala.

„Mnozí astmatici mají oprávněné obavy z vedlejších účinků běžně užívaných léků,“ poznamenala ke studii Malayka Rahmanová z nadace Asthma UK. Steroidy jsou totiž fyziologicky velmi účinné látky, ovlivňující širokou řadu pochodů v organismu, mimo jiné metabolismus cukrů, hospodaření s vodou a využití minerálů, pohlavní orgány a reprodukci, růst kostí a svalů a další. „Bude-li tedy možné léčbu astmatu rozšířit o nové látky či metody, lze to jen vítat,“ dodala.

Už loni na podzim vyšel ve věstníku Proceedings of the National Academy of Sciences článek specialistů z londýnské Univerzity královny Mary o pozitivním vlivu vitamínu D na nákazu plicní tuberkulózou.

Tato nemoc ročně zabije na světě téměř jeden a půl miliónu lidí a podle lékařů roste počet těch, jejichž nemoc je dostupnými prostředky nevyléčitelná. Autor článku Adrian Martineau připomněl, že už dříve se proti tuberkulóze bojovalo mimo jiné tzv. helioterapií, vystavením pacienta intenzívnímu působení slunce. Toto „nucené opalování“ mělo za cíl – a také tak činilo – zvýšit produkci vitamínu D v těle nemocného. S nástupem antibiotik byla tato metoda léčby TBC a dalších plicních infekcí odsunuta.

Pracovníci univerzity ve spolupráci s různými londýnskými nemocnicemi provedli porovnání úspěšnosti léčby u 95 pacientů. Všichni byli léčeni antibiotiky, části souboru byl podáván navíc vitamín D v pilulkách, kontrolní skupině pouze neutrální placebo. Nemocní, kteří brali vitamín, se infekce zbavili průměrně za 23 dní, zatímco jejich kolegové, léčení pouze antibiotiky a placebem, potřebovali k úspěšnému dovršení léčby 36 dní.

„Asi to nenahradí antibiotika, ale vitamín D ze slunečního záření může být užitečnou další zbraní v léčbě nákazy,“ uvedl Martineau. „A vypadá to slibně,“ dodal v narážce na stále častější výskyt onemocnění rezistentním typem tuberkulózy, kde rutinní antibiotika nezabírají.

Podle Světové zdravotnické organizace WHO je takových případů asi 3,4 procenta z každoročních 9,3 miliónu nových případů.

Jistě nikdo nebude namítat nic proti konstatování, že příroda je lepší než jakýkoli syntetický lék – vitamín D ze slunce bude pro organismus vždycky „čistší“ než každý vitamínový či potravinový doplněk. Rybí tuk, játra, žloutek či mléko jsou jistě vhodným zdrojem, ale pohodlnějším, dostupnějším a pro někoho i příjemnějším bude nepochybně slunce. Ale opatrně! Naše moudré babičky nejen dávaly přednost slunci před návštěvou u lékaře, ale také říkaly „všeho s mírou“.