Po prasknutí aorty zůstala na vozíku. Přes svůj hendikep zdravotní sestra a matka pěti dětí opět pracuje

„Praskla mi vnitřní část aorty, přes okamžitou operaci došlo k ischemii hrudní míchy, která poté odumřela, a proto ten vozík,“ rozpovídala se Lucie Gachi.

Předtím, než skončila na vozíku, pracovala 12 let jako sestřička na ARO. Ještě dřív osm let na chirurgické JIP.

Operaci podstoupila Lucie hned v den, kdy jí aorta praskla. „Odnesly to fakt jen ty nohy. V podstatě mi lékaři zachránili život,“ dodává Lucie.

Po operaci na kardiochirurgii ji čekal měsíční pobyt na spinální jednotce a poté čtyři měsíce strávila v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. „Tam jsem pracovala na tom, aby se moje tělo znovu naučilo fungovat, abych po návratu domů byla schopná postarat se nejen o sama sebe, ale i o pět dětí, manžela, domácnost a případně se i vrátit do práce,“ vysvětluje.

V práci jí ale tehdy nabídli jen pozici administrativní pracovnice. „Tehdy jsem si opravdu myslela, že jinou práci už dělat nemohu,“ dodává.

Život jí tehdy komplikovaly i spasmy (svalové křeče), které zasahovaly dolní končetiny i trup. „Několikrát se mi například stalo, že mě spasmy shodily z vozíku na zem, zasekly se mi kvůli nim nohy pod dveřmi auta, budily mě v noci, to vše bylo na denním pořádku. Spasmy mi také výrazně komplikovaly močení jak doma, tak především na cestách, kde nebylo prakticky možné vsedě vyprázdnění provést. Chtěla jsem jezdit s dětmi na výlety, jezdit na handbiku, chodit do práce… To všechno bylo kvůli spasmům velmi obtížné, “ vysvětlila.

Lucie se ale chtěla vrátit ve své práci zpátky k pacientům. „Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení to nevyšlo, oni nevěděli, jak to udělat. Tak jsem se vrátila zpět na následnou intenzivní péči. Tam mi řekli, že to se mnou zkusí a uvidí se. Už jsem tam dva a půl roku,“ říká s úsměvem.

V návratu do práce jí pomohlo nejen odhodlání a chuť do života, ale také Baklofenová pumpa.

Implantace pumpy proběhla v říjnu 2019. „Jsem moc ráda, že jsem se o této možnosti dozvěděla. Od začátku to má jen samá pozitiva, navíc sžívání s ní bylo naprosto bezproblémové. Pumpa nikde netlačí, nepřekáží a ani není vidět. Jednou za zhruba čtyři měsíce si udělám výlet do Prahy, aby mi doplnili baklofen do zásobníku pumpy, což je nebolestivý a rychlý výkon,“ sdělila Lucie Novinkám.

„Opravdu mi to usnadnilo hodně věcí. Hlavně ty přesuny. Do auta se člověk musí vytáhnout, z auta pak zase vytáhnout nohy, které se vždy někde zasekly. Díky pumpě se to ale už nestává, jsem navíc i stabilnější na vozíku a celkově mi to pomáhá s pohybem i vyprazdňováním,“ vysvětluje Lucie.

Lucie se svým životem statečně bojuje, i když přiznává, že se některých svých oblíbených aktivit musela vzdát.

„Miluju hory, vždy jsem milovala chození po horách. Na úzké cestičky se nedostanu, že jo. V těch horách to nejde na žádném vozíku. Já se snažím dělat věci, které člověk dělat může. Nebo třeba věci, které jsem dělala, se snažím dělat jinak. Povedlo se mi na handbiku vyjet na Sněžku,“ vzpomněla.

Dokonce se měsíc po zákroku zúčastnila charitativního dílu soutěže StarDance.

„Myslím si, že se s tím životem na vozíku nějak srovnat jde. Jsou prostě ale vždycky věci, které vám budou chybět. Velkou oporou jsou pro mě ale děti. Třeba můj dnes devítiletý syn, kterému, když se to stalo, byly dva roky, to bere dnes jako samozřejmost. Prostě vystupujeme z auta, tak mi podává kola, nebo jdeme do kopce, tak on automaticky jde přitlačit vozík. Všechny mé děti mi moc pomáhají,“ uzavřela povídání Lucie Gachi.

Spasticita je stav zvýšeného svalového napětí, který vede k bolestem a křečím. Spasticita je příznak, který doprovází jiná závažná onemocnění, například stavy po úrazech mozku a páteře, roztroušené skleróze či cévní mozkové příhodě.

Pacientům pomáhá lék baklofen, který svalovou ztuhlost zmírňuje. Při podání ve formě tabletek je ale málo účinný a k tomu ho doprovází řada vedlejších účinků. Mnohem efektivnější formou tedy je jeho podání intratekálně, tj. do prostoru mezi míchu a její obaly. Malá hadička (katétr), kterou chirurg zavede do páteřního kanálu, dopraví z rezervoáru pumpy lék přímo do mozkomíšního moku, a tak se lék dostane k míše a mozku.

K dosažení účinku stačí násobně menší dávky než při podávání tablet, a tak se minimalizují nežádoucí účinky. Pacienti se díky léku mohou konečně vyspat, lépe zvládají běžné denní činnosti a někteří se i vracejí do práce.

Baklofenová pumpa slaví v Česku 20 let od svého zavedení a za tu dobu pomohla více než 350 českým pacientům. Léčba je plně hrazena zdravotní pojišťovnou.

Významnou úlohu v péči o pacienty na vozíku sehrává právě Centrum Paraple, které navštěvuje i Lucie. Pobytová rehabilitace probíhá v rámci třítýdenních turnusů, kdy pacienti rehabilitují, setkávají se s odborníky, smiřují se se svou diagnózou a systematicky se připravují na život na vozíku.

U počátku léčby spasticity baklofenovou pumpou v Česku stála neuroložka Ivana Štětkářová, která pracuje ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Rukama jí za 20 let prošlo více než 200 pacientů a podle ní poskytuje několik nesporných výhod.

„Zákrok je vratný, pacientovi lze pumpu i s katétrem kdykoliv vyjmout, účinnou dávku lze různě upravovat a je také možné naprogramovat různé režimy – pokud pacientovi vyhovuje vyšší dávka na noc, například kvůli kvalitnějšímu spánku, je možné léčebný program nastavit přesně tak, jak potřebuje. Naopak, pokud potřebuje pro některé denní úkony tzv. větší ztuhlost, je možné terapii nastavit přes den na nižší dávky. Celá terapeutická metoda má pro pacienta velmi málo rizik,“ uzavírá.