Nejčastější vady řeči a co pomáhá s jejich nápravou

Celosvětově přibývá počet dětí s poruchami řeči. Důvodů je víc – globální změna prostředí, zvyšující se počet rizikových těhotenství, která mají vliv na vývoj mozku dítěte včetně jeho řečových a motorických center. Zároveň se ale zlepšuje diagnostika v tomto oboru.

S každou poruchou řeči se pracuje jinak a každá má své fáze, proto není účinné přeříkávání říkadel a básniček na základě rad z internetu.

Zrcadlo je hlavní pomůckou mnoha logopedů. S klientem sedí naproti sobě a ten se tak učí nejen pohledem na ústa odborníka, ale i díky zrakové kontrole svých úst.

Efektivnější je trénovat logopedická cvičení krátce, ale často. Lepších výsledků dosahují děti, které cvičí tři minuty každý den, než ty, jež do cvičení investují dvacet minut jednou týdně.

Až do sedmi let se u dítěte vyvíjí výslovnost. Nejdříve přichází na řadu hrubá motorika (chůze, běh), po ní jemná (práce rukou a prstů) a nakonec motorika nejjemnější – motorika mluvidel.

Většího počtu chlapců než děvčat se týkají vady řeči.

Extrémní čas, který děti tráví s mobilním telefonem či tabletem, má negativní dopad na rozvoj slovní zásoby, schopnost tvořit věty i jim porozumět. Jde totiž o pasivní zábavu, během níž mozek nemusí být tak aktivní. Když pak dojde na skládání puzzlí či malování, děti bývají často motoricky neklidné, až agresivní.

Předčasně narozeným dětem pomáhá v neonatologických centrech klinický logoped tím, že vysvětluje personálu a maminkám, jak stimulovat dutinu ústní, aby se miminka naučila polykat, přisát se k prsu či savičce a díky tomu přijímala potravu jinak než skrze sondu.

Dyslalie neboli patlavost, kdy děti neumějí vyslovovat některé hlásky, je nejrozšířenější porucha řeči. Vliv na ni může mít nesprávný řečový vzor z okolí nebo nevyzrálá motorika mluvidel, což znamená nedostatečně pohyblivý jazyk, tvář a rty. Někdy situaci ovlivňuje i nevyzrálé sluchové vnímání či zkrácená podjazyková uzdička.

Koktavost je závažná vada řeči, která je úzce spojena s psychickým prožíváním. V současné době odborníci již vědí, že pouhá logopedie nestačí a je třeba komplexní lékařský přístup včetně péče psychologa.

Lidé s afázií ztrácejí, nejčastěji po cévních příhodách, tzv. fatické funkce, což je schopnost mluvit, číst, psát či počítat. Kliničtí logopedové využívají při učení fotky rodiny i AfaSlovník, jenž obsahuje fotografie předmětů v reálném prostředí.

Děti s poruchami autistického spektra mívají také problémy s komunikací. Logopedové jim nejčastěji pomáhají rozvíjet tu sociální, což je schopnost navázat oční kontakt, když něco chtějí. Mechanismus učení je založen na tom, že dítě danou věc dostane, až když se na odborníka podívá.

Pro dospělé s vadami řeči je největší výzvou trpělivost a poslední fáze, což je automatizace v běžné řeči. Zatímco děti opravují rodiče, dospělý si musí správnost hlídat sám a mnohdy narazí na psychický blok, kdy se stydí, že okolí pozná, že se přeučuje.

Cizinci zápasí s českým „ř“, protože se jej chybně snaží vykouzlit ze spojení „rž“, přitom „ř“ vzniká z „r“. Ještě obtížnější je pro ně přijít na kloub slovanskému měkčení „ď“, „ť“ a „ň“.