Článek
O biologickou léčbu nádorů je velký zájem pacientů s onkologickým onemocněním. Je možné ji aplikovat u všech pacientů?
Ne. Mnoho pacientů naléhá na její zavedení a odmítavé stanovisko lékaře interpretuje jako jeho neochotu nebo obavy z nadměrného nákladu léčebných nákladů. Finanční hodnota těchto léčiv se totiž pohybuje v řádu desetitisíců korun za jedno balení nebo léčebnou kúru.
Jak je to tedy s limity této léčby?
Především bych rád upozornil na jistou nepřesnost v označování této léčby jako léčba biologická. Biologická léčba by měla být léčba biologickými, tedy přirozeně se vyskytujícími léčebnými prostředky. Právem by tedy mohla zahrnovat např. způsob čistění nekrotické tkáně použitím červů, nebo přikládáním pijavic.
Naproti tomu léčiva označovaná v ČR nesprávně jako biologická léčiva jsou uměle připravené látky, většinou s přesně definovanou chemickou strukturou. Od klasické chemoterapie se liší tím, že mohou cíleně ovlivňovat některé nitrobuněčné pochody a mohou tak, zjednodušeně řečeno, bránit přeměně normální buňky v buňku nádorovou. Proto se taková léčba označuje jako „cílená léčba“ (angl. targeted therapy). Termín biologická léčba se ve světě prakticky nepoužívá.
Kdy byla zavedena první látka?
První látka tohoto druhu (imatinib) byla zavedena do klinické praxe v roce 2000 a znamenala nejen dramatický obrat v léčbě chronické myeloidní leukémie, ale též naději na zcela nové možnosti léčby dalších nádorových onemocnění, která by mohla nahradit klasickou chemoterapii. Klasická chemoterapie je léčba nespecifická. Ničí dělící se buňky nádoru, ale současně i dělící se buňky normální. Z toho plyne množství nežádoucích účinků, které tuto léčbu provázejí.
Kromě toho klasická chemoterapie jen velmi omezeně ovlivňuje tzv. mikroprostředí nádoru, např. cévy nebo různé pomocné buňky, které se spolupodílejí na rozvoji nádorového onemocnění. Naproti tomu cílená léčba by měla specificky, tedy cíleně zastavit patologické pochody v buňce, bez ovlivnění normálních buněk a ovlivněním mikroprostředí omezit i šíření a metastázování nádoru.
Použil jste slova – by měla...
Ano. Tento předpoklad se totiž zcela nepotvrdil, neboť nitrobuněčné pochody jsou velmi složité a nelze zabránit, aby cílené léčivo neovlivnilo i jistou část fyziologických pochodů.
Z toho ale vyplývá, že i cílená léčba je provázena některými nežádoucími účinky.
Jistě. Kromě toho je účinnost cílené léčby vázána na určité buněčné struktury nebo genetické změny, jejichž přítomnost nebo chybění může i u nemocného postiženého stejným druhem nádoru znamenat naprostou neúčinnost daného cíleného léčiva. To znamená, že bez předchozího speciálního molekulárně genetického vyšetření nelze léčbu cílenými léčivy doporučit.
Je proto logické, že cílenou léčbu může doporučit jen onkologické pracoviště.
Samozřejmě. Onkologické pracoviště má možnost zmíněné abnormality, tzv. biomarkery vyšetřit. Takovéto podrobné vyšetření by v blízké budoucnosti mohlo usnadnit stanovení individuálního léčebného plánu pro každého nemocného a uplatnit terapii šitou na míru každému pacientovi. Ta by umožnila optimální léčebný postup a nejlepší možný výsledek léčby.
V posledních deseti letech bylo nashromážděno hodně poznatků o účinnosti cílené léčby u mnoha nádorových onemocnění, zejména u karcinom prsu, karcinomu tlustého střeva, karcinomu ledviny a některých dalších nádorů.
Ukázalo se, že v samostatném podání nepřináší cílená léčba lepší výsledky než klasická chemoterapie. V kombinaci s chemoterapií znamená však významný přínos nejen ve zvýšeném procentu léčebných odpovědí vyjádřených delším bezpříznakovým obdobím, ale i podstatným prodloužením celkové doby přežití. Proto se ve vhodných případech stala i u nás pravidelnou součástí léčebných režimů a v těchto případech hradí větší část nákladů na tuto léčbu zdravotní pojišťovny.
Čeští onkologové jsou o možnostech cílené léčby plně informováni a jsem přesvědčen, že u každého nemocného její případné zavedení odpovědně zvažují k dosažení co nejlepších léčebných výsledků.
