Článek
„Nejdříve jsem si koupil bavoráka a pak další silné auto. Když mi někdo říkal, něco se ti stane, nejezdi rychle, bylo mi to v té době jedno. Nakonec jsem vylétl i s vozem mimo silnici u Rájova na Českokrumlovsku. Rozsekal jsem se strašně,“ řekl Právu Martin.
Tehdy měl hned dvojí štěstí. Jednak protože nikoho dalšího nezranil, a pak také protože i přes všechna těžká zranění přežil.
Martin za život vděčí lékařům i sestrám, kteří se o něho starali. „Nejdříve mojí mamince řekli, že se má připravit na to, že to nepřežiju. Za život tedy vděčím doktorům a všem lidem, kteří se o mě starali a kteří se o mě starají do současné doby. Hlavní je moje rodina, bez které bych se vůbec neobešel,“ poděkoval všem Martin.
Progresivní neuropatie připravila Vladimíra o nohu i prsty na druhé noze. O chuť žít ale nepřišel
Musel absolvovat řadu operací. I po devíti letech chodí na fyzioterapie, jezdí do lázní a zapojuje se do nemocničních programů. Zlepšuje se podle svých slov však jen velmi zvolna.
„Už chodím trochu s hůlkou, ale neujdu žádnou velkou vzdálenost. Pořád potřebuju vozík, ale snad se to bude ještě trochu zlepšovat,“ řekl.
„Seznamování mě baví“
Za jeden z největších pokroků považuje i to, že sedí bez bolestí na vozíku. „Může to někomu přijít absurdní, ale pro můj život to byl zásadní pokrok,“ podotkl.
Na otázku, co mu v životě nejvíc schází, reaguje rychle. „Když budu upřímný, tak určitě sex, prostě žena. Když jsem přišel k úrazu, byl jsem v plné síle a užíval jsem si, teď je v této oblasti vše jinak. Já prostě věřím, že se ještě moje situace zlepší, budu i soběstačnější a někoho si najdu,“ přeje si Martin, který zatím bydlí s rodinou v Chlumu u Křemže.
Ženy i muže potkává při léčbě na řadě programů, do kterých se zapojuje. „Snažím se toho využít co nejvíce, abych se dostal z domova. Když nepočítám léčbu v nemocnici, ježdění do lázní, tak mám třeba práci i u kopírky v rámci programu Osobní asistence Spolu do života centra Arpida v Jihočeské televizi. Seznamovat se s lidmi mě zkrátka baví,“ pochvaluje si.
Žije z invalidního důchodu, kromě maminky mu doma pomáhají nevlastní otec a dva nevlastní bratři.
„O peníze se stará maminka a na bratry a svého nevlastního otce nedám dopustit. Vděčím jim opravdu za hodně, ale samozřejmě, že toužím po samostatnosti a také po tom, abych se doslova postavil na vlastní nohy,“ dodal Martin.
Kvůli klíštěti téměř ochrnula. Teď se vrací do života
V osmnácti začaly Filipa trápit bolesti hlavy. Nikdo nepředpokládal, že jde o příznaky nádoru mozku
