Článek
Andrea Pekárková začala se svým manželem působit v Armádě spásy ještě při studiích na lékařské fakultě.
„Začali jsme chodit do Armády spásy do křesťanského shromáždění, kde jsme poté už zakotvili. Během toho mě národní velitel Armády spásy pozval, zda bych se nechtěla přijít podívat, shodou okolností přímo sem do centra Bohuslava Bureše, a pomáhat jako studentka místní zdravotní sestřičce,“ uvedla naše povídání lékařka a důstojnice.
Do ordinace začala tehdy studentka čtvrtého ročníku docházet pravidelně. Motivovala ji hlavně potřeba lékařské péče mezi lidmi bez domova.
Chronické rány a kožní onemocnění
Běžnou agendou je pro lékařku ošetřování chronických zranění, kožních a parazitárních onemocnění. Její práce tak většinou vypadá naprosto jinak než běžná činnost praktických lékařů.
„Výkony, které tady provádíme, se opravdu v jiných ambulancích provádějí velmi zřídka. Často jsou to i drobné chirurgické výkony, ale i třeba poradenství v rámci závislostí či ohledně gynekologických problémů. Obecně je to medicínsky velmi zajímavá práce,“ vysvětlila lékařka.
Pražské noclehárny jsou přeplněné. Bezdomovcům vyčleňují alespoň židle
Strach z lidí prý nemá, i přesto, že na první pohled působí jako křehká žena.
„Když jsem mezi lidi bez domova vkročila poprvé, tak jsem vnímala spíše bezpodmínečné přijetí a pohodu. Od začátku tam byla vzájemná důvěra,“ sdělila Novinkám.
„V ohrožení jsem se nikdy necítila. Možná byly výjimečné situace, kdy je pacient psychotický a dělá věci, které zdravý člověk nedělá, ale takových situací je minimum,“ dodala.
Často se prý ale také stane, že jsou pacienti naštvaní úplně na všechno. Na život, na systém a mají to „za zlé“ kde komu. I s tím ale lékařka umí pracovat.
„Komunikace je pak náročnější, ale že bych se cítila, že dostanu do úst, tak to ne,“ dodala.
V pražské ordinaci pro chudé se dveře netrhnou, častými návštěvníky jsou cizinci
Jak vysvětluje, vztah s pacienty je často o budování důvěry, a to nějakou dobu trvá.
„Když člověk přichází poprvé, tak si to musí osahat. Musí si ověřit, že to, co mu někdo říkal, skutečně platí,“ popsala.
„Stává se i to, že člověk přijde s očekáváním, které my tady naplnit nemůžeme nebo nechceme. Když například chce předepsat lék s návykovým potenciálem a nedojde k uspokojení požadavku. Pak jsou lidé zklamaní, naštvaní a chodit sem už nechtějí,“ dodala.
Ordinací jí denně projde i 30 osob, s příchodem tepla se ale počet pacientů postupně snižuje.
„V podzimním a zimním období se tady šest měsíců dveře opravdu netrhnou. Teď to už klesá, takže to bude myslím kolem dvaceti pacientů za den,“ vysvětlila Pekárková.
Lékařská péče je v Armádě spásy financována z příspěvků od lidí, nikoliv ze strany Ministerstva zdravotnictví. „Podle toho se snažím i chovat a s prostředky nakládat. Jsou samozřejmě věci, které musíme udělat, aby člověk nezemřel, a pak jsou věci, které jsou chronického charakteru, nebo se mohou řešit levněji, tak v těchto oblastech se musím rozhodovat, co je skutečně nutné,“ popsala situaci lékařka.
Přispět nejen na zdravotní péči lidí bez domova, ale na celý provoz Armády spásy, můžete i vy. Jednorázově i pravidelně přímo na stránkách Armády spásy.