Ohňostroje škodí našemu zdraví i životnímu prostředí

Vědci na základě spotřeby pyrotechniky spočítali, že kvůli zábavní pyrotechnice se u nás každý rok do ovzduší dostane 12,5 tuny hořčíku, 0,8 tuny titanu a 1,2 tuny rubidia.

Spektrum účinků ohňostrojů je široké a podle vědkyně záleží na tom, jakou směs pyrotechniky lidé použijí, podstatná je také barva ohňostroje. Zásadní přitom je i množství odpálených ohňostrojů, protože účinky jsou úzce navázané na koncentraci škodlivých látek.

Přesto se podle Závodné dají velké ohňostroje považovat za bezpečnější. Jsou sice delší, ale koncentrace většiny látek je u nich menší než u ohňostrojů, které si lidé odpalují sami.

„Další věc je, že velké ohňostroje jsou pořizovány z oficiálních obchodů, takže by neměly obsahovat ty nejnebezpečnější látky. Rozptyl, ke kterému dochází, je ve vyšších výškách. To znamená, že nejsme vystaveni tak přímému působení jako u ohňostrojů, které si sami odpalujeme,“ říká vědkyně.

Zároveň platí, že pokud si lidé dělají ohňostroj například na zahradě svého domu, musí počítat s tím, že se tam nebezpečné látky budou kumulovat.

„Obecně bych řekla, že je domácí amatérské odpalování z hlediska možných rizik nebezpečnější,“ míní vědkyně.

Ohňostroje mají podle Závodné krátkodobé i dlouhodobé negativní účinky na zdraví. Největší riziko je podle ní to, že řada látek v organismu i životním prostředí zůstává, lidé jsou jim tak vystaveni i dlouho poté, co už pyrotechniku nepoužívají. Mezi krátkodobé negativní účinky patří nevolnost nebo dýchací problémy.

Studií, které zkoumají účinky zábavní pyrotechniky na zdraví člověka, podle vědkyně není mnoho, například epidemiologické průzkumy je složité provést. Existuje ale velké množství studií, které se zaměřují na množství vypouštěných látek a jejich chemické složení. „Studie, které jsou, ukazují, že může docházet k poškození zdraví i při krátké akutní expozici, zejména u lidí, kteří už mají nějakou predispozici nebo zdravotní problémy dýchacího typu či srdečně-cévní soustavy,“ varuje vědkyně.

Barevných efektů ohňostrojů se docílí přimícháním konkrétního chemického prvku, který dokáže při hoření uvolnit část své energie formou specifického barevného záření. Například za červenou barvou stojí přidání stroncia a lithia, za oranžovou vápník. Zelenou barvu propůjčuje ohňostrojům baryum, žlutou sodík a modrou měď. Draslík, cesium a rubidium nebo kombinace mědi a stroncia zajišťují fialový efekt, hořčík v kombinaci s hliníkem nebo titanem barví ohňostroj do stříbrné a bílé barvy.

Množství barya se přitom proti běžnému „pozadí“ v ovzduší během 45minutového ohňostroje zvyšuje za nepříznivých povětrnostních podmínek až 580krát. U mědi bývají tyto hodnoty poněkud nižší, zvyšují se 70 až 90krát, stejně jako u stroncia a rubidia.

Přesto se většina těchto kovů podle expertního stanoviska Akademie věd ČR do ohňostrojů přidává ve formě, která je pro člověka i životní prostředí vysoce toxická.