Nejčastější mýty o klíšťatech

Klíšťata se k životu probouzejí již při teplotách nad 5 °C a začínají být aktivní již týden po posledním mrazu. Nejaktivnější bývají od dubna do listopadu, a to nejčastěji v ranních, dopoledních a večerních hodinách, kdy je vyšší vlhkost.

Ne pro každé klíště je přitom člověk zajímavý. Například tmavě zbarvení samci u člověka nesají krev, ale jen se na hostitele přichycují, aby si pohlídali samičky.

Bohužel tomu tak rozhodně není. Jak ukazují zjištění hygienických stanic, klíšťata se běžně vyskytují i v městské zástavbě, a tedy i zahradách, zejména v místech, kde je vyšší tráva nebo nahromaděné listí.

Správnou péčí o zahradu je možné minimalizovat výskyt klíšťat na vlastním pozemku – doporučuje se pravidelné sekání trávy i oddělení stinných zarostlých částí zahrady od trávníku pomocí kamínků.

Jeden z velkých omylů. Klíšťová encefalitida může postihnout každého bez ohledu na věk a mnohdy zanechává doživotní následky. U osob starších 55 let mívá onemocnění závažnější průběh a riziko trvalých následků je u nich větší než u pacientů mladších věkových kategorií.

Lepší to nemusí být ani u boreliózy, zejména není-li včas přeléčena antibiotiky a dostane se do chronické fáze nemoci.

Klíšťata se na člověka dostávají většinou z trávy a keřů, proto je riziko nákazy v nízkém porostu vysoké.

Klíšťata neskáčou ze stromů, ani nelétají – z listů a větví na svého lidského hostitele přelézají. Na člověku se pak s oblibou přemísťují do oblasti za ušima, do podpaží či podkolenních jamek, kde je tenká kůže.

Používat repelenty má určitě smysl, ale je zapotřebí je nanášet skutečně na každý kousek těla, protože klíště hledá skulinky, kudy se k tělu člověka dostat. Navíc účinná látka časem vyprchá a aplikaci je nutné v pravidelných intervalech opakovat, což ne každý dělá.

Přestože mnozí lidé tvrdí, že jako účinná ochrana funguje i B-komplex, který ovlivňuje vlhkost kůže, člověk se pak méně potí a stane se pro klíště méně atraktivním, nelze na to zcela spoléhat. Neexistuje žádná kvalifikovaná studie, která by takové účinky vitaminu B prokázala.

Lidí nakažených klíšťovou encefalitidou u nás v posledních letech přibývá. V roce 2020 bylo evidováno 853 případů, což je nejvíce za posledních 9 let. Od roku 2015 se toto číslo zvýšilo o 140 %.

Výskyt klíšťové encefalitidy je navíc na našem území prakticky plošný. Infikovaná klíšťata se vyskytují ve všech regionech České republiky, včetně horských oblastí a městských parků.

Při léčbě klíšťové encefalitidy lékaři mohou používat pouze podpůrnou léčbu v závislosti na typu a závažnosti příznaků. Specifická antivirová léčba totiž neexistuje.

Onemocnění může mít závažný průběh i následky. Přibližně u 30–60 % případů mohou být následky dlouhodobé nebo i trvalé. I po vyléčení může pacient trpět bolestmi hlavy, nebo dokonce částečnou obrnou.

U nejtěžší formy se v různých fázích nemoci mohou vyvinout obrny nervů a může dojít k selhání životně důležitých center a ke smrti.

Očkování má tak skutečně smysl. Bohužel, jak ukazují poslední průzkumy, Češi si jsou sice vědomi rizik klíšťové encefalitidy, ale očkováno je jen 33 %. Nejméně očkovaných je ve věku 55-64 let, kdy se proti klíšťové encefalitidě aktivně chrání jen 25 procent populace. Přitom právě u starších pacientů bývají následky onemocnění nejhorší, včetně případů úmrtí.

Před lety se klíšťata tímto způsobem skutečně odstraňovala, nicméně už dávno se ví, že pokud klíště přidusíte, naopak zvyšujete nebezpečí, že z trávicího traktu „vyvrhne“ choroboplodné zárodky.

Proto je mnohem bezpečnější klíště odstranit pinzetou kývavými pohyby (neplatí tedy ani tradované ve směru, nebo naopak proti směru hodinových ručiček) a místo poté dezinfikovat.