Neseďte dlouho s nohama křížem

Na internetu se ale nedávno objevily informace o tom, že sedět dlouho s nohou přes nohu může být zdraví nebezpečné.

Údajně to zvyšuje krevní tlak, napomáhá vzniku křečových žil, nerovnoměrné zatížení svalů vede k bolestem v kříži a způsobuje tzv. peroneální parézu, tedy částečné či dočasné ochrnutí lýtek. Vzápětí se ozvaly hlasy, že to zase tak žhavé není, a s odvoláním na řadu vědeckých studií varování před křížením nohou zpochybnily.

Už před šesti lety bylo v odborných médiích publikováno několik studií, dokazujících, že při sedu s nohama přes sebe dochází ke zvýšení krevního tlaku. Vysvětlovaly to shodně tím, že tlak horní nohy na spodní má za následek zúžení cév s následným snížením množství krve v dolních končetinách, což se projeví ve zvýšené činnosti srdce, které tak „napumpuje“ více krve do horní části těla, zejména do hrudi.

Za další příčinu takovým sezením způsobené dočasné hypertenze autoři označovali izometrickou aktivitu svalů, což znají vyznavači například tai-či a dalších cvičení, kdy se svaly místo natahování a stahování pouze napínají. Takovéto „cvičení“ svalů v přehozených nohách prý zvyšuje odpor proti proudění krve a tím zvedá tlak.

Argumentem v tomto směru bylo zjištění, že krevní tlak u pokusných osob stoupl víc, když měly nohy zkřížené v kolenou, než v kotnících.

Jak uvedl článek na serveru bright side, delší než tříhodinový denní „relax“ s nohama přehozenýma přes sebe vede rovněž k bolestem v kříži a za krkem a celkově nepříjemnému pocitu v pánevní oblasti.

Další varování se týkalo možného vzniku pánevní nerovnováhy. Vnitřní stehenní svaly se při přehozených nohou měly zkracovat, zatímco vnější prodlužovat. S tím pak souvisí další možný argument proti sezení s nohou přes nohu – budete pak chodit shrbení a s kulatými zády.

My všichni, co si občas hodíme nohu přes nohu, známe ten nepříjemný pocit náhlého mravenčení, anebo, což je údajně závažnější, dočasné bezvládnosti nohy. Odborně se to označuje peroneální paralýza či obrna a podle některých odborníků to může vést k dalším nepříjemným následkům.

Mezi nimi se nejčastěji zmiňuje vznik křečových žil. Jde sice v první řadě o genetickou záležitost, ale každé delší zkřížení nohou stlačuje cévy a tak může vést k odstartování zánětlivých procesů. V žilách, vedoucích krev zpět k srdci, jsou totiž kapsovité chlopně, zabraňující zpětnému proudění.

Ve stlačených žilách chlopně přestanou plnit svůj účel a krev se v nich buď zastaví, nebo může být tlačena i zpět. Krev se tak v nohách nahromadí a cévy naběhnou, což je začátek tvorby křečových žil.

Překřížení nohou v kolenou se promítá rovněž do citlivosti nervů. Dlouhé stlačení nervových vláken „rozdělí“ nohu na horní a dolní část, přičemž vzruchy z té dolní mohou být v takové pozici blokovány. Noha „zmrtví“ a dojde ke ztrátě schopnosti ji ovládat, což může přetrvávat i po návratu do normální pozice. Postižený pak vykazuje specifický, poněkud komický typ chůze, kdy spodní část nohy počínaje lýtkem bezvládně „vleče“ za sebou.

Jenže nespecifikovaný výzkum, na který se varující strana odvolávala, vyvrací podle optimistů jiná studie jihokorejských vědců. K dočasné peroneální paralýze podle nich nevede každý dlouhodobější sed s přehozenýma nohama, ale jen sed na podlaze. Podle toho by tedy Buddhovi jeho charakteristický sed musel působit občasné problémy.

Stejně tak optimisté rozmetali teorii o sedu s nohama křížem jako příčině zvýšení krevního tlaku. V první řadě poukázali na všem lékařům známou skutečnost, že tlak u drtivé většiny lidí stoupne už jen s příchodem do ambulance bez ohledu na to, jakým způsobem v čekárně sedí.

Ve stejné době, kdy vyšlo sedm studií podporujících tezi, že nohy křížem zvyšují krevní tlak, vyšla i osmá, údajně obsáhlejší a relevantnější. Kardiologové z kliniky hypertenze v Istanbulu v ní prokázali, že efekt, je-li vůbec jaký, trvá jen krátce, a jen desítky minut po návratu k „normálnímu“ sedu se krevní tlak vrací k původním hodnotám. Souvislost dlouhodobého sezení s nohama přes sebe a možný vznik hypertenze tedy vyloučili, potvrdili však rizikovost takového sedu pro pacienty s již vysokým krevním tlakem.

Istanbulská studie rovněž neukázala žádnou souvislost mezi oblibou sedět s nohama křížem a křečovými žilami. Zastavení krevního toku či vznik zpětného proudění v důsledku tlaku na žíly při přehozených nohách se ukázalo jako bezvýznamné, respektive nedostatečné k vytvoření podmínek pro vznik křečových žil, které tedy spadají na vrub genetiky.

Jsou ovšem i výzkumy ukazující na blahodárné působení sedu se zkříženýma nohama. Na lékařské fakultě univerzity v Rotterdamu zkoumali aspekty sedu s nohama nataženýma, zkříženýma v kolenou, v kotnících i v obou místech. Provedli analýzu skupiny mladých dobrovolníků při různých typech sedu a poté výsledky aplikovali na čtyři preparáty lidských pánevních oblastí, aby tak mohli přesně změřit síly působící na jednotlivé svaly a kosti.

Největší efekt se ukázal u hruškovitého svalu v oblasti mezi hýžděmi a kyčlemi. Při zkřížení nohou se sval protáhl o 11 procent proti stavu při sedu s nohama nataženýma a o 21 procent proti stavu ve stoji. Zkřížení nohou v kotnících a paradoxně ani v obou místech k tak výraznému natažení svalu nevedlo. Nizozemští lékaři z toho usuzují, že sezení s nohama přes sebe má stejně pozitivní vliv na komplex pánevní oblasti a dolních končetin jako posilování břišních svalů.

Takže je to jako obvykle – čtenáři, vyber si, kterým argumentům chceš věřit. Sedět s nohou přes nohu vypadá, pravda, estetičtěji než rozvalit se s nohama široce roztaženýma, i když to druhé je možná z pohledu zdraví neškodnější.

Každopádně ale například v tramvaji bychom se mohli v zájmu druhých trochu sebeobětovat a volit raději ten první, ohleduplnější způsob sedu.

Mimochodem, nikdo z debatujících se kupodivu nepozastavil nad tím, že přehazujeme dvakrát častěji pravou nohu přes levou, ať se jedná o muže, nebo ženy. Což byl snad jediný statisticky významný poznatek výzkumů.