Článek
Dnes dvaapadesátiletá Vladimíra Svědínková pracuje už čtyři roky jako pečovatelka v Alzheimercentru v Průhonicích u Prahy. Původně přitom pracovala jako lékárnice.
„Synovi tehdy bylo osmnáct. Sedl si do auta ke klukovi, který pil. Nabourali, syn pak skončil v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích ve vigilním kómatu. Tedy ve stavu, kdy vše vypadalo, že se probral, měl otevřené oči a přijímal jídlo, ale na své okolí nereagoval,” svěřila se paní Vladimíra.

Její zesnulý syn skončil v osmnácti letech po autonehodě v kómatu
Svědínková o syna nejprve pečovala při práci, později mu věnovala svůj veškerý čas.
„Po čtyřech a půl roce zemřel. Když jsem se potom vrátila do lékárny, práce už mě nenaplňovala, a proto si udělala kurzy sanitáře a pečovatele. Poté jsem začala pomáhat lidem,” vysvětlila Vladimíra své tehdejší rozhodnutí.
V USA schválili nový lék na Alzheimerovu chorobu

Nevnímá přitom rozdíl v péči o nemocné pacienty. K často nekompromisní prognóze, se kterou se lidé s Alzheimerovou chorobou potýkají, se staví zpříma.
„Je to dáno asi tím, že to jsou starší lidé, kteří mají většinu života za sebou a já jim ten konec zpříjemním. I tak je to náročné, pacientce musíte například i třicetkrát za půl hodiny říkat, kde je vlastně záchod. Nejvíc ze všeho ale potřebují normální péči, chodit na procházky, povídat si a podobně,” přiblížila pečovatelka.

Péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou Svědínkovou naplňuje
Během epidemie se zdravotní stav u všech nemocných zhoršil
Bohužel právě udržet normální péči bylo to, co v minulých měsících poznamenaných epidemií, bylo nejtěžší. „V celku se všichni pacienti zhoršili, protože přišli většinou o kontakt s rodinou. My jsme museli být oblečení v ochranných oblecích, několikrát za den jim tak do pokoje přišel nějaký kosmonaut, byli z toho zmatení,” dodala s tím, že spousta pacientů i kvůli tomu zemřela předčasně.
I přes náročnou práci a těžké životní zkušenosti však Svědínková srší radostí a úsměvem. Vysvětlila, že tou nejlepší terapií po náročné péči o pacienty jsou pro ni dlouhé procházky se svými psy.
Odborníci z Univerzity Karlovy popsali proces, který může vést k Alzheimerově chorobě


Starostlivost s jakou k péči o pacienty přistupuje, Svědínkové vysloužila nominaci v projektu Anděl mezi zdravotníky
Za svou obětavost a starostlivost si Svědínková vysloužila nominaci v projektu Anděl mezi zdravotníky, který se snaží oceňovat práci lékařů, sester a dalších zdravotníků. „Zavolala mi to vrchní sestra s ředitelkou. Musely mě ale ukecávat, protože sama vidím, že je spousta lidí, kteří si to ocenění zaslouží mnohem víc,” řekla k tomu skromně.