Článek
Ilona Mančíková podle Forbesu patří k nejvlivnějším ženám v českém realitním prostředí. Podílela se na rekonstrukcích Paláce Dlouhá, historického domu v Pařížské ulici nebo butiků značka Rimowa a Loro Piana.
Vždy sportovala a vedla aktivní život, nikdy nekouřila.
Praktici kuřákům doporučí bezplatné vyšetření plic
Tím více ji šokovala diagnóza rakoviny plic, kterou si vyslechla v květnu minulého roku. Vše začalo problémy s dechem, které přisuzovala postcovidovému syndromu. To si mysleli i lékaři, z potíží vinili postcovidovou lézi.
Jenže se dostala k opatrnější pneumoložce a ta nevylučovala ani vážnější onemocnění.
„To mě natolik vystrašilo, že jsem nečekala tři měsíce a objednala jsem se ještě k jinému lékaři, požádala jsem o takzvaný druhý názor a absolvovala jsem CT,“ vzpomíná Mančíková s tím, že málokdo vůbec tuší, že na další názor jiného lékaře mají pacienti nárok.
Ilona nikdy v životě nekouřila a žila aktivně a zdravě.
Ukázalo se, že je nález opravdu vážnější, radiolog jej odhadoval na adenokarcinom.
Tísnivá nejistota
„Je to obrovský úlek, a hlavně otázka: to není možné, já přece nekouřím,“ popsala své prvotní pocity.
Po kolečku vyšetření lékaři stále neměli jistotu, zda jde o zhoubný nádor, či pouze lézi po covidu. „Tohle trvalo několik měsíců a upřímně, náročné to bylo, protože žijete v nejistotě, co vám přesně je,“ vypráví Novinkám Mančíková.
Bála se smrti, oba rodiče ostatně zemřeli na rakovinu slinivky a kůže v pětačtyřiceti letech. Celý život poctivě chodila na vyšetření těchto oblastí, screening plic ji ale kvůli nekuřáctví nenapadl. Zpětně si myslí, že měla obrovské štěstí.
I díky covidu nález zachytila včas a byl teprve v prvním stádiu, což je podle lékařů velmi vzácné. Příznaky rakoviny plic se projevují většinou, až když je pozdě.
Operace Iloně dopadla dobře.
Ilonu Mančíkovou ale čekalo operativní odstranění části plicního laloku a do té doby ještě nešlo potvrdit, v jakém stádiu pacient je. „Když jsem šla na sál v listopadu minulého roku, stále jsem doufala, že to je třeba nezhoubný nádor nebo že nádor bude malinký,“ přiznává.
„Když jsem se probudila asi po pěti hodinách zpátky na pokoji, bylo mi jasné, že operace byla delší. Lékař přišel a řekl: Všechno v pořádku, operace dopadla skvěle, odstranili jsme karcinom, byl zhoubný, ale všechno je v pořádku,“ říká s viditelnou úlevou.
Kvůli rakovině přišla Bára o kus lebky. Nyní pomáhá s osvětou o nemoci
Optimismus skutečně pomáhá
Bolestivé následky operace nejsou její jediná obtíž. „Samozřejmě při každém kontrolním CT mám velký strach. Pravděpodobnost, že se nádor může objevit – ať už v plicích, nebo kdekoli jinde – je velká,“ tvrdí Mančíková s tím, že člověk je i po úspěšné operaci nadále vedený jako onkologický pacient po dobu pěti let.
Obrovskou oporu měla Ilona ve svém partnerovi.
„Ale člověk to musí brát s nadhledem. Kdybych se měla trápit tím, že se může vrátit, že můžu umřít, možná bych tady ani neseděla a nechtěla motivovat ostatní. Protože s rakovinou se žít dá, rakovina se dá vyléčit a myslím si, že psychická stránka, jak k tomu člověk přistupuje, jak se snaží být pozitivní, je rozhodující na uzdravení,“ míní.
Přesto se v průběhu diagnózy a léčby i ona zhroutila a plakala. „Byly slzy, byly obavy. Ale já jsem takový celoživotní optimista a myslím si, že i to mi pomohlo v překonání nemoci. A někde vnitřně jsem si řekla: Já prostě nemůžu umřít, mám strašně moc plánů a potřebuju toho ještě moc zvládnout.“
Oporou jí byl i milující partner a přátelé.
Klíčová role osvěty
Proč stojí za to svůj příběh sdělit světu? „Aby ostatní nebyli tak překvapení jako já. Aby se nedivili, že i když nekouřili, může je postihnout rakovina plic. Aby se ti, kteří kouří, zamysleli nad tím, že možná by přestat mohli, protože je vysoká pravděpodobnost, že rakovinou onemocní.
Aby rodiče motivovali své děti, aby nezačaly kouřit, protože většinou děti kouří od třinácti nebo patnácti let, a potom už je pro ně strašně těžké přestat,“ nabádá přeživší rakoviny plic, která cigarety nikdy nekouřila.
Připomíná i klíčovou roli prevence, kterou často hlavně muži zanedbávají ze strachu z doktorů. Mládí není zárukou pevného zdraví a rakovina kvůli špatnému životnímu stylu postihuje i lidi do 30 let.
Důležité je se také zaměřit na historii onemocnění v rodině, protože právě v případě Ilony Mančíkové mohlo jít o genetickou predispozici.
Unikátní zařízení v Plzni odhaluje nádory a šetří zdraví pacientů
Ilona také apeluje na to, že existuje i pomoc zvenčí. Jí pomohla pacientská organizace Amélie, jež se věnuje onkologickým pacientům a jejich blízkým zvládnout těžkou nemoc. Začala s nimi spolupracovat jako dobrovolnice.
„Poskytujeme psychosociální pomoc, jsou to rady a konzultace s psychology, sociálními pracovnicemi. Radíme také, jak změnit svůj životní styl, jak změnit stravu. Už i v době léčby nebo po jejím skončení,“ vyjmenovává. Pomáhají i s paliativní péčí pro pacienty ve 3. a 4. stádiu.
Organizace Amélie se věnuje pacientům s rakovinou plic.
Ilona se i tak stále potýká s následky rakoviny. „Mám krátký dech, zadýchávám se, to jsou všechno nepříjemné následky. Ale na druhou stranu si říkám, že jsou i horší věci. A jsou horší nemoci a lidé jsou na tom daleko hůř.
Čím víc se člověk obklopuje lidmi s podobnými prožitky, vidí, že se to dá zvládnout a že mám obrovské štěstí, že jsem na to přišla,“ hodnotí Ilona Mančíková.