Onemocněla rakovinou plic, a i když jí lékaři nedávali moc šancí, zabrala u ní imunoterapie

Ludmila je na první pohled usměvavá žena, ne vždy jí však bylo do smíchu. Její „křaplák“ napovídá tomu, že cigarety v jejím životě sehrály velkou roli, a na jejich škodlivost ve výsledku také doplatila. Rakovina plic u ní byla zachycena díky preventivnímu vyšetření v pneumologické ambulanci.

„Na preventivní prohlídky jsem chodila pravidelně. Během covidu jsem se opozdila a šla jsem skoro po dvou letech, ne po roce jako předtím,“ svěřila se Ludmila Novinkám. „Bála jsem se víc pandemie, než že bych mohla mít rakovinu. Po celých dvacet let totiž bylo všechno v pořádku.“

Jenomže preventivní vyšetření napovědělo, že všechno v pořádku není. Absolvovala proto kontrolní CT vyšetření, kde se přítomnost nádoru potvrdila, a následně skončila v péči onkologa. Tam prodělala bronchoskopii a další vyšetření.

„Ukázalo se, že je to zhoubný nádor. Na špatném místě, neoperovatelný a tak velký, že se s tím nedá nic dělat,“ pokračovala Ludmila. „Lékaři mi řekli, že jestli nechci jít na chemoterapii a ozařování, tak mi dávají 3 až 6 měsíců života. Byla jsem v takovém šoku, že jsem ani nebrečela. Řekli mi ještě, ať si začnu hledat hospic.“

Nevzdala se však a přes své známé začala hledat metody, které by jí pomohly. Dozvěděla se, že by mohla být vhodnou kandidátkou na léčbu imunoterapií a podařilo se jí dostat k lékařce onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„Musím ocenit, že na bronchoskopii a všechna další vyšetření jsem se dostala rychle a bez zbytečných průtahů. Nyní se nádor zmenšil natolik, že by dokonce bylo možné jej operovat,“ dodala Ludmila, která v současnosti pracuje a vede běžný život včetně příležitostného cestování nebo návštěv divadla.

Imunoterapie je inovativní léčba, která je určena pacientům, jejichž nádor vykazuje specifickou vlastnost, která je zjištěna podrobným laboratorním vyšetřením vzorku odebraného při bronchoskopii.

Správně provedená bronchoskopie umožňuje nejen prohlédnout vnitřek dýchacích cest a plic pomocí miniaturní kamery, ale také odebrat potřebné vzorky nádorové tkáně.

Ty jsou nezbytné pro celou řadu laboratorních vyšetření stanovujících všechny parametry nádoru důležité pro volbu léčby. Jde nejen o základní typ nádoru, ale také jeho proliferační aktivitu (rychlost růstu) a diferenciaci, mutace v genech a expresi určitých proteinů, přítomnost metastáz, případně hormonální receptory u žen.

„Rychlost a kvalita diagnostiky, především bronchoskopických vyšetření, je pro prognózu pacientů s karcinomem plic naprosto zásadní,“ uvedl pro Novinky přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy FN Brno Milan Sova.

„Bohužel se stává, že je u pacienta potřeba toto vyšetření opakovat, a ne vždy by to bylo nezbytně nutné v případě, že by byly použity navigační metody – například vyšetření za pomoci rentgenového přístroje a dalších technologií,“ doplnil.

Úspěšnost léčby karcinomu plic závisí hlavně na stadiu onemocnění – malý nádor v prvním stadiu lze ve většině případů vyléčit operací nebo stereotaktickým ozářením.

Důležitý je podle lékařů program Národního screeningového centra pro časný záchyt karcinomu plic, který umožňuje odhalit větší počet nádorů.

S těmito případy souvisejí dva nedávné významné pokroky v léčbě. První významný přínos se týká menší skupiny asi 10 % pacientů s mutací EGFR. Těmto pacientům je po operaci – a někdy také zajišťovací chemoterapii – podávána po dobu 3 let takzvaná molekulárně cílená nebo také terčová léčba. Významně sníží riziko recidivy a ukázalo se, že po 5 letech sledování žije více než 80 % takto léčených pacientů.

„Další metoda léčby se týká mnohem většího podílu operabilních nemocných, kterým by měla být před operací nabídnuta léčba kombinací chemoterapie a imunoterapie v délce 3–4 cyklů. Ukázalo se, že taková terapie zlepšuje operační výsledky, u některých pacientů nádor vymizí úplně, nebo se alespoň zmenší, a hlavně se významně sníží riziko recidivy nádoru. Předoperační léčba je zřejmě úspěšnější než podávání obdobné terapie jen pooperačně, i když s pooperační imunoterapií se u části případů také počítá,“ řekla Milada Zemanová, lékařka onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Přibližně polovina všech nově zjištěných případů plicní rakoviny je zachycena ve stadiu IV, se vzdálenými metastázami, kdy je vyléčení až na malé výjimky nemožné, a terapie se soustřeďuje na prodloužení života s udržením nebo zlepšením jeho kvality.

Menší část pacientů žije déle než 5 let s plicní rakovinou jako chronickým onemocněním. Určitý přínos přidání imunoterapie k chemoterapii byl zaznamenán rovněž u nejagresivnější formy plicní rakoviny, jakou je malobuněčný karcinom.

„Základní podmínkou úspěšnosti pro snížení incidence i úmrtnosti na rakovinu plic je ovšem to, aby co nejširší část veřejnosti byla přesvědčena o škodlivosti kouření jako hlavní příčině plicní rakoviny a přijala za svůj životní styl nekuřáctví,“ upozornila Zemanová.

Podle Zemanové začaly v poslední době kouřit hlavně ženy, u mužů tendence naopak klesá. Lékařka zároveň upozorňuje, že rakovina plic je čtvrtým nejčastějším zhoubným nádorem. Zemře na ni ale stejně lidí jako na první tři typy onemocnění dohromady.