Necvičit, a přesto hubnout? Jde to!

Ten první vznikl díky rakouskému lékaři Hansu Eggerovi. Hledal možnost, jak svým pacientům usnadnit složitý úkol: zredukovat svou váhu.

Vyšel z dávno užívaných technik ručních baňkových masáží. Ty se snažily podpořit tělesný metabolismus. Mírný podtlak a přetlak, který se v určitých intervalech opakuje, přináší dobré výsledky. Sám o sobě by však asi nestačil. Proto vznikl systém, v němž jsou zapojeny tři přístroje: vacumassage, vacunaute a hypoxitrainer.

Klienti i personál pražského studia, kde se tato technologie praktikuje, říkají prvnímu přístroji: přátelský skafandr.

Přirovnání je to trefné, protože neoprenový oblek tak skutečně vypadá. V oblasti břicha, stehen a hýždí se v něm zapojí do práce čtyři stovky vzduchových komor. "Adept na štíhlou linii leží, nehýbe se a relaxuje, zatímco přístroj se stará o masáž lymfatického charakteru. Jde o podobný pocit, jaký nabízí bublinková masáž. Asi i proto je procedura tak oblíbená," říká Ing. Helena Kubartová, majitelka studia.

Když počítač, který pečlivě sleduje průběh programu, odpíská jeho první fázi, následuje fáze druhá na zařízení zvaném hypoxitrainer. Tam už se člověk přece jen trošku hýbe, protože jeho součástí je stacionární kolo. Tím, že pohyb probíhá ve vakuovém prostředí, je však volný a nenamáhavý.

Poslední z přístrojů je vacanaut, v němž se tukové kyseliny spalují jako palivo pro pohyb. Klient má na sobě opět neoprenový oblek se vzduchovými komorami a na pohyblivém pásu běží tak rychle, jak uzná za vhodné. Při rytmických změnách tlaku dochází k rychlejšímu zásobování svalů krví obohacenou o tuky.

Využití tří možností v jednom dni je nutné rozdělit - buď vacumassage a hypoxitrainer, nebo vacunaut.

Klienti respektive klientky, protože vesměs jde o ženy, si souhlasně libují, jak se zejména po aplikaci vacumassage cítí dobře a překypují energií. Lépe se jim chodí, zaznamenávají zmenšování otoků nohou a úbytek různých potíží všeobecně. "Vyzkoušela jsem si, že musím chodit do studia ráno, protože příliv energie mi vydrží celý den. Kdybych šla později, neusnu ani po večerním představení," říká Naďa Konvalinková.

Pro ženy, které sice nejsou silné, ale pro změnu je pronásleduje strašidlo celulitidy, znamená opodstatněnou naději prostřední z trojlístku borců na hubnutí, hypoxtrainer. Dochází v něm současně s prokrvením pokožky rovněž k jejímu zahřátí, což obojí vede k vyhlazení pomerančové kůže. Výsledky jsou viditelné velmi brzy, již po čtvrté terapii.

Zároveň je ale nutné dodržovat rozumný stravovací režim a z pohybu dopřávat svému organismu alespoň dostatečnou chůzi.

Hypoxiterapie probíhá pod dohledem speciálně vyškolené terapeutky, celý proces je řízen počítačem. Přestože jde o způsob široce použitelný, s některými diagnózami je neslučitelný. "Rozhodně nelze doporučit hypoxiterapii v těhotenství, při akutních bolestech všeobecně a jakýchkoli zánětech. Úžasnou úlevu přináší srdečnímu i kloubnímu zatížení, a to nejen v souvislosti s úbytkem hmotnosti," říká MUDr. Petr Magrot, odborník z metabolické poradny v Ústí nad Labem.

MUDr. Alexandra Moravcová, endokrinoložka a obezitoložka z Pražské poradny pro snižování nadváhy, se rozhodla zajímavý způsob hubnutí zkusit ze zvědavosti a se značnou dávkou skepse. "Nejde o žádný nafouknutý zázrak, ale o seriózní princip úpravy hmotnosti i tělesných funkcí, jehož výsledkem je celkově kvalitnější život. Během pěti terapií jsem zatím o dva kilogramy lehčí, o tři centimetry užší v pase i přes boky a dostala jsem chuť dál se prát se zbývajícími centimetry, které mi brání obléknout předklimakterické džíny. Hlavně jsem se ale na sebe přestala mračit do zrcadla."

Speciálně soustředěný ultrazvuk rozbíjí tukové buňky. To je princip druhé novinky, která se u nás objevila. I ji vytvořili vědci a lékaři. "Myslíte, že by mi mohl pomoci ten váš nový zázračný přístroj na hubnutí?" volal stopadesátikilový muž prof. MUDr. Janě Hercogové, CSc., do dermatologického centra v Praze.

Lékařka se mu snažila vysvětlit, že nový ultrazvukový přístroj je určený spíš na formovaní postavy, ne na tak radiální hubnutí, jaké by si představoval on. Ale jinak se skutečně dá používat k odbourávání tukových tkání z určitého místa na těle (obvykle břicho, boky nebo stehna). Je to první přístroj, který ji dokáže částečně odstranit, aniž by byla nutná operace. Jeho bezpečnost i efekty potvrdily seriózní klinické studie. Po jednom ošetření zhubne člověk například v pasu v průměru kolem dvou centimetrů. Efekt se neprojeví okamžitě, ale během 2 až 4 týdnů.

V ČR se objevily dva typy těchto přístrojů, kontakty na centra, kde je mají, uvádíme v rámečku vpravo dole.

Pacientka ležela na speciálním lehátku a sestřička jí na břiše vyznačila plochu, kterou bude potřeba pokrýt impulzy ultrazvuku. Místo zarouškovala podobně, jako se to dělá při operacích. A pak na něj položila sondu. Z ní vyzařují pod kůži soustřeďované impulzy ultrazvuku do hloubky 1,5 cm.

Rozrušují buňky podkožního tuku, aniž by poškodily okolní tkáně. Rozrušené buňky a tuk, který se z nich uvolní, se prostřednictvím krve a lymfatického systému dostanou do jater, kde zmetabolizují. Celý proces probíhá přirozeně a nepředstavuje pro organismus nějakou dramatickou zátěž.

S výjimkou lidí, kteří na něj z přesně stanovených důvodů nesmí, nepředstavuje žádné riziko. Třeba to, že tělo a játra zaplaví tuky, které organismus nestihne zpracovat, opravdu nehrozí. Organismus zvládá likvidaci narušených buněk bez problémů.

Zákrok může trvat hodinu, ale třeba i čtyři hodiny, závisí na tom, jak velkou plochu je třeba pokrýt impulzy. Zdravotní pojišťovny ho nehradí, zákazník si ho platí sám. Jeho cena se odvíjí od velikosti ošetřené plochy a typu použitého přístroje. Zákrok není levný.

Cena jednoho ošetření jedné oblasti se pohybuje od pěti a půl do dvaceti pěti tisíc korun. Tuk v ošetřovaném místě zmizí jednou provždy, ale efekt zhubnutí závisí i na životosprávě klienta.

"Zákrok pomocí sondy nebolí," popisovala mi své pocity vysokoškolská asistentka. "Jen trochu brní, jako eletroléčba na rehabilitaci. Teprve po několika hodinách a druhý den vás svaly trochu pobolívají, jako když přeženete cvičení."

Lékaři jí doporučili, aby pět dní jedla málo cukrů a tučných jídel. Organismus díky tomu snáz zmetabolizoval destruované tukové buňky. "Byli jsme v Krkonoších a manžel mě hecoval, ať si ten dort klidně dám," vyprávěla mi asistentka. "Vydržela jsem to bez cukru, bílého pečiva a sladkostí pět dní. Skvěle jsem se cítila. A tak jsem si říkala, že si ten pocit přece nezničím nějakým blbým dortem."

Výhodné je také po zákroku cvičit nebo se věnovat jinému aktivnímu pohybu. Člověk tím podpoří efekt zhubnutí. Asistentka chodila v Krkonoších na túry.

Po čtyřech nedělích měla v pase o 2,5 cm méně. Všiml si toho i její muž: "Ty jsi nějaká hubená." I syn prý uznale pokyvoval hlavou.

Pro asistentku, která před tři čtvrtě rokem podstoupila liposukci, tedy chirurgické odsátí tuku z určitých partií těla, to bylo zajímavé srovnání. Po ultrazvuku mohla hned prakticky cokoliv. Po liposukci musela nosit elastické bandáže a nemohla šest neděl skoro nic, a pak několik týdnů jen opatrné pohyby. Ošetřená místa ji dlouho pobolívala a cítí je prý dodnes.

Na zhubnutí pomocí ultrazvuku není podle ní zajímavé jen to, že člověk lépe vypadá a snáz se vejde do sukní nebo kalhot. Ale především to, že se mnohem lépe cítí.