Nová zbraň na mozkovou mrtvici

Odborně se novému nástroji říká stentretriever a vzdáleně připomíná miniaturní rybářský podběrák. I když podběrák velmi neobvyklý. Skládá se totiž z jemných drátků. Dají se svinout do velmi tenké hadičky, respektive do katétru.

Speciálně vycvičený lékař ho dokáže zavést skrz tepnu v třísle až do postižené cévy v mozku. Tady stent rozvine a snaží se do něj nabrat krevní sraženinu, která ji ucpala, a vytáhnout ji ven.

„Metoda má pozoruhodnou úspěšnost,“ vysvětluje přední kardiolog Prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc. „Pomůže v 80 až 85 procentech případů, pokud se použije včas, to znamená nejpozději do tří hodin od chvíle, kdy se u pacienta objevily první příznaky mrtvice.“

Čím dřív mohou lékaři zasáhnout, tím větší bývají šance na úspěch. Pro srovnání úspěšnost trombolýzy, tedy metody využívající látky, která dokáže rozpustit řadu krevních sraženin, se pohybuje mezi 25 až 30 procenty.

Mozková mrtvice podobně jako infarkt zasahuje ve vyspělém světě stále mladší ročníky pacientů. A nevyhýbá se ani jednomu pohlaví. Když pětačtyřicetiletá žena upadla zničehonic na zem, zjistila, že nemůže hýbat pravou rukou a nohou, a také špatně mluvila. Měla štěstí, že u ní byl opravář praček.

Okamžitě zavolal záchranku a popsal dispečerce ženiny problémy. Záchranáři ji odvezli rovnou do cerebrovaskulárního centra, kde jí diagnostikovali krevní sraženinu v mozku. Zhoršila průtok krve v jedné z větších cév.

Specialista jí do ní zavedl stentretriever. K zákroku došlo zhruba za hodinu a půl od chvíle, kdy se u ní objevily potíže. Podařilo se mu krevní sraženinu odstranit. Žena začala během pár minut normálně mluvit a hýbat pravou rukou i nohou. Za dvě hodiny se ptala doktora, jestli by si mohla jít zaplavat. Miluje plavání a ležet ji už nebaví. Lékař se jí snažil vlídně vysvětlit, že ji pustí domů až za pár dní.

Vynikající na tomto novém zákroku při mrtvici je právě to, že až polovina pacientů, kteří ho podstoupí, nemá žádné následky, případně jen minimální, které postupně ustoupí.

Bylo by však chybou, kdybychom v něm viděli univerzální řešení všech cévních mozkových příhod (CMP). S těmi to bývá složitější. Pokusím se vysvětlit proč.

S trochou zjednodušení můžeme mozkové mrtvice rozdělit do dvou skupin. Do první patří případy, kdy céva praskne a dojde ke krvácení do mozku. Do druhé pak ty, kdy se zhorší její průchodnost kvůli ateroskleróze nebo ji ucpe krevní sraženina.

V ČR postihne mozková mrtvice něco málo přes 50 000 pacientů ročně. Nová metoda se hodí jen u 10-15 procent z nich. Loni ji lékaři využili u 500 postižených. Ale mohli by ji využít u více než 5000 z nich. K tomu je však potřeba zkrátit čas, kdy se člověk postižený CMP dostane do některého z center specializovaných na léčbu iktu, tedy mrtvice. A kdy odborníci získají potřebná vyšetření, která ukážou, jestli je vhodné použít stentretriever.

Případy, kdy se ucpe některá z větších tepen v mozku krevní sraženinou, patří obvykle k těžkým mrtvicím. Zhruba 90 procent postižených, kteří se k lékařům dostanou pozdě, buď umře, nebo zůstane ochrnutých. Proto je tak důležité přijet včas do center specializovaných na léčbu CMP. Těch komplexních, cerebrovaskulárních, je u nás 11, iktových pak 35.

Tam, kde nemají každodenní 24hodinovou službu, která by dokázala dělat zákroky typu stentretrieveru, tedy takzvané neuro intervence, by mohli zvážit spolupráci s kardiology. Ti řeší pomocí katétrů a dalších pomůcek infarkty. Dělají to dlouho a velmi úspěšně (ačkoliv srdečních infarktů přibývá, počet úmrtí na ně klesá).

Přínos nového postupu přesvědčivě dokázaly studie zveřejněné na letošní mezinárodní konferenci v americkém Nashvillu, která byla věnována mozkové mrtvici.

Zásadní roli hraje i správná reakce postižených lidí. Oni mohou nejvíc přispět k tomu, aby se zkrátila doba mezi nástupem mrtvice a intervencí specialistů. Bohužel svou šanci na úspěšnou pomoc často prováhají. Když se u nich objeví příznaky CMP, lehnou si, snaží se je zaspat, nechtějí nikoho otravovat, čekají, až se vrátí manželka nebo soused z práce, případně z nákupu atd. Místo toho, aby oni nebo jejich blízcí hned zavolali záchranku a konzultovali s dispečerkami své potíže.

Neuvědomují si, že každá minuta prodlení může hrát roli. U mrtvice ještě víc než u infarktu, protože nedostatek živin nebo poškození mozku obvykle napáchá na životně důležitých tkáních dramatičtější škody.

Jak poznáme mrtvici? Postižený člověk začne hůř ovládat třeba polovinu těla nebo v ní ztratí citlivost, případně na ni ochrne. To se může týkat rovněž obličeje (postiženému spadne dolů jeden koutek úst), ale také rukou i nohou. Nemocný někdy špatně mluví, vidí nebo slyší. Občas trpí závratěmi, poruchou rovnováhy, případně rovnou upadne na zem.

Mohou se u něj objevit bolesti hlavy a zvracení, tuhnutí krku, různé poruchy vědomí, zpomalené myšlení, zkreslené vnímání reality atd. Tyto příznaky se projevují v různé intenzitě a kombinacích. Nebývají tak jednoznačně čitelné jako u infarktů.

Ve většině případů musí člověku zasaženému mrtvicí zavolat pomoc jeho okolí. Dobrým řešením může být také to, že si ohrožený pacient nechá nastavit na mobil tísňové volání a pak ho jenom zmáčkne.

Nejohroženější skupinou lidí jsou ti, jejichž rodiče nebo blízcí příbuzní mrtvici prodělali. Kvůli zděděné dispozici mívají totiž zvýšené riziko těchto zdravotních potíží. Měli by znát příznaky CMP.

Také by měli vědět, že riziko mozkové mrtvice podstatně zvyšuje špatně léčený nebo neléčený vysoký krevní tlak, kouření, vysoký cholesterol, obezita, cukrovka a stresy. Z uvedených rizikových faktorů je zjevné, co může udělat sám pacient v prevenci CMP.