Pásový opar bývá velmi bolestivé a nepříjemné onemocnění

Virus varicella zoster se do těla člověka dostává nejprve v podobě planých neštovic. Po jejich prodělání zůstává virus ve spící formě v těle člověka. Skrývá se v nervových uzlinách kolem páteře a v míšních kořenech.

U každého třetího jedince pak dochází k reaktivaci viru v podobě pásového oparu. Děje se tak u jedinců s oslabeným imunitním systémem, často starších 50 let.

Infekčnost pásového oparu je přitom oproti planým neštovicím významně nižší. Infekční je jen tekutina puchýřků, nicméně ani při přímém kontaktu s tekutinou nehrozí přenos nemoci u zdravých lidí, kteří už prodělali plané neštovice. Zda se u nich rozvine pásový opar, rozhoduje jejich imunitní systém. Problém může nastat jen u lidí, kteří plané neštovice ještě neprodělali. U nich se mohou objevit právě plané neštovice.

Pásový opar se nejprve projevuje únavou, malátností, horečkou či výraznou bolestí na jedné straně těla.

Znovu aktivovaný virus se šíří podél nervů, což se projeví výsevem bolestivé puchýřovité vyrážky v oblasti nervového zakončení (obvykle na hrudi, zádech, krku nebo obličeji). Ve vzácných případech nedojde k výsevu vyrážky a dotyční pociťují jen bolest v oblasti nervového zakončení.

Výsev vyrážky obvykle trvá 7 – 10 dnů, někdy však může jít i o týdny.

Bolest způsobená pásovým oparem může být tak intenzivní a limitující, že dokáže narušit i  každodenní běžné činnosti, jako je oblékání, chůze nebo spánek. Tato bolest bývá charakterizována jako pálivá, bodavá, šlehavá nebo jako pocity elektrických výbojů.

Nejčastější komplikací pásového oparu je postherpetická neuralgie (PHN), dlouhodobá bolest nervů, která může v oblasti zhojené vyrážky přetrvávat týdny, měsíce, nebo dokonce i roky. Děje se tak až u 20 % lidí s pásovým oparem.

Mezi další možné komplikace může patřit např. postižení očí či sluchu.

Při prvních příznacích pásového oparu je třeba ihned vyhledat lékaře. Čím dříve k němu přijdete, tím lépe. Dnes jsou k dispozici už velmi účinná antivirotika, která pomáhají zpomalovat množení virů a rozvoj nemoci. Tyto léky je nicméně dobré začít užívat nejpozději do 48 až 72 hodin od výskytu prvních signálů onemocnění.

Důležité je také dodržovat klidový režim, protože nedostatečný odpočinek a výrazný stres podporují aktivitu a rozmnožování herpetického viru a dochází pak často i ke komplikacím onemocnění.

Pásový opar je nejnebezpečnější tehdy, když napadne lícní nebo oční nerv, případně rohovku. V prvním případě může vzniknout velmi bolestivý zánět, kdy postiženého intenzívně bolí hlava, krk, případně i zuby. V druhém hrozí poškození oka nebo očního nervu, což vede v některých případech až k oslepnutí.

„Problémy se zrakem, které plynou z toho, že se aktivuje zmíněný virus, nejsou přitom nijak výjimečné,“ říká profesor Petr Arenberger z Dermatovenerologické kliniky FN Královské Vinohrady v Praze.

Kromě minimalizace stresu se jedná zejména o posílení imunity pomocí funkčních imunomodulátorů (přírodní látky podporující imunitní systém).

„Patří sem např. beta glukany z hlívy ústřičné,“ vysvětluje Adrián Doboly z biotechnologické laboratoře Natures.

Pomoci mohou i vyšší dávky vitaminu C a minerálů, jako je zinek či selen.

Jedinou účinnou formou prevence reaktivace viru varicella zoster a rozvoje pásového oparu je vakcinace. Očkováním se vytváří látková imunita – tělo vytváří látky pro rozpoznání herpetického viru, díky čemuž může imunitní systém rychle zasáhnout po jeho aktivaci.