Největší mýty o lidském mozku

Aspekty jako neznalost nebo zjednodušování měly za následek spoustu mozkových mýtů. Většina z nich není tak úplně mimo – jen jsme zkrátka neslyšeli celý příběh. Pojďme se tedy společně podívat na největší mýty kolující o našem mozku.

Myšlenka, že používáme jen 10 % mozku a dalších 90 % čeká na spuštění, je úžasná. Jaké schopnosti bychom odemknutím celé mysli mohli získat? Levitaci? Telekinezi? Nebo snad dokonce pyrokinezi? Bohužel je to nesmysl...

"Skenování mozku nám ukázalo, že existuje jen velmi málo jeho částí, které nelze aktivovat," říká profesorka Sophie Scottová z londýnské univerzity. Lidé využívají celý svůj mozek, se všemi jeho oblastmi a neexistuje žádná, která by byla nečinná. Dokonce i k něčemu tak jednoduchému, jako je zatnutí pěsti, využíváme mnohem více než 10 % kapacity mozku.

Podle serveru BBC byl tento mýtus na počátku 20. století připisován Williamu Jamesovi, americkému psychologovi, který v roce 1908 napsal: „Používáme pouze malou část našich mentálních zdrojů.“

„Jedna z vědeckých technik zahrnuje zjišťování vstřebání radioaktivní molekuly do mozku. Jestliže by bylo 90 % mozkové kapacity neaktivní, tak by se tyto neaktivní buňky ukázaly jako prázdné oblasti na následném radiografu mozku. Nicméně žádné prázdné oblasti přístroj nezaznamenal,“ tvrdí neurovědec Barry Bayerstein.

Ve folklóru je úplněk spojený nejen s podivným chováním, jako je náměsíčnost, ale i s nejrůznějšími nadpřirozenými bytostmi. Vezměte si třeba takového vlkodlaka, kterému vždy za úplňku vyraší srst a tesáky. Právě spojování si úplňku s nadpřirozenem může za mýtus, že se někteří lidé chovají během úplňku zvláštně.

Jenže když si psychologové na úplněk pořádně posvítili, tak nenašli žádný faktor, který by měl mít vliv na lidský mozek. Stejně tak se statistikům nepodařilo najít žádnou spojitost mezi úplňkem a událostmi, jako jsou útoky, zatčení, sebevraždy, psychiatrické hospitalizace a dopravní nehody.

"Z většiny dat a výzkumů jasně vyplývá, že neexistuje souvislost mezi fází Měsíce a abnormálním chováním,“ potvrzuje Eric Chudler, který se tímto problémem zabýval.

Chudler se domnívá, že úplněk funguje spíše jako symbol. Když se v nemocnici nebo na policejní stanici stane něco zvláštního a zrovna je úplněk, tak si lidé tu událost vryjí do paměti jen proto, že je právě úplněk. Případně, když člověk o úplňku ví, tak si dává pozor na neobvyklé jevy, a čím více se na ně soustředí, tím více jich skutečně může spatřit.

Podle serveru MindCafe je tento mýtus velmi rozšířený a spousta lidí ho pokládá za fakt. Jedná se o to, že lidé s dominantní levou hemisférou jsou racionálnější a více orientovaní na detaily, zatímco dominantní pravá hemisféra dodává člověku kreativitu.

„To, že je levá část mozku zaměřená na logiku a pravá na kreativitu vůbec nevyplývá z toho, jak mozek pracuje,“ tvrdí profesorka Sophie Scottová. „Obě strany v mozku se vzájemně doplňují a spolupracují prostřednictvím komplexního mostu nervových vláken, známých jako corpus callosum.“

Mýtus vznikl pravděpodobně v 60. letech, kdy americký neurobiolog Roger Sperry provedl sérii výzkumů s pacienty, kterým byl přerušen corpus callosum. Z dosažených závěrů vyplývalo, že jsou úkoly, které řeší levá hemisféra, a úkoly, které spravuje hemisféra pravá. Za svůj výzkum Sperry získal Nobelovu cenu a strhl velký zájem o potenciál zejména pravé mozkové hemisféry.

Nicméně tyto závěry byly od té doby již mnohokrát zpochybněny. Například v roce 2000 vyšel v magazínu New Scientist článek Johna McCrona, který dokazuje, že do jednotlivých úkonů se zapojují obě dvě hemisféry - jen každá poněkud jiným způsobem. S tímto faktem souhlasí i současná neurobioložka Nicole Beckerová z univerzity v Tubingenu. Ta je přesvědčena, že obě hemisféry jsou zodpovědné za výše zmíněné funkce stejnou měrou.

I když při nejrůznějších činnostech pracují obě hemisféry odlišně, v naprosté většině z nich se zapojují obě dvě. A ačkoli existují jedinci více orientovaní na techniku, komunikaci, umění, nebo třeba na logiku, nemá to nic společného s dominancí mozkových hemisfér.

Zejména zastánci konspiračních teorií jsou unešení z představy, že nás vláda, velké korporace či média, dokážou pomocí podprahových sdělení přinutit ke všemu možnému. Zejména k tomu, co sami nechceme. Představa o podprahovém sdělení v reklamách pochází z roku 1957 a je spjata s odborníkem na reklamu Jamesem Vicarym.

Ten prohlásil, že do promítání filmu v New Jersey vložil záběry s nápisy: "Pij colu" a "Jez popcorn." Prodej coly se tím zvýšil o 27 % a popcornu o 18 %, čímž se potvrdila jeho teorie. Bohužel se zapomněl zmínit, že si celý test vymyslel a žádné podprahové sdělení do snímku neumístil. Přiznal se až v roce 1962, když už byla podprahová reklama v některých částech světa zakázána.

Kauza o podprahových sděleních dosáhla vrcholu v roce 1990, kdy se k soudu dostala metalová kapela Judas Priest. Ta byla obviněna, že vkládá do svých písní podprahová sdělení navádějící posluchače k sebevraždě. Žalobci byli rodiče dvou chlapců, kteří se o sebevraždu pokusili a jeden ji i dotáhl do konce. Soud skupinu osvobodil s tím, že účinnost podprahových sdělení nebyla nikdy nikým spolehlivě dokázána. Přesto někteří lidé stále věří, že hudba, stejně jako reklamy, obsahuje skryté zprávy.

Opakované výzkumy ale ukázaly, že k tomu, aby člověk reklamu zaregistroval a případně si zapamatoval a koupil nabízený výrobek, musí si ho nejprve uvědomit.