Článek
Proto čeští lékaři usilovali několik let o zavedení screeningu, tedy o systém preventivních prohlídek. Je určený hlavně ženám od věku 45 let nebo těm se zvýšeným rizikem vzniku onemocnění. Dnes představuje fungující systém. Je ale skutečně efektivní? Jakou šanci na vyléčení mají pacientky, které zachytí? A co mohou lékaři udělat pro ty, které přijdou s nádorem v pokročilém stadiu? O tom byl náš rozhovor.
Nepokulháváme trochu za Evropou?
Český program screeningu, preventivních prohlídek, patří k nejlepším ve světě. Ještě před několika lety chodila na preventivní prohlídky prsu zhruba třetina žen, dnes je to 54 % z nich. Masívní kampaň odborníků a médií pozvolna přináší své výsledky. Specialistům se díky tomuto programu daří zachytit zhruba 70 % nádorů v počátečních stadiích. Tyto ženy mají více než 90% šanci na vyléčení, což je stav ve srovnání s ostatními solidními nádory, tedy nádory všech orgánů kromě krvetvorby, poměrně vzácný.
A nejen to. Lékaři je většinou mohou odstranit šetrným způsobem, tedy tak, aby co nejvíce zachovali zbylou prsní tkáň. To bývá pro pacientky důležité z psychologických důvodů. Ňadra jsou pro ně symbolem sexuality.
Lékaři zachytí zhruba 70 % karcinomů v počátečních stadiích… To zní optimisticky. Dá se to číslo zlepšit? Ušetřilo by se tím dost peněz a spoustě pacientek by to zachránilo život.
Boj s nádory vyžaduje především aktivní přístup žen. Když se jim na prsech cokoliv nezdá, měly by zajít alespoň za praktickým lékařem nebo za gynekologem. Zdravotní pojišťovny navíc nově chtějí adresně zvát klientky příslušného věku a rizika. Snažíme se tak dál snižovat počet nemocných, které přicházejí pozdě. U nich je šance na vyléčení malá. U nádorů, které se začnou šířit do těla a do dalších orgánů, už nemluvíme o kompletním vyléčení, ale pouze o prodloužení doby života a zlepšení jeho kvality. I to je však samozřejmě důležité.
Proč přicházejí pozdě, když vědí, jak tragické to může mít následky?
Důvody mohou být různé. Někdy se třeba bojí, aby je vesnice kvůli závažnému onemocnění „nepomluvila“, a raději nikam nejdou. Jindy mají panický strach z diagnózy: karcinom prsu. Místo aby ji racionálně řešily, což by jim zachránilo život, strkají před ní hlavu do písku. Častým případem jsou také manželky, které se starají o nemocného partnera či rodiče. Nebo úspěšné ženy, které obětují vše pro rodinu, pro práci, případně pro své postavení. Přestávají přitom myslet na sebe. Své potřeby neustále odsouvají, což se jim v případě karcinomu prsu může stát osudné.
Jak těžké je říkat ženě, že má rakovinu prsu?
Když to lékař pacientce sdělí, bývá to pro ni šok. Některé se rozpláčou, jiné zhroutí. Všechny mají strach. Nevědí, co je čeká a co všechno by měly podniknout. Proto je dobré, když s nimi k lékaři zajde někdo z blízkých, s kým nebudou tolik cloumat emoce. Dokáže reálněji vnímat sdělení lékaře. Najít účinnou psychologickou pomoc, to bývá pro ženu jedna ze zásadních věcí. Strach a stres jsou pro ni větší zátěž než chemoterapie nebo ozařování.
Proto je tak důležité, aby znovu získala ztracenou duševní rovnováhu. Lépe pak zvládá nejen novou situaci, ale i vlastní léčbu. To zvyšuje její šance uzdravit se. Nebo alespoň šanci prožít kvalitněji ten čas, který jí ještě zbývá.
O moderní léčbě se mluví jako o komplexní. Co to znamená?
Podílí se na ní řada odborníků. Závisí na tom, jak moc onemocnění pokročilo. Lékaři využívají kromě chirurgie a radioterapie také systémovou chemoterapii, hormonální a cílenou léčbu. Tyto postupy zaznamenaly za poslední léta obrovský pokrok.
Chemoterapie nabízí poměrně bohatý výběr cytostatik, a to i v různých kombinacích. Hormonální léčba bývá vysoce účinná u nádorů, u kterých je potvrzena přítomnost hormonálních receptorů. Pacientkám s nádorem prsu s pozitivním receptorem HER2 můžeme nasadit cílenou léčbu, o které se často a nesprávně mluví jako o biologické. V tomto případě je vhodná u přibližně 14 % pacientek. Umíme si poradit i s některými nežádoucími účinky farmak. Jde o to, aby žena nestrádala a mohla dělat běžné věci. Díky moderním lékům využívají onkologové postupy, které pacientům prodlouží dobu jejich života a zachovají i jeho kvalitu.
V poslední době se hodně zdůrazňuje význam správné výživy nemocných. Některé pacientky prý přicházejí v tak špatném stavu, že nejsou schopné podstoupit náročnou onkologickou léčbu.
Správná výživa a udržení váhy skutečně může být problém. Ale i ten bývá řešitelný. Vyžaduje ovšem osobnost schopnou racionálních kroků. Řada pacientek se upíná na zázračné preparáty nebo na diety. Třeba jejich představa, jak nádor vyhladoví, je nesmyslná. Některé si přilepšují umělými vitamíny a dalšími preparáty. Myslíme si, že je lepší kupovat si třeba lehké bílé maso, ryby, dostatek ovoce a zeleniny. Ženy by se měly soustředit na kroky, které pro ně mají větší smysl.
Vzpomínáte si na nějakou pacientku, která vás překvapila svým přístupem k nemoci a k léčbě?
Byla to například paní, která přišla ve stadiu, kdy jí nádor nepostihoval jen prs, ale také játra a další orgány. Prodělala ozařování, chemoterapii i cílenou léčbu. Místo očekávaných několika týdnů žila několik let.
Během tří měsíců mohla to, co dlouho předtím nezvládala. Jezdit s kamarádkami i s rodinou na kole nebo do zahraničí. Užívala si vnoučata, děti, manžela a vůbec všechno, na co jí v běžném životě nezbývalo tolik času. A užívala si to plnými doušky, s vědomím, že každý den může být ten poslední.
| Jak to vidí pacientky |
|---|
| Poslední rozsáhlý mezinárodní výzkum proběhl mezi téměř 1300 ženami s pokročilými nádory prsu z 12 zemí. Dvě třetiny z nich mají podle něj pocit, že nikdo nechápe, čím procházejí, a 40 % se jich cítí izolovaných. Tři čtvrtiny z nich aktivně hledají informace, jak nejlépe čelit nemoci, ovšem víc než polovina si myslí, že nalezená doporučení neřeší jejich potřeby. Jsou určená spíše ženám s nádorem v časném stadiu |
| Mnoho si jich postesklo, že podpora rodiny a přátel s postupujícím časem slábne a choroba narušila i vztah s partnerem. Nikdo prý nerozumí jejich situaci tak jako podobně postižené ženy. Proto se snaží hledat, případně vytvářet vlastní podpůrné sítě na internetu. Nemoc je také často hendikepuje v práci nebo je o ni připraví. |
| Většina (80 %) má prý dostatečnou podporu svého onkologa, ale 76 % z nich by si přálo, aby řešil i jejich emoční problémy. Obvykle netuší, že v pokročilém stadiu choroby potřebují pomoc onkopsychologa, tedy psychologa specializovaného na oblast onkologie. |
Praktické rady
Kontakty na onkopsychology najdete na www.linkos.cz/pomoc-psychologa/mapapsychoonkologicke-pece/. Do hledače lze zadat i heslo Psychoonkologická poradna. Na webu Aliance žen s rakovinou prsu (rakovina-prsu.cz) najdete spojení na většinu pacientských organizací. Můžete se také obrátit na telefonické linky: Linka Amelie - 739 004 333 (amelie-os.cz), Help line - 800 180 880 (mammahelp.cz) nebo Magdaléna Nadační fond - 773 660 590 (nfmagdalena.cz).
Zajímavou knížku O rakovině prsu beze strachu napsala MUDr. Miroslava Skovajsová, Ph. D.
Skvělý bestseler Moje žena má rakovinu prsu seženete bohužel už jen v internetových antikvariátech (např. antikvariatpocta.cz), podobně jako publikaci Diagnóza nádor a co dál od psycholožek Zdeňky Chovancové a Jany Vaškové.
MUDr. Tomáš Svoboda, Ph. D.
Pracuje na Onkologickém a radioterapeutickém oddělení FN v Plzni, které vede prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph. D. To je jedním ze 13 komplexních onkologických center v republice. V nich je soustředěno nejvíc specialistů, ale také složitých případů stejně jako možností nejnovějších a nejnákladnějších druhů léčby.
Má i zkušenosti ze zahraničí. Několikrát byl na stážích v prestižním americkém Sloan-Ketteringově nemocničním středisku pro léčbu a výzkum rakoviny. A pro rok 2011 až 2015 jej zvolili jako zástupce ČR do Evropské společnosti pro lékařskou onkologii (ESMO).
