Článek
Byl to i můj případ. Sama jsem dlouho svůj zhoršující se zrak nebrala vážně. Kvůli obavám z diagnózy jsem odkládala i návštěvu očního lékaře. Když už bylo jasné, že je nějaké řešení nevyhnutelné, navštívila jsem oční lékařku, která se nejprve zhrozila, jak jsem do té doby se třemi dioptriemi vůbec mohla existovat, a okamžitě mi předepsala brýle.
V té době u mě puberta propukala naplno, a tak jsem brýle odmítala nosit. Krátkozrakost se ale věkem nelepšila, ba naopak. Na střední škole už dioptrie nebyly tři, nýbrž jich bylo pět, a chození bez brýlí se změnilo v téměř životu nebezpečnou záležitost. Když už jsem se smířila s jejich nošením, začalo mi vadit, jak i tenčená skla zmenšovala oči.
Tak jsem přesedlala na kontaktní čočky, které jsem nosila každý den po dobu devíti let. Ačkoli jsem si zvykla a snášela je poměrně dobře, určité nepohodlí přece jen představovaly. Proto jsem začala přemýšlet o jiné variantě řešení své vady a stále více se zajímala o trvalé odstranění dioptrií pomocí laserové operace.
Čas rozhodnutí
Nastudovala jsem potřebné informace, vytočila číslo oční kliniky a domluvila termín předoperačního vyšetření. Hned při rozhovoru jsem byla upozorněna, že si mám vyhradit nejméně tři hodiny času a že minimálně tři týdny před návštěvou mám vyměnit kontaktní čočky za brýle. To proto, aby čočky nijak neovlivnily výsledky vyšetření.
Po příchodu na kliniku mi lékařka nejprve prověřila refrakci očí – zjednodušeně počet dioptrií. Následovalo měření nitroočního tlaku a měření parametrů rohovky (její tloušťka, průměr, zakřivení atd). Na základě těchto vyšetření se u každého pacienta individuálně určuje vhodný postup a metoda zákroku. Optometrista mi poté provedl mimo jiné měření zrakové ostrosti, pak následovalo oční vyšetření pod mikroskopem.
Nejdelší část vyšetření zabralo rozkapávání očí, díky kterému je možné důkladné vyšetření zadního segmentu oka, které by případně odhalilo eventuální skryté dioptrické vady. Zároveň jsem musela počítat s tím, že rozkapání očí způsobí rozostřené vidění. Po vyšetření jsem se rovnou dohodla na termínu zákroku.
Nejdřív je nutné projít důkladným předoperačním vyšetřením.
Individuální přístup ke každému pacientovi
Případné obavy z operace nikoho trápit nemusí. Na renomovaných klinikách je ke každému přistupováno individuálně. Metody zákroku i jejich postupy mi byly detailně a opakovaně vysvětleny a lékař vždy ochotně zodpověděl veškeré dotazy.
V mém případě se lékaři po zkoumání dokumentace a výsledků vyšetření shodli na provedení metody Femto LASIK - kdy se kombinuje práce 2 laserů.
Prvním krokem ke zvládnutí výkonu bylo nahrazení kontaktních čoček brýlemi, jak mi bylo doporučeno. Před samotným zákrokem jsem podstoupila ještě finální přešetření očí, poté věci nabraly rychlý spád a následovalo seznámení s operujícím lékařem. V mém případě se jednalo o lékaře brněnské kliniky Lexum MUDr. Jakuba Ventruby, Ph. D, který mi vysvětlil, co mě vlastně čeká, což mi ještě těsně před zákrokem zopakoval, abych s ním během zákroku mohla spolupracovat.
Na operačním sále jsem si lehla pod laserové přístroje. Řasy mi byly překryty ochrannou fólií, aby nepřekážely. Víčko přitom zůstalo otevřené, v mrkání mi zabránil nasazený rozvěrač, což jsem vnímala mírně nepříjemně. Poté lékař označil rohovku a přiložil femtosekundový laser, který se musel k oku „přisát“. Přístroj si oko stabilizoval a během zhruba 15 sekund došlo k vytvoření požadované rohovkové lamely, která se odklopila.
V tu chvíli přišel na řadu druhý typ laseru – excimerový. Ten umí zacílit paprsek vždy přesně na požadované místo, zaregistruje si polohu oka a začne s odstraňováním rohovkové tkáně. V této fázi jsem viděla pouze červená blikající světýlka a slyšela bzučení. Pokud bych se například nečekaně podívala, kam nemám, přístroj by se automaticky vypnul. Nakonec se lamela přiklopila zpět, vyhladila a nechala se přilnout. To samé se po chvilce opakovalo i u druhého oka.
Jako prostředek k uklidnění dobře funguje i velký plyšový pes, kterého sestřičky půjčují na průběh zákroku.
Péče o oči po operaci
Celý výkon jsem nevnímala nijak bolestivě a navíc hned po operaci jsem viděla. Pouze do večera jsem pociťovala drobné škrábání, slzení a světloplachost, ale na zklidnění mi dobře posloužily sluneční brýle.
Zhruba po půl hodině od operace za mnou přišel lékař, aby oči zkontroloval a vysvětlil mi, že zlepšování zraku bude postupné s tím, že k jeho ustálení dojde zhruba po měsíci. Domů jsem odcházela poučená, jak se mám v následujících dnech k očím chovat a které kapky a kdy aplikovat. Tři dny po zákroku jsem například oči nesměla mýt a týden je nelze mnout ani líčit. První dny mi bylo doporučeno spát na zádech, případně se speciálními brýlemi na očích.
Hned druhý den po operaci jsem se dostavila na další kontrolu, při které lékařka vyzkoušela, jak po zákroku vidím. Zároveň zjišťovala, zda se mi do oka nedostaly nějaké nečistoty a jestli citlivá lamela zůstala i po noci ve správné pozici. Při normálním průběhu bez komplikací se finální prohlídka uskuteční dva měsíce od operace.
Dnes, sedm týdnů po absolvování výkonu, mohu s jistotou konstatovat, že už bych neměnila a šla do toho znovu.
