Článek
Podle prvního pravidla by milovníci vody neměli podceňovat její nebezpečí a neměli by se chodit koupat sami. Záchranáři radí také to, aby lidé neskákali do vody a neplavali tam, kde to neznají. Právě při skoku do vody si každoročně poraní páteř několik lidí, končívají pak obvykle na invalidním vozíku.
I když se lidé koupou ve známých rekreačních střediscích, měli by ve vodě plavat jen ve vyznačeném prostoru. Za bójky by se neměli pouštět. Mají tak záruku, že je v případě potřeby záchranáři uvidí, včas se k nim dostanou a pomohou jim. Pokud už se plavci chtějí vydat dál od břehu, měla by je doprovázet lodička. Když by byli unaveni, dostali křeč nebo by se objevila jiná zdravotní obtíž, mohou si na plavidle odpočinout.
Podle dalších pravidel není dobré plavat v době, kdy je člověk unavený či rozpálený. Náhlé ochlazení ve vodě by totiž nemusel lidský organismus snést. Záchranáři radí také nechodit do vody hned po jídle, ale alespoň s hodinovým odstupem. Také alkoholu by se plavci měli vyvarovat. Další zásada nabádá k tomu, aby plavci nebyli ve vodě hrubí a bezohlední.
Rozumné není ani plavání v blízkosti lodí či v jejich plavební dráze. Další zásada připomíná to, že děti by na loďce měly mít vždy oblečenou záchrannou vestu. Pokud se nějaké neštěstí či nehoda přihodí, měli by plavci členům vodní záchranné služby důvěřovat, poslouchat jejich pokyny a nepřekážet jim v práci.