Odborníci varují před výrazným nárůstem úzkostných poruch u mladých lidí

Úzkost se dá popsat jako emoční stav, který doprovázejí nepříjemné pocity jako strach, bušení srdce, obavy a řada dalších. Často se může objevit v reakci na nadměrný stres či hrozbu.

Když tělo tyto aspekty začne vnímat, začne v organismu docházet k fyzickým a psychickým změnám - tělo se aktivuje do stavu, který by se dal popsat jako „bojuj, nebo uteč”. Jde o přirozenou reakci, kterou zažívají lidé i zvířata. Jakmile problém ustane nebo se vyřeší, ustane často i úzkost.

U stále většího počtu lidí ale podobný stav přetrvává, jsou vlastně permanentně ve stresu, obávají se života, budoucnosti, nejsou si jistí, co bude. Pokud se tak děje opakovaně, nebo dokonce dlouhodobě, mluvíme o chronické úzkosti. Ta má pak samozřejmě i negativní vliv na celkové zdraví jedince.

Odborníci, kteří varují před vyšším počtem úzkostných poruch u mladých lidí, se snažili přijít na důvod tohoto nárustu. Podle nich jde o kombinaci několika faktorů.

Jak odborníci hned na počátku vysvětlují, biologické faktory samy o sobě úzkost nezpůsobují, mohou ale činit jedince celkově náchylnějšího k daným potížím. Podobný vliv mohou mít i například hormonální změny v období puberty.

Podle odborníků rovněž lze najít spojitost mezi osobnostním typem v dětství a úzkostí. Nejviditelnější je u dětí s poruchami chování, které bývají obecně citlivější, ale i vznětlivější.

Vliv na rozvoj úzkostných poruch mohou mít i velmi stresové nebo traumatické životní zážitky. Někdy postačí ale i interpretace jinou osobou, nemusí jít ani o vlastní zkušenost, aby se u dotyčného úzkostná porucha rozvinula.

Podle odborníků trpí úzkostí mladiství ze všech demografických skupin, a to včetně znevýhodněných, nebo naopak privilegovaných jedinců. Podle profesorky Suniyi Lutherové z Arizonské státní univerzity je vyšší počet mezi těmi privilegovanými.

„Tyto děti jsou nepředstavitelně úzkostné a perfekcionistické,” popisuje pro server Yourtango. Mnohde tomu nepomáhá ani přístup rodičů, kteří na ně vyvíjejí nadměrný tlak v tom, co mají dokázat. Mnohé z nich na sebe sami navíc nakládají více, než je zdrávo, a často mají nereálné cíle. Při jejich nesplnění je pak zklamání a stres o to větší.

Současná mládež doslova žije technologiemi. Má přístup ke všemu, může se s každým porovnávat, mnozí chtějí to, co mají ostatní. Snáze tak získávají zkreslené představy o reálném životě, který se jim nemůže vyplnit. A když se objevuje zklamání za zklamáním, prohlubuje se i úzkost.

Úzkosti se vyvíjejí postupně, jejich zhoršování lze tedy poměrně včasně řešit. Samozřejmě za předpokladu, že si někdo problémů dospívajícího člověka všimne a bude mít ochotu s tím něco dělat.

Mladý člověk je ale sám o sobě rozporuplný, mnohdy neví, co sám se sebou, proto nebývá leckdy jednoduché poznat, že se za jeho divnými stavy ukrývá hlubší problém. Pokud pak panuje v rodině nezájem rodičů cokoli řešit, nebo vázne celková komunikace s dítětem, může se problém rychle zhoršovat.