Naučit se řídit auto lze v každém věku. Stačí, aby ženy překonaly strach

Janě bylo třiatřicet let, když oprášila svůj řidičák. Získala ho už v osmnácti, ale od té doby až na pár kratších jízd neřídila. Studovala vysokou školu, na auto neměla peníze a vlastně ho k životu ani nepotřebovala. „Od vysoké žiji v centru Brna, kde je všechno dostupné. Na delší vzdálenosti jsem si vystačila s vlakem a na dovolené jsem létala,“ říká.

Změna přišla až s novou prací. Jana dostala nabídku od firmy s klienty po celé republice a řízení auta bylo jednou z podmínek přijetí. „Práci jsem chtěla, a tak jsem po patnácti letech vyrazila plná obav na kondiční jízdy,“ přiznává.

Ve zcela jiné situaci se ocitla Veronika, která žije s rodinou v Mělníku. Poprvé usedla za volant ve svých padesáti. I ji k tomu ale donutily okolnosti. Manžel, který do té doby řídil, náhle skončil v nemocnici v Praze a později v lázních 150 kilometrů od domova. „Dostat se za manželem mi pomáhaly naše dospělé děti a já si uvědomila, jak moc jsem bez řidičáku závislá na ostatních,“ vysvětluje důvod, proč se vydala do autoškoly.

Podobné příběhy slyší instruktorky a instruktoři autoškol od žen často. „Jsou ženy, které vypráví, že ztratily partnera, který byl jediný, kdo řídil, nebo potřebovaly jezdit pravidelně za vnoučaty,“ vysvětluje koučka řízení Zuzana Bucifalová, která spolu s kolegyněmi stojí za projektem Ženy za volantem. Ten se snaží pomoci ženám, aby řízení nebylo jejich noční můrou, ale symbolem soběstačnosti.

„Nejčastější motivací je nebýt nebezpečná sobě ani okolí,“ přidává další důvod instruktorka Eliška Coufalová, jež se specializuje na jízdu na motorkách.

Jedna věc všechny ženy ve vyšším věku spojuje – strach z řízení. Mnohé v mládí od volantu odradili nepříjemným chováním v autoškole samotní instruktoři, někdy to byly jízlivé poznámky partnera, jindy obavy iniciovala autonehoda.

Stává se ale také, že obava z řízení nemá žádnou konkrétní příčinu. „Ženy bývají hodně ovlivněny psychikou. Jsou citlivější, nervóznější, nechají se snadno vyvést z míry, když čelí nové a nečekané situaci,“ říká Zuzana Bucifalová. A pak nastává dominový efekt, který známe všichni – čím více jsme pod tlakem, tím jsme nervóznější a děláme víc chyb.

„Jakmile ostatní řidiči na ženy tlačí a vyžadují od nich rychlé reakce, tím snazší je psychicky je rozhodit a ony pak zbytečně chybují,“ doplňuje koučka řízení. Každá taková zkušenost je demotivující a často vede k tomu, že nakonec na řízení rezignují.

A co bývá pro ženy za volantem největším strašákem? „Stresují se z reakcí ostatních účastníků silničního provozu nebo mají strach z vlastních reakcí. Bojí se, že nezvládnou běžné situace, jako je rozjezd do kopce, křižovatky, kruhové objezdy,“ vyjmenovává Eliška Coufalová. „Mají také hrůzu z parkování nebo z představy, že by mohly někomu ublížit,“ přidává Zuzana Bucifalová.

Je třeba si přiznat, že za mnohé potíže začátečnic můžeme my ostatní, „vyježděnější“ řidičky a řidiči. Upřímně, koho nikdy nerozčílilo nesmyslně pomalu jedoucí auto, které před každou zatáčkou brzdilo? Nebo se na křižovatce na zelenou rozjelo doslova šnečím tempem?

Zachovat klid, nepoužít klakson a být k ostatním tolerantní dokáže na českých silnicích málokdo. Potvrzují to i instruktorky, kterým začátečnice svěřují své zážitky a spoustu věcí na silnicích vidí i samy. „Netrpěliví řidiči nás často zběsile předjíždějí, troubí a ženy to děsí. Bývají více nejisté a nerozhodné, například když se chtějí zařadit z pruhu do pruhu nebo někam rychleji vjet,“ popisuje Zuzana Bucifalová.

Dobrá zpráva je, že strach z volantu se dá překonat. S řízením auta je to úplně stejné jako s každou jinou naučenou dovedností. A když ve čtyřiceti letech můžete s klidem začít jezdit na snowboardu nebo se naučit komunikovat s umělou inteligencí, zvládnete i řídit automobil. Má to ale jednu podmínku – musíte pravidelně trénovat. Jakmile jednou usednete za volant, je třeba se k řízení vracet, jinak vše zase zapomenete.

„Nikdy bych nevěřila, jak člověk vyjde ze cviku. Po porodu jsem většinu času trávila doma, a když jsem po půl roce usedla za volant, byla jsem roztěkaná, nervózní a nejistá. Zautomatizované věci jsem si musela začít vědomě připomínat,“ vzpomíná osmadvacetiletá Klára.

„S řízením je to stejné jako s každým jiným sportem či koníčkem. Abychom v něm byli dobří, musíme danou disciplínu aktivně trénovat,“ potvrzuje instruktorka Eliška Coufalová. Pravidelnost je zásadní hlavně v začátcích. „Důležité je sedat si do auta co nejčastěji, i kdyby to bylo jen na jízdu na pár metrů. Pomalu si začnete zvykat a budete jistější,“ říká Zuzana Bucifalová.

Na začátku učení nebo při oprašování zapomenutých dovedností je ideální, když máte po boku profesionála. „Když vás vede kvalifikovaný instruktor, který vám sestaví tréninkový plán na míru, budete efektivnější. Vyvarujete se bezpečnostních chyb, eliminujete riziko a přidanou hodnotou bude, že v tom nezůstanete sama,“ nabízí ideál Eliška Coufalová. Instruktor také celkem rychle rozklíčuje, co vám dělá největší problémy, čeho se bojíte a co naopak zvládáte bravurně. A podle toho naplánuje vaše jízdy.

Ale stejně jako když začínáte běhat, nevyrazíte po pár kilometrech na maraton do New Yorku, tak není dobré přepálit ani start za volantem. Je proto nesmysl vydat se po prvních jízdách do centra metropole nebo v pátek odpoledne na dálnici D1. Doporučení instruktorek zní jasně – začněte po malých krůčcích.

„Zbytečně na sebe netlačte. Stačí jedno procento ve změně návyků každý den a v součtu několika po sobě jdoucích dnů zaznamenáte pozitivní výsledek,“ radí Eliška Coufalová. Nejprve proto trénujte někde, kde nepotkáte žádné další řidiče, v bezpečném prostoru, kde budete mít na všechno dost času a kde si můžete dovolit dělat chyby. A než vyrazíte do běžného provozu, plánujte.

„Připravte si trasu, kterou budete jezdit pravidelně. Postupně ji prodlužujte, přidávejte různé dovednosti, jako je například parkování, průjezd úzkou ulicí, otáčení nebo couvání,“ doporučuje Eliška Coufalová. Podobnou taktiku radí i Zuzana Bucifalová: „Zpočátku je dobré najít si také dobu, kdy jezdí méně aut, třeba o víkendu, brzy ráno nebo později večer. Zvolenou trasu si klidně předtím projeďte na kole nebo projděte pěšky.“

Dobrým parťákem, který vás dokáže podržet, může být i vybavení vašeho auta. Strach z manuálního řazení rychlostí či rozjíždění do kopce vyřeší automatická převodovka. Nejrůznější senzory hlídají automobily v okolí při předjíždění a také přejíždění z pruhu do pruhu. Parkovací kamera zvyšuje bezpečnost a pomáhá při couvání a strach z podélného parkování řeší parkovací asistent, který dokonce auto sám zaparkuje.

Nezapomínejte také, že větší strach a nejistota za volantem jsou od určitého věku přirozené. Zatímco v osmnácti máte celkem logicky větší pocit neohroženosti, ve čtyřiceti si už moc dobře uvědomujete, že stačí málo a chyba za volantem může mít fatální důsledky. S pomocí odborníků a díky pravidelnému ježdění se ale obavy dají překonat. A věřte, že nově nabytá dovednost, sebejistota a nezávislost díky řízení automobilu za to vážně stojí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické poradny, Autoškoly